Fotograf Tomáš Třeštík: Nikdy se mi nic špatnýho nestalo

 
Tomáš Třeštík je vyhledávaný reklamní fotograf a syn slavných rodičů. Jak se mu žije?

Jak se vůbec stane, že člověk je fotografem a dostává zakázky od velkejch firem?

Já jsem se stal fotografem tak, jako že to nějak přirozeně vyplynulo, nic jinýho mi ani moc nešlo.... Máma je režisérka, tak jsem se kolem toho motal, začal jsem fotit pro ni.. ale prapůvodně jsem chtěl sbalit jednu holku na gymplu - ona tehdy dělala básně, koláže, tak jsem k tomu něco zkoušel fotil.

Po gymplu jsem chtěl na žurnalistiku, ale tam mě nevzali, tak jsem měl rok volno a chodil jsem do nulťáku FAMU a tam mě to chytlo víc...

Já v rodině nemám negativní vztah ke komerci, takže když jsem dostal možnost si peníze vydělat, přišlo mi to jako supr nápad a rychle jsem do toho byznysu spadnul.

Tvoje první práce?

První práce bylo focení dokumentárních fotek z natáčení televizních reklam,, to tehdy letělo, byl tady takovej filmařskej boom. Udělal jsem pokaždý asi šedesát fotek, svázanejch, mělo to příběh, kde se představili ty lidi ,co byli důležitý, byla tam story té reklamy a produkci došlo, že je to skvělej dárek cizím produkcím co to tu točili a já za to dostal na svou dobu spoustu peněz.

Za to jsem si koupil vybavení a už na škole jsem tak začal fotit menší zakázky a reklamy, získal jsem tak spoustu zkušeností, postupně to narostlo. Taky mi dost pomohlo, že mě ze školy začali vyhazovat...- jako každej jsem na to sral, snažil jsem se tomu dávat co nejmíň, ale tak , aby to prošlo. Ale někdy to neprošlo- vyhodili mě ze třeťáku od bakalářek z nějaký už tehdy úplně zbytečný optiky.

Součástí té bakalářky byla i teoretická práce, ve který jsem psal o módní a reklamní fotce, a jeden z lidí, o kterých jsem psal mi nabídl, že to vydáme knižně. Byl jsem snad první, koho z FAMU vyhodili od bakalářek, a vůbec nevěděli, co s náma. Nakonec došli k tomu, že to budem dělat znova až za rok, tak jsem ten rok věnoval té knížce.

Co je uvnitř?

Moc textu tam není, jsou to medailony patnácti fotografů, byla to spíš prodkuční práce.

Pak jsem se na školu vrátil a doděl si magistra, ale jenom kvůli tátovi. Vsadil jsem se s nim, slíbil mi za to krásný švýcarský hodinky, který jsem si vysnil, horzně jsem je chtěl a přišlo mi, že to za to stojí. Tak jsem s velkym vypětim dostudoval, od magisterských zkoušek mě poprvé taky vyhodili, protože jsem jako teoretickou práci rozšiřoval tohle a oni mě vyhodili z důvodu, že práce neodpovídá kvalitě předchozí práce bakalářské, prostě mě v tom furt koupali.. Ale asi jsem si to zasloužil, nemám jim to za zlé. A navíc mám ty hodinky..

V tý době už jsem měl agenta, to je obyvklá cesta, že máš agenta, kterej shání práci. Sice to stojí nějakou část tvého honoráře, ale je to praktický, nemusíš se dohadovat s nikym o peníze, seš někym zastřešenej. Navíc agent má většinou dobrý kontakty... ten můj tady po revoluci rozjel agenturu Radost, pod kterou vydávali časopis Post, pohlednice a tak... Ale pak se zjistilo, že to moc nefunguje, zastupovat umělce i jiný lidi, takže ta část, který chtěla do reklamy se přetransformovala do agentury zaměřený čistě na reklamu. Já tam přišel myslím někdy v roce 2002, byly to zlatý čas, práce bylo mraky, peněz taky a tu dobu jsem proflákal, nic jsem neřešil. Bylo tu super...

A další aktivity?

Od tý doby jedu reklamu, ale kašlal jsem na volnou tvorbu, ke který jsem se vrátil tak před třema rokama. Došlo mi, že mi to chybí. Reklama mě ale furt baví, nedám na ní dopustit. Pro mě je to zábavná disciplína, jako soubor improvizace, diplomacie, musíš to umět vyfotit. Je u toho tolik lidí, který tě hlídaj, který maj názor na to, jak to má vypadat, že to většinou nějak dopadne. Málokdy se to posere a když jo , tak se často vlastně neví, kdo to posral. Ta fotka je třeba i blbá, ale tomu nikdo moc nerozumí, jak má „dobrá“ reklamní fotka vypadat... Maximálně se stane, že to neprodává, za což má zodpovědnost tolik lidí, že to nějak rozplyne. A nebo, což je horší varianta, to je prostě blbě nafocený a ty si pak prostě neškrtneš, dokud se nějak nevymění ta parta, s kterou si to fotil..

A před těma dvěma, třema rokama jsem navázal na to, co jsem dělal na začátku studia, kdy jsem si fotil deníček. To mě hrozně baví, to teď dělám dál, to teď hrozně vnímám..

