Fotograf Martin Stranka: Vystupte z komfortní zóny, tam se ty zázraky nedějí!
Martin Stranka je velice úspěšný český fotograf, kterého ale znají hlavně v cizině. Vystavoval v New Yorku i Hong Kongu, pracoval pro nakladatelství Harper Collins i Penguin Random House a má řadu ocenění ze soutěží (Nikon Photo Contest International, The Photography Ashes, Prix de la Photographie Paris aj.). K 10 letům od první fotky si nadělil retrospektivní knihu - ptali jsme se, jak se člověk stane mezinárodně úspěšným a co je vlastně na focení tak skvělé.
/FB fotogalerie/
Čím vám učarovala fotka jako médium?
Já jsem dříve objevil fotku jako takové útočiště díky nepříliš šťastné události velmi blízkého člověka. A z toho, co mi z počátku poskytlo citový azyl, se pro mě časem stala vášeň a dnes už i 10 let práce. Takže to byl asi ten nabídnuty prostor, kde nikomu nemusíte nic vysvětlovat, prostor kde existuje jen vaše realita a tak nějak se ukrýváte. A ačkoli to může znít více či méně pateticky, byla to spíš doba odražení ode dna vzhůru.
Kdy a jak jste si řekl, že chcete fotit profesionálně?
Já si to nikdy neřekl. Ono to vše přišlo "samo". Když něco děláte, co vás baví, děláte to často. Když něco děláte často, děláte to stále lépe. Pokud to děláte stále lépe, začnou se o to zajímat lidé kolem vás. Pokud se o to začnou zajímat lidé kolem, je to jen krok k tomu, že se tím začnete živit. Ale pokud by šlo skutečně o nějaký časový moment, pak to bylo jeden listopadový den před asi 5 lety. Jel jsem do práce tramvají a přišel mi email s potvrzením focení pro největší nakladatelství v New Yorku. Dojel jsem do práce, sedl si za svůj stůl a jen jsem oznámil, že končím, že jdu fotit. Že to musím risknout a jít fakt za srdcem. Bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem kdy v životě asi udělal. Neměl jsem na nájem na další měsíc skoro, ale prostě jsem to risknul. Dnes je to už několik let a usmívám se, jak někdy člověk riskuje vlastní živobytí za cenu toho, že poslouchá srdce. Naštěstí ho posloucháme, někdy.
Měl jste někdy pocit, že "nemít FAMU" je problém?
Vůbec ne. Studoval jsem vysoké školy zcela jiných oboru než je fotka. Mrzí mě jen, že jsem tak trochu ztrácel pár let tím, co jsem nikdy dělat nechtěl. Ale naštěstí jsem nikdy nepocítil nějaký hendikep. Kdyby mi bylo 20 a věděl jsem už, že fotka je pro mě takový magnet, šel bych studovat fotku. Dnes ve 32 letech už na to není více méně čas. I přesto se do školy častokrát podívám, ale spíš už na té druhé straně. Je fajn, mladým začínajícím lidem ukazovat kudy třeba dál v tom, co je baví.
Vaše fotky mají umělecký nádech - kdo jsou vaši oblíbení výtvarníci, jaké galerie máte rád? cestujete za kulturou/uměním?
Ačkoli bych měl asi jmenovat seznam fotografů, jsem spíš inspirován malíři, a to především těmi novodobými. Obdivuju tvorbu australského malíře Jeremyho Geddese. Jeho hyperrealistické malby jsou pro mě nekonečnou inspiraci. A galerie? V tom asi nemám jediného favorita. Jsem člověk, co se do galerii dostává poměrně málo díky času, ale když už se někam podívám, pak to jsou nejvíce spíše alternativní prostory. Nejsem příliš velký klasik. I když Slovanská epopej v jejich detailech a atmosféře obrazů mě skutečně dostala. Cestuju, jak to jen dovolí můj strach z létání (smích).
Prosadil jste se v zahraničí - kdy vám začala být Praha malá? Jak jste se dostal k zakázkám pro zahraniční klientelu?
