Fringe blog: Kafka and son

Kafka and son je intimním pokojem. Kafka and son je drásavým dialogem v jednom těle. Alon Nashman na sobě aplikuje psychoanalytické postupy, aby našel své bariéry, aby protnul své stíny, aby se znovu postavil, aby byl znovu schopný žít. Žít bez přízraků, žít bez strachu, který ho ničí. Uprostřed překafkované Prahy stojí najednou Kafka, nikoliv jako literární nadčlověk, ale jako citlivý a ustrašený člověk – tedy jako já anebo jako ty. V pochmurnosti nevyřešených otázek se dožaduje odpovědí na svém otci. Proč byl, jaký byl, proč nevidí své chyby, proč je tak tvrdý na někoho, kdo je tak křehký. V pochmurnosti nevyřešených otázek se mu dostává odpovědí, které jsou ještě více zdrcující. Gordický uzel vlastních stínů objevujících se po zdech, se rozrůstá a skrze vystrašeného Kafku zaznívá až démonický otec. Každá Kafkova snaha řešit svůj problém předchází krutým odpovědím otce. Každá Kafkova snaha se zvednout končí na zemi v rubáši černého peří. Každá Kafkova snaha povolit okovy minulosti vede k jejich utažením v přítomnosti. Kafka and son zanechává sevření u srdce, budí soucit, budí strach, ale budí i naději skrytou v bílém plujícím pírku narušujícím atmosféru vězení. Působí jako něco čistého a spásného, ve světě, na kterém lpí nesmytelná rez.

Text by Petr Dlouhý.