Fotograf celebrit Rankin: nemůžu se vypnout

Fotil britskou královnu i Kate Moss. Zakládal legandární časopis Dazed and Confused. A nemůže se vypnout. Seznamte se - Rankin.
Jak dneska vzpomínáš na začátky časopisu Dazed &Confused? Jaká byla energie a atmosféra těch prvních měsíců?
Bylo to vzrušující, protože jsem byl v samým srdci scény s lidma, který si byli navzájem podobný ve svým přístupu k životu. Byl to hodně DIY přístup a kreativní časy. Všichni jsme přišli z podobnýho prostředí. Byli jsme hladoví, nadržení tím potenciálem úspěchu, dělali jsme něco, co lidi zajímalo, a na tom záleželo. Zároveň jsme ale byli všichni dost mladý, hodně jsme pařili, takže si toho vlastně moc nepamatuju! Ale práce mě držela na uzdě. Byl jsem víc závislej na práci než na party.
Jseš toho pořád součástí? A co si myslíš o Dazed digital?
Spolu s Jeffersonem Hackem pořád vlastníme Dazed & Confused. Už s tím mám míň společnýho než dřív, ale pořád jsem v tom nějak zapojenej. Jednou za pár měsíců tam něco nafotím.
Dazed digital se mi fakt líbí. Drží se to vzhledu a ducha Dazed.
V poměrně mladým věku si navázal kontakt se spoustou vlivných lidí (ať už slavných nebo ne). Co tě to naučilo a jak se člověk dostane k lidem, na kterých záleží?
Ve všech těch nablejskanejch časopisech stavěj celebrity na piedestal, skoro jako by byli bozi. Když jseš s nima v kontaktu, zjistíš akorát, že jsou to normální lidi. Některý jsou milí, některý ne.
Proč si začal používat jméno Rankin místo svého občanského jména?
Rodina i kamarádi mi tak vždycky říkali, takže to byla vlastně jen přirozená volba, když jsem začínal. Taky je to chytlavější než John Waddell!
Jak důležitá je pro tebe tvoje reputace?
Extrémně důležitá. Když máš v branži blbou reputaci, nikam se nedostaneš.
Chtěli bychom se tě zeptat na jednu fotku na tvém blogu a její příběh – Missing Tuuli. Můžeš k té fotce něco říct?
Myslím, že ten titulek mluví sám za sebe – stýskalo se mi po Tuuli. Mám velký štěstí, že můžu se svojí prací cestovat po světě, ale jedna z nevýhod určitě je, že musím bejt oddělenej od Tuuli.
Zajímá nás taky tvůj koncept domácnosti/výstavního prostoru. Jak vůbec k  projektu Annroy došlo, jaká byla původní myšlenka? Byl za tím nějaký konkrétní koncept, který tě v minulosti oslovil a vedl tě k tomu udělat napůl domov a napůl veřejný prostor?
Vždycky jsem chtěl mít svojí vlastní galerii nebo studio – dlouho jsem o tom snil, takže když se tenhle prostor v Kentish Town uvolnil, hned jsem po něm skočil. V průběhu celý přestavby jsem úzce spolupracoval s architektem. Bydlím teď v nejvyšším bytě. Je hodně moderní – dost strohý a jednobarevný. Má neuvěřitelných 360 výhledů na Londýn. Je to nádhera vzbouzet se ráno a koukat na ty panoramata. Ten výhled mě nikdy neunaví.
Miluju nápad studia, který je zároveň továrnou... nemyslím si, že umění je něco singulárního. Nejlepší je pracovat se skupinami a týmy lidí. Tak jsem byl vychovanej. Je to super, přicházet s nápadama v pondělí odpoledne a fotit je v úterý ráno.
Tvůj životopis – hlavně v posledních letech – vypadá, že pracuješ na spoustě projektů najednou a pracuješ mnohem víc, než je obvyklý. Jak to všechno zvládáš? Máš vychytaný nějaký zvyky, systémy práce a hospodaření s časem?
Podle mě je na mojí práci nejhorší to, co je na ní zároveň vlastně nejlepší. Je to jako závislost, nemůžu si pomoct, fotit a v ten stejnej moment rovnou plánovat, co budu fotit dál. Jsem totální workoholik a nemůžu se vypnout. Na druhý straně, je to právě super mít práci, která mě tak vzrušuje, že chci vlastně jen pracovat a pracovat.
Strašně se nám líbily tvoje fotky Patricka Wolfa a on sám hrozně rád mluvil o vaší spolupráci. Můžeš nám o tomhle projektu říct víc?
Dělal jsem ve spolupráci s charitou Youth music projekt nazvanej Destroy, ku příležitosti jejich 10. výročí. Sebrali jsme kolem sedmdesáti nejlepších muzikantů a vizuálních umělců, který dostali za úkol „zničit“ některý z mých ikonických fotek různých dalších umělců, který jsem nafotil speciálně pro tenhle projekt. Výsledný práce se vydražily a veškerej zisk šel Youth music. Udělal jsem z toho taky knihu.
Režíroval si několik klipů a hodně si fotil muzikanty. Je pro tebe a tvůj životní styl hudba důležitá? A co si myslíš o současným stavu hudební branže?
Je to divný – hudba se v posledních letech z hlediska byznysu strašně rozjela, ale muzikanti, ať už slavný nebo ne, pořád dělají super hudbu. Takže si to domyslete:) Pro mě není na hudbě nic, co by se nedalo milovat. Je v mým srdci, v mý duši, a to neumím ani pískat!
Děláš spoustu práce pro charitu, oslovují tě pak tyhle společnosti i samy se žádostí o spolupráci?
Hodně charitativních společností mě oslovuje, jestli s nima nechci pracovat. Rád bych jim všem pomohl, ale nemůžu to všechno zvládnout. Vybírám si pár charit, který jsou blízký mýmu srdci, a pracuju s nima na různých projektech.
Jaký knížky máš zrovna na nočním stolku?
Teď zrovna čtu spoustu dětských knížek. Moji oblíbení autoři jsou Anthony Horowitz a Eoin Colfer.
Některý z tvých projektů využívaly internet jako hlavní médium, jako třeba Rankin Live. Jak důležitý je pro tebe být online? Co si myslíš o sociálních médiích a souvisejících otázkách o soukromí a podobně?
Miluju internet – je úžasnej, i když lehce návykovej.  Ta dostupnost, kterou vytváří internet, iPady a všechno ostatní, fascinuje fotografa, jako jsem já. Fotografie sama by měla být o posouvání se dopředu s novýma technologiema a o jejich využívání.
Sociální sítě dělaj věci dostupnější, to je na nich dobrý. Osobně radši využívám foto blogy – pro mě jsou zajímavější. Sociální sítě mají samozřejmě svoji temnou stránku – a to tu, že si všichni myslí, že jsou experti a že jsou jejich názory platný. To je trochu děsivý, protože lidi taky melou spoustu sraček!
Jaký máš plány do budoucna? Zajímají nás hlavně zahraniční projekty.
Budu mít výstavu v Číně, to bude hodně velký. Taky pracuju na museum-scale show v Düsseldorfu, která je plánovaná na jaro 2012. V současný době pracuju s mojí ženou a make-up umělcema Caroline Saulnier a Ayami Nishimurou na několika knížkách. A zrovna jsem otevřel galerii v LA, kde budu připravovat sérii výstav.
 
překlad: lasi