Share |

EPHEMERAL_ETERNAL - úspěch českých studentů v Miláně

Výstava EPHEMERAL_ETERNAL, se kterou se UMPRUM prezentuje na Salone Internazionale del Mobile v Miláně, byla včera otevřena veřejnosti a sklízí velký ohlas.
/fb fotky/
 

 
 
TISKOVÁ ZPRÁVA
 
EPHEMERAL_ETERNAL
Prezentace UMPRUM na Design Week  v Miláně v rámci Salone Internazionale del Mobile 
Termín prezentace: 4. 4. – 9. 4. 2017
Otvírací hodiny: Út–So 10:00-20:00, Ne 10:00-18:00 
Vernisáž výstavy: středa 5. 4. od 19 hodin  

Lokalita: Via Privata Oslavia 3, Ventura Lambrate, Milano

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (UMPRUM) se opět představí na mezinárodním veletrhu nábytku a designu Salone Internazionale del Mobile. Tentokrát uvede netradičně koncipovanou výstavu EPHEMERAL_ETERNAL, která propojuje více jak 130 letou tradici školy, trvalé uměleckořemeslné hodnoty se soudobými trendy a kritikou konzumního životního stylu.   
„Staré sádrové modely, které určovaly nadčasový estetický kánon, jsou součástí školní identity a zároveň odrazovým můstkem pro aktuální – skrytě angažovanou – milánskou expozici. Významový kontrapunkt mezi různými přístupy k času je tématem výstavy: pomíjivý nebo věčný, prchavý nebo stálý, rychlý nebo pomalý, momentální nebo udržitelný. V obecné rovině tak milánská výstava sleduje otázku časovosti věcí a obrazů“, říká k hlavní myšlence výstavy EPHEMERAL_ETERNAL její kurátorka Lada Hubatová – Vacková. 

Expozice představuje práce tří vybraných absolventů a studentů UMPRUM, ve kterých se odrážejí všechna výše zmíněná témata. Návštěvníci si budou moci prohlédnout tematickou sérii daguerotypií Ondřeje Přibyla, která spojuje téměř 180 let starou, technologicky velmi náročnou a unikátní fotografickou techniku se soudobými tématy.  Hlavní myšlenkou projektu Venduly Radostové je rozklad, destrukce a čas. Nevypálené figurky tradičního výrobce porcelánových předmětů firmy Royal Dux ponořila do akvária s vodou a postupně je nechala rozpadat. Poslední z vystavujících Lenka Vacková poukazuje na konzumerismus a odvrácenou stranu módního průmyslu. Pro milánskou výstavu si připravila uměleckou performanci, kde si nechává na tělo vyhotovit tetování v podobě logotypů známých značek. Místo permanentního tetovacího inkoustu používá vlastní krev, která se postupně vytrácí jako pomíjivé módní trendy. Performanci, na které bude po dobu výstavy denně vystupovat, doplňuje instalací poukazující na nesmyslnost kumulace věcí. 
„Výstavu nevnímáme jako radikální protest vůči stále silnějšímu konzumerismu. Poukazujeme na křehkou hranici a složitou otázku pomíjivosti a věčnosti. Právě toto uvědomění by mělo být jedním z určujících témat pro tvorbu nejen naší školy“, hodnotí myšlenku výstavy prorektor UMPRUM a zároveň architekt instalace prof. Jiří Pelcl. 
 
 
 
Vystavující: Ondřej Přibyl, Vendula Radostová, Lenka Vacková
Kurátorka: Lada Hubatová-Vacková
Architekt výstavy: Jiří Pelcl
Grafický design: Anežka Hrubá Ciglerová
Vendula Radostová
Entropie výrobků manufaktury Royal Dux, 2015, video 

Nevypálené figurky tradičního výrobce porcelánových předmětů ze severočeského Duchcova – firmy Royal Dux – sestavené do rokokové salonní kompozice a ponořené do akvária s vodou, se ve videosekvenci postupně rozpadají. Rozpadá se před našimi zraky konkrétní, pracně sestavená soška? Tradiční rukodělné řemeslo? Kdysi věhlasná manufaktura? Chátrají a proměňují se v ruinu někdejší společenské zvyklosti, etiketa a rituály? Nebo je video obecnějším obrazem pomíjivosti času, obrazem přerodu mezi starým světem a tím novým, jehož kontury se nám ztrácejí v mlze?
 
