Filmový tip: (Ne)prvoplánový snímek Lady Bird

Noc ze 4. 3. na 5. 3. 2018 byla ve znamení předávání Oscarů. Jedním z favoritů, jenž získal pět nominací: nejlepší původní scénář, režie, film, hlavní a vedlejší ženská herecká role, byl snímek Lady Bird, jejž napsala a zrežírovala americká herečka Greta Gerwig.
 
Film vtahuje diváka do příběhu z kraje jedenadvacátého století, v němž revoltující středoškolská studentka Christine, jež se snaží urvat si své místo pod sluncem, podvědomě odmítá přijmout realitu dospívání – blouznivě se nechává nazývat Lady Bird. Dívka není nijak zvlášť inteligentní, hezká a ani výjimečná. Své zvláštní kouzlo však má; je tvrdohlavá a přesvědčivá. Christine zažívá běžné adolescentní strasti, mezi které patří výběr potenciální vysoké školy, první lásky, s nimi související intimní život, ale i zklamání. Zároveň však válčí se svou matkou a je neustále konfrontována s finančními problémy své rodiny. Nic ale není tak prvoplánové, jak se zdá.
 
Začínající režisérka v devadesát čtyři minut dlouhém kinematografickém zářezu komicky a nenásilně podává vděčné téma zmateného mládí, s podtextem jisté generační bezradnosti. Pohrává si s maloměšťáctvím a naráží na sociální rozdělení společnosti. Představitelka hlavní role Saoirse Ronan se s lehkostí vžívá do osobité Lady Bird – ukázkově vystihuje křehké rozpoložení své postavy. Na její výkon pak úctyhodně navazuje Laurie Metcalf jakožto pedantská matka. Herečky spolu na plátně tvoří naprosto autenticky vyhrocený vztah mezi matkou a dcerou, na jehož konci je prozření.
 
Velkou záchranou předvídatelného scénáře s poněkud jednoduchou zápletkou jsou příkladně nadefinové vedlejší postavy, které prožívají své vlastní problémy – ty se poté následně promítají do přímočarého sledu událostí a netvoří tak pouze výplň. Přehnané dialogy působí lehce absurdním dojmem, což ale podtrhuje podivínskou atmosféru celého, zvláštním způsobem, pozitivně laděného filmu, jenž evokuje snímek Juno kanadsko-amerického režiséra Jasona Reitmana.
 
Lady Bird si ve výsledku drží správný poměr bizarnosti, kýče, ale i originálního vtipu a těžké životní sklíčenosti. V jednu chvíli nutí k záchvatům smíchu, následně vhání slzy do očí. Režisérka se držela své vize, jíž dokázal kameraman Sam Levy příkladně obrazově zhmotnit. A vznikl tak naprosto autorský, v kontextu ostatních nominovaných snímků oddychový ,,nízkorozpočťák”. I když snímek Lady Bird žádnou Cenu Akademie nakonec nezískal (má ale dva Zlaté Glóby), veškeré jeho nominace byly oprávněné. Mezi svou konkurencí totiž fungoval přinejmenším optimisticky.