Feministické porno: umění, nebo zvrhlost?

Tatam jsou zlatá sedmdesátá, kdy se na porno chodívalo do večerních kin a na plátnech se to hemžilo bobry a chlupatými vousáči. Tehdy se filmy snažily zaujmout i výtvarnou stránkou, pořádaly se slavnostní premiéry s pověstnými červenými koberci a pornohvězdy byly tenkrát opravdové hvězdy.

Pak nastoupily VHS, DVD a Blue-Ray a všechno to zkurvily. Z pornografie se za poslední tři dekády stal toaletní papír, podřadný produkt prezentovaný širokým masám jako podpůrný prostředek pro půl vteřinové orgasmy za zavřenými dveřmi. Obsah se vytratil a zůstala jen okleštěná formální klec, ve které probíhá tupé, mechanické a bezcitné páření. Ženy sténají z nudy nebo bolestí (záleží na počtu přítomných „herců“) a divák jen zírá na frustrující detailní záběry pohlavních orgánů, které po chvíli začnou připomínat mimozemské objekty.

Feministické porno / porno pro ženy / ženy ženám, říkejte tomu, jak chcete, je křišťálový návrat ke kořenům žánru, a tím nemyslíme chlupatá podpaždí a dobře pěstěné knírky. Když v roce 1992 založil Lars von Trier společnost Zentropa, mohly všem slečnám zvlhnout kalhotky radostí. Kromě toho, že ze slavné produkční dílny pocházejí klasiky manifestu Dogma 95, tak zde vznikly pod divizí Puzzy Power pornografické „female“ majstrštyky jako Pink Prison nebo All About Anna.

Pink Prison ukazuje, jak se role ženy v pornografii proměnila. Dobře stavěná blondýnka Katja K nabourává klišé o sexuální pasivitě hereček a celý film se v postatě „šuká podle toho, jak ona píská“. Nejde přitom o bůhvíjak revoluční počin – pořád je hlavní náplní sex. Posun je patrný ve způsobu použití filmové řeči, úhlů kamery, stylizace interiérů a prožitku herců, kteří alespoň předstírají, že se milují. Režisérka Lisbeth Lynghøft využila Katju K jako subjekt-hybatele, který vytváří kauzální kontinuum filmu; bez její vůle a svolení akt neproběhne a závěrečným vyvrcholením nemusí být zaleptaný obličej, ale třeba jen polibek na rozloučenou. A přestože je Pink Prison syntézou různých žánrů (autoerotika, skupinový sex, fake-rape, interracial sex), pokaždé z toho Katja vyjde jako dáma (i když ke konci filmu sotva plete nohama).

Je to sice klišé, ale s pornem je to jako s jídlem – buď se dá bezmyšlenkovitě konzumovat jako burgery ve fastfoodech, kdy je vám jedno, co do sebe ládujete, hlavně že nemáte hlad. Nebo se dá smyslně prožívat jako pětichodové degustační menu s cílem potěšit chuťové buňky, užít si atmosféru a kouzlo okamžiku. A právě v tom je rozdíl mezi klasickou "rosenbergovskou" pornografií a tou umělecko-ženskou.

TOP 5 FEMALE PORN
Femme (1985, režie Candida Royalle)
Constance (1998, režie Knud Vesterskov)
Pink Prison (1999, režie Lisbeth Lynghøft)
All About Anna (2005, režie Jessica Nillson)
Five Hot Stories for Her (2006, režie Erika Lust)