Felix van Groeningen, režisér filmu Belgica: Bez chyb by se nestaly ty úžasný věci

Felix van Groeningen je moc dobrý režisér. Kombinuje citlivost a křehlost se schopností přimět lidi, aby dělali, co chce. Jeho nejnovější počin, film Belgica, má pár skvělých momentů, které na vás zapůsobí na hodně dlouho. Sice se tváří jako popis života v klubu, kde se děsně kalí a taky jím je, ale ty zásadní chvíle jsou prchavé momenty popisující složité a strašně reálné mezilidské vztahy. Budovali jste někdy něco s někým a pak to začlao skřípat, a vy jste nemohli jen tak vzít kramle? Koukněte se na Belgicu, budete poznávat ty lidi, jako by je Groeningen chodil šmírovat. Jedno horké letní odpoledne jsme si trochu povídali po Skypu.
 
Jaký je tvůj vztah k barům a klubům, chodíš hodně pařit?
Moc ne, někdy se to stane, ale není to součást mého programu řekněme týdně. Ten film jsem udělal trošičku z nostalgue, protože můj táta provozoval pdoobnej podnik a já v něm částečně vyrůstal. Miloval jsem tu atmosféru, miloval jsem noční život, jako teenager jsem byl pořádn někde v barech, ale přestal jsem s tím dost brzy. Usoudil jsme, že život není jen o tomhle. Ale zároveň ěm to prostředí pořád strašně přitahuje. Mezi krásou a hnusem je strašně tenká čára, něco může bejt úplně skvělý  a než se rozkoukáš, změní se to v cosi hodně temnýho. A tohle mě fascinuje.
 
Co si z toho dětství pamatuješ nejvíc? Lidi, vůně, chaos?
Nejsnáz bych to asi formuloval tak, že všechno, co si pamatuju, jsem dal do toho filmu. I když to samozřejmě obsahuje spoustu fikce a jsou tam i věci z období, kdy můj táta už bar prodal. Prodal to právě dvěma bratrům, mockrát jsem se s nima pak sešel a povídal si, a všechno, co mi říkali, bylo tak strašně povědomý! "Jo, tyhle lidi! Jo, přesně taková situace!" Když bych si otevřel bar teď, dělo by se to samý, jen s jinýma lidma v jiným oblečení.
 
Je podle tebe dobrý, když společně něco rozjížděj lidi, co jsou hodně rozdílní (jako bratři v Belgice)?
Stoprocentně, lidi se pak doplňujou, mozaika je kompletn až tehdy, když se potkají různé povahy... zní to jako klišé, ale tak to je. V lásce, v obchodě, v kreativních profesích.  Mám to takhle se svým producentem - díky tomu, že jsme tak jiní, vyždímáme z toho druhého to nejlepší a těch pět filmů, co jsme udělali, nás posouvá dál. Někdy ho nenávidím - on mě tlačí do věcí, který tak úplně nechci. Ale je to skvělý.
 
Jak jsi hledal herce? Tom Vermeer je pro tu roli opilce, šílence atd dokonalej...
A zrovna on tam být neměl, chtěl jsem jinýho herce, ale nefungovalo nám to. Tom neměl za sebou moc filmovejch rolí, ale s chlápkem, se kteýrm jsem dělal scénář k Belgice, udělali pár věcí pro divadlo. To, co předváděl na pódiu, se mi zdálo úchvatný, skvělý. Tak jsem udělal "konkurz", ale v podstatě mi bylo jasný, že to musí být on.
 
I ty jsi dělal hodně divadleních projektů, je to oproti filmu velkej rozdíl?
Je to už trochu dlouho, ale líbí se mi ta koncentrace, to napětí týdny před premiérou, ten vzájemnej respekt, prostředí divadelních budov, v tom je něco magickýho. U filmu je zase skvělý, že  jednu chvíli je hotovej. A je to. V divadle může být jeden večer představení super a druhej den hrůza.
 
Míváš výčitky, žes něco měl udělat jinak?
Když dodělám film, tak trošku vyšiluju, ale nakonec se ukáže, že všechno mělo nějakej smysl. Já jsem vůči sobě docela benevolentní a v paměti mi zůstávaj spíš věci, na který jsem hrdej. (Rozrušeně a se spoustou gest) Takový ty momenty, kdy se díky dřině a díky náhodě všechno sejde způsobem, ve kterej jsem ani nedoufal, vznikne cosi, co jsem si ani neuměl představit, to je tak úžasný! A třeba by to nenastalo, kdyby se předtím neudělalo pár chyb.
 
 
Stránky filmu:
artcam.cz/belgica
Soundtrack od Soulwax na bandcampu:
soulwax.bandcamp.com/album/belgica-original-soundtrack