To určitě musí mít vliv na to, co děláš.

Já jsem spíš zpravodaj, baví mě fotit, co vidim, referovat o tom, nejsem typ umělce, co dává na fotky svoje emoce a něco tim řeší. Dřív jsem fotky rozdával, ale ten Facebook je skvělej je to bomba v tom, že vidíš zpětnou vazbu, že se ty fotky šířej, že žijou..

Musíš to samozřejmě brát s rezervou, sto padesát lajků neznamená, že seš dobrej fotograf, ale můžeš to porovnat s fotkou, která žádnej lajk nemá a můžeš přemejšlet, z jakýho důvodu. Přemejšlim o tom, co lidi baví, je to super a motivuje mě to fotit.

Můžeš mi ještě říct něco k práci agenta?

Jsou agentury, který jsou současně často i produkce. Je to nějaká holka nebo kluk, který zastupujou tak okolo deseti fotografů, který jsou nějak rozvrstvený, aby se nekryli, nepotkávali, jako že jeden fotí lidi, jeden auta, jeden svatby a tak. A agent by měl mít pod sebou fotografy tak, aby když někdo s čimkoliv přijde, aby mu na to měl koho nabídnout. Třeba v Německu maj agentury třeba jenom na auta, kde maj někoho jinýho na dodávky a někoho na kabriolety...

Já jsem v agentuře, kde je nás myslím osm fotografů, dvě holky dělaj módu, jeden architekturu, jeden dokument.. Jde o to, aby se ten agent znal s lidma z reklamkamy, protože práce teče tak, že v ideálnim případě klient potřebuje prodat telefon, takže zajde do reklamky a ta zase obvolá agenty s tim zadánim, agenti obvolaj fotografy, proberou se peníze a tak a pak se vybere fotograf, kterej to nafotí.

A jak bys vysvětlil čtenářům, co se děje před tim, než se objeví billboard, na kterym je pani, která říká Já jsem vaše půjčka? Jakej je ten proces?

Primárně musí přijít klient (například Komerční banka) do reklamky, že maj třeba novej účet, kterej chtěj lidem prodat, v reklamce se vymyslí celej koncept kampaně – jak dlouho to pojede, kde to bude, základní barvy, hudba, to všechno vymyslí reklamní agentura. A až potom se řeší, kdo to nafotí a notočí. A někoho z nich napadne, že to daj mě. Oni řeknou, koho fotíš, jak to má vypadat, tak se to nafotí, vyretušuje a jde to do světa.

Přišlo mi zajímavý, jak si řikal, že tim focenim nechceš řešit nějaký emoce.

No... já si to vysvětluju tim, že žiju strašně spokojenej život, možná to zní jako rouhačství, ale nikdy se mi nic špatnýho nestalo, nikdo blízkej mi neumřel, mám kompletní funkční rodinu, jsem strašně zamilovanej, nikdy jsem si nezlomil ani ruku... procházim životem tak klidně, nemůžu nikomu řikat, že mě něco bolí, nemam prostě asi moc co říct:)

Je to zvláštní, ale zní logicky, co říkáš.

Já to dělám povrchně, není v tom nic, baví mě to, baví mě pozorovat, dělám to se zájmem. Možná to časem bude mít hodnotu.

To mám po mámě. Třeba mě by hrozně zajímaly takovýhle fotky z mládí mýho táty, kdyby je fotil, kdybych viděl, jakym jezdí autem a tak.. Mám rád fotky z tý doby. Tak třeba to co dělám bude jednou popis toho, jak žiju a doufám, že moje vnoučata to bude zajímat a uviděj to z jiný perspektivy než já teď. Až si teba budou prohlížet fotky, jak jejich dědeček dostal nějaký bláznivý svítící boty s křídlama. :)

To nemusej bejt vnoučata, to může bejt za pět let, podívej se na fotky z dřívějších mejdanů, třeba jak dává na facebook časopis Think...

Ty fotky z mejdanů, třeba z roku 97, mi přijdou neuvěřitelný.. Je to dvanáct let a je to uplně jinej svět, jak se ty lidi tvářej, jak choděj oblíkaný, přijde mi to uplně divný. Strašně rád se tím prohrabuju...

No a vždyť jsme tam byli, mezi nima a vypadali stejně.

No a přišlo nám to uplně normální.

Bavilo by mě, kdyby moje fotky měly nějakej přesah a zajímaly i lidi, který mě neznali.

Chceš ještě něco říct na závěr?

No pro mě je Facebook geniální, já furt projíždim fotky,, koukám na lidi. Hrozně mě zajímaj byty, třeba když vidíš, jakou maj lidi za sebou knihovnu a co v ní a tak.. Byl bych radši, kdyby fotili víc svůj život, než sebe před zrcadlem, hrozně rád bych se na to díval. Třeba jedna mladá holka tam dává spoustu fotek sebe před zrcadlem, ale vidět sto stejných fotek za měsíc mě nabaví, já bych radši viděl, jak vypadá její pokoj, počítač, ze kterýho ty fotky na Facebook posílá, její stůl, jestli tam má fotky, samolepky, porno, uklizeno nebo co..Jestli má to její focení sebe sama nějakej koncept nebo je to jen nějakej její pud :)

http://www.tomastrestik.com/