 

Lenka Vacková
Fast or Last, 2016–2017, performance a instalace  

Autorka se kriticky vymezuje vůči fast fashion, sweatshopům, konzumerismu. V rámci performance si nechává na tělo zhotovit tetování v podobě mnoha logotypů známých značek. Namísto tetovacího trvanlivého inkoustového pigmentu (který se nazývá „Eternal Ink“) používá tatér Lenčinu vlastní krev. Krví tetovaná loga postupně zmizí stejně jako pomíjivý trend. Použití krve autorka také zvolila jako projev nesouhlasu vůči faktu, že za naši marnivost někdo jiný doslova platí vlastní krví. 
Instalace Lenky Vackové je sestavena z množství identických bílých košil, které jsou zavěšeny na prodejním stojanu. Nejde tu o každou jednotlivou košili, ale o kvantum zboží, které autorka sešila do monolitického plastického celku představujícího nesmyslnost akumulace věcí. Instalace doplněná o neonové logo L&V je situována do výstavnické niky připomínající výkladní skříň. Ojedinělým způsobem tak autorka propojuje hyperprozaičnost obchodního aranžmá s kritikou „konzumního zapomnění“; konceptuální a pop-artová východiska se současnou módou.  
 
Ondřej Přibyl
Daguerrotypie 2011
2017. Výběr ze souborů Znaky příčinnosti (2011), Děti (2012) a Mechanický divák (2014), Ephemeral_Eternal (2017) 
Výstavní výběr navazuje na autorovu disertační práci věnovanou možnostem využití staré daguerrotypické fotografické technologie dnes. Daguerrotypie, jejíž vynález byl zveřejněn v roce 1839, je první v praxi využívanou metodou umožňující získat trvalý pozitivní obraz. Jako světlocitlivá látka jsou využívány halogenidy stříbra vyvinuté na zrcadlově vyleštěném povrchu plochy vysoce ryzího stříbra. Senzibilizovaná deska je exponována ve fotografickém přístroji a následně je latentní obraz vyvolán v parách rtuti. Obraz je tvořen částečkami amalgamu stříbra, vytvořeného při kondenzaci par rtuti v místech fotolyticky vyloučeného stříbra. Neosvitnuté halogenidy jsou odplaveny při ustálení. Princip tvorby obrazu odlišuje proces daguerrotypie od všech ostatních běžně užívaných způsobů fotografie. Přibyla na této staré technologii přitahuje jeho chemická a řemeslná náročnost, unikátnost každé kovové desky a nemultiplikovatelnost. 
Ve vztahu k tématu výstavy je těžištěm soubor osmi daguerrotypií s motivem industriálního komplexu pražské spalovny, kde se likviduje komunální odpad.  Pomíjivost člověkem vyprodukovaných a vyhozených věcí Přibyl ukazuje na daguerrotypických deskách, jejichž obrazy jsou uchovávány na věčnost. Součástí výběru budou i další daguerrotypie dětí, rostlin, krajin a dva snímky s odlitky dětské tváře, speciálně realizované pro milánskou výstavu.
 

O Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze
Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze byla založena v roce 1885. Po celou dobu své existence se řadí mezi nejkvalitnější vzdělávací instituce v zemi. Důkazem je množství úspěšných absolventů, kteří patří mezi respektované odborníky s prestiží přesahující hranice České republiky. Škola se dělí na katedry architektury, designu, volného umění, užitého umění, grafiky a katedru teorie a dějin umění. Jednotlivé katedry se dále člení na ateliéry dle své odborné specializace, vedené uznávanými osobnostmi české umělecké scény. Dvakrát do roku je škola otevřena veřejnosti při prezentacích studentských prací “Artsemestr“. Každoročně pořádá více než 15 výstavních akcí, z toho polovinu v zahraničí. Pražská UMPRUM, jako jediná východoevropská škola, figuruje v indexech prestižních evropských a světových uměleckých učilišť.
 www.umprum.cz
 
 

 


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.