Fringe jako ovlivňování

Je třičtvrtě na devět večer a já sedím v klubu újezd. Dodělávám nějakou práci, piju nějaký pivo, prožívám nějaký čas. Možná spíš tlumící bezčasí. Lehká apatie, vyčerpání, myšlenky na minulost. Myšlenky na minulost.
 
Najednou jsou dvě ráno. Lidé v Malostranská se baví, seznamují se, tančí. Je jedno odkud si, kam jdeš. Jestli si bílej nebo černej, teplej nebo hetero, singl nebo zadanej, návštěvník, dobrovolník nebo performer. Důležitý je, že jsi tady, že sdílíš společně vytvářenou atmosféru. V krvi koluje energie, přítomnost, určitý způsob nesmrtelnosti.
 
V Malostranské besedě se opět reinkernuje spirit-duše pražského Fringe. Akumuluje se skrze jednotlivé prožitky při představeních, při přechodech mezi scénami, při každodenních prožitcích, aby se mohla uvolnit v energickém večírku. Celková atmosféra, bezstarostnost, vytržení, ono ‚teď a tady‘, je největší atraktivitou Fringe.
 
Dnešní atmosféru vytvářelo téměř třicet představení na devíti scénách. Jedním z nich bylo představení Men with Coconuts od skotských improvizátorů Impro FX, kteří se do Prahy vracejí již třetím rokem. Jsou to osvědčení a vynikající improvizátoři a dokazují to každým rokem. Po celodenních situacích, které často ani nelze ovlivnit je půl jedenáctá a představení, které člověk může-musí ovlivnit, je příjemným odreágováním.
 
Ovlivňování je i náplní hodiny před Impro FX.
 
Velké mystifikace národa jsou poměrně oblíbenou kulturní disciplínou. Hanka, Linda, Cimrman, Český sen nebo Jim Carray na předávání Českého lva. V Americe patří ke zlatým rekordmanům Orson Welles a jeho Válka světů rozpoutaná na Halloween v roce 1938.
Americký soubor Scena Theatre křísí z mrtvých rádiovou relaci Války světů, která pobláznila nespočet Američanů v panické hrůze z útoku marťanů. Scena Theatre rekonstruují vznik a průběh této velké národní mystifikace. Jeviště je studiem, z něhož se vysílá pásmo o mimozemském útoku. Scena Theatre si jemně hraje s inscenovanými pasážemi interakcí herců střídajících se u mikrofonu - jejich nedorozumnění, přeřeků. Zároveň máme šanci sledovat, co jiní mohli pouze slyšet. Sledujeme vytváření zvukových efektů, davových scén. To, co působilo strašidelně, je napohled groteskní.
 
Celou inscenaci provází několik postav usazených v publiku a na ochozu Divadla Na Prádle, dobových posluchačů komentujících rozhlasovou relaci, kterou považují za realitu. Možná škoda, že celá inscenace nebyla více postavena na obětích Orsona Wellese než na něm a jeho Válce světů samotné. Ve finále mě více bavilo sledovat následky paniky, než jejich příčinu.
...
 
Je třičtvrtě na devět večer a já sedím v klubu újezd. Dodělávám nějakou práci, piju nějaký pivo, prožívám nějaký čas. Možná spíš tlumící bezčasí. Lehká apatie, vyčerpání, myšlenky na minulost. Myšlenky na minulost. Za půl hodiny mám jít na Válku světů na pražský Fringe... Tak schválně