Já říkám stále, jsem velký patriot a mám rád Čechy jako zem a Čechy jako lidí. Ale tady se moc úspěch nepřeje a i ten prostor umělcům je pro mě zde nějaký zatím asi ne moc objevený. Zahraniční galerie jsou samozřejmě o krok napřed a tak spolupráce s nima je nádherná zkušenost. "Moje" galerie Saatchi Gallery v Los Angeles a SNAP! gallery V Orlandu na Floridě jsou asi těmi stěžejními. Překvapil mě mile ale třeba i Kyjev a jejich přední galerie Brucie Collection. Já se ve výsledků vůbec nebráním výstavám zde v České republice. Ale zde zkrátka o mě nikdo neví (smích). Je to asi daně i tím, že spousta mezinárodních ocenění pochází že zahraničí a s tím jsou spojené výstavy právě za hranicemi Čech. Uvidíme, co přinesou další měsíce a roky.
A jak jsem se dostal k zahraničním klientům?
Já k ním nijak. Agenta dodnes nemám, který by mě tlačil a strkal klientům pod ruce. Je to asi čistě má práce, která mluví sama za sebe. Pokud si umělec najde natolik osobitý rukopis, který ho odlišuje od ostatních, máte dveře otevřené skoro kamkoli.
Máte opravdu hodně fans na FB. Jak pracujete se sociálními médii, čím jsou užitečná a je něco, co vám vadí?
Pro mě je to nástroj. Není to nutnost, není to stěžejní věc. Ale je to stále jakýsi kanál, umožní být blíže k lidem, kteří mají rádi vaší práci. Snažím se skutečně odpovídat na všechny zprávy. Říkám si, že když oni si dali ten čas, aby mi napsali, snažím se i já ten čas najít a odpovídat jim. Těch 150 000 lidí na facebooku je asi výsledkem pokory, snahy, vůle. A v neposlední řadě jsme facebook generace, tomu se nelze vyhnout a zkrátka i z toho jistého kybernetického zla si lze vzít to správné, dobře a užitečné. Tím jsou pro mě užitečná. A co mi vadí? Aši jen ten čas, který sociální sítě dokáží vzít.
Kdy jste začal dávat dohromady knihu a co od ní čekáte?
Jedná se o mou druhou knihu. Ta první vyšla před 4 roky s názvem "I AM". Bylo to takové první seznámení s mou tvorbou v knižní podobě. Vydával jsem si ji sám skrze zahraniční crowdfundingovou kampaň, která byla nad očekávání úspěšná. Kniha je v podstatě vyprodána a tak i tentokrát jsem šel stejnou cestou. Před týdnem jsem spustil kampaň igg.me/at/book10years, kde lze získat knihu "10 YEARS" a také k tomu tisky mých fotografií. Těší mě, že je o to takový zájem a za první týden je vybráno přes 40%. Zbývá ještě 7 týdnu do konce dubna.
Kdy jsem ji začal dávat dohromady? Teoreticky v podstatě před těmi 10 lety. Ale chápu, že míříte spíš na konkrétnější čas. Chtěl jsem ji vydat už minulý rok. Ale nakonec jsem počkal, až na letošní rok 2017. Je to přesně 10 let od okamžiku první fotky, co jsem kdy pořídil. Tudíž je to takové shrnutí mě prozatímní 10leté tvorby.
A co od ní čekám? Aby byla tím, co si vezměte s sebou pod deku se sklenkou vína během sobotního večera, kdy se chcete tak trochu úkryt před tím dnešním světem. Tak jako jsem to dělal já na počátku, když jsem začínal fotit.
Co byste poradil začínajícím fotografům?
Vystupte z komfortní zóny, tam se ty zázraky nedějí! A buďte sami sebou, nemá smysl žít život druhých a být někým jiným, kým vás chtějí mít ostatní.
Jak chcete prožít rok 2017?
Štastně, milovaně a pokorně.
Hledat
