Folkové prázdniny: Oslava hudby v Náměšti
I když bylo počasí zamračené, v podvečerní zahradě zámku v Náměšti nad Oslavou svítilo slunce. Lidé, kteří se většinou už navzájem znají, se zdravili, usmivali se na sebe a povídali si, co je během roku potkalo. Panovala komorní až rodiná atmosféra a k tomu přispěla i výstava autorských soch rozmístěna mezi stromy v parku, hlavní scéna uprostřed zahrady a řada skládacích židlí, na trávníku před ní.
Festival Folkové prázdniny se letos koná už pošestadvacáté a přesto, že je poměrně malý, jeho program je nesmírně pestrý. Vedle řady koncertů od neděle začínají divadelní představení, dílny, workshopy, výstavy a také kolokvium s názvem od Folklóru k worldmusic předních odborníků na worldmusic, spolu s hudebníky. Festival je nekuřácký (kuřáci mají vyhrazené tzv. korýtka) a je zajištěno i hlídání dětí. Pamatuje se na všechno. I na kompilační CD z předchozího ročníku.
První vystupující na Folkových prázdninách byla Ida Kelarová se svojí Jazz Famelijí . Ve svém hodinovém bloku představila převážně romské písně ze svého nového alba Aven Bachtale (Buďte štastni!) a jejich vystoupení bylo plné emocí, vzpomínek a pocitů. Ida Kelarová naučila publikum i několik frází v romštině a vůbec na pódiu sršela nepředstavitelnou energií a elánem. Kapelu Jazz familejia pak tvořili špičkoví jazzoví muzikanti - partner Idy Kelarové, kytarista, textař a také skvělý zpěvák Desiderius Dužda, kontrabasista Jozef Fečo, klávesista Ondrej Krajnak, bubenik Marián Ševčík a jako host vokalistka Marie Duzdová.
Po technické přestávce, kdy se chystalo pódium pro další vystupující, začal druhý koncert, tentokrát o poznání komornější. Pódium ovládli dva muži a jejich smyčce. Félix Lajko a Antal Brasnyó. Jeden houslista, druhý violista. A předvedli dokonalou souhru.
Félix Lajko je označován za srbského Paganiniho a dlužno říct, že právem. Jeho hra se nedá k ničemu připodobnit, je totiž neskutečná a možná ani není z tohoto světa. Během celého takřka hodinové vystoupení nepadlo sice na pódiu ani jedno slovo, ale nebylo to třeba. Hudba Félixe Lajka mluvila za všechno a o všem. Lidé snad ani nedýchali, každý za zavřenýma očima prožíval svůj vlastní příběh a přece jsme tam všichni byli spolu. Jedinou kulisou v tichých pasážích byl sólistům na pódium komorní orchestr složený z cikád a šumění korun stromů. Nocturno pro zámecký park. Noční serenáda. Koncert skončil po několika přídavcích a lidé se po bouřlivém potlesku vydali do noci.
text a foto: Barka Fabiánová
více fotek na našem novém facebooku zde
Hledat
