Dva Tibeťané chystají na Vinohradech restauraci, do Čech je přitáhly slečny. Jak se jim tu žije?

Shenphen a Sonam, dva kamarádi z Tibetu, kteří se rozhodli otevřít pravou tibetskou restauraci. Jaký je jejich příběh, co říkají na život v České republice a jak bude vypadat tibetská restaurace AMA? Dozvíte se v následujícím rozhovoru.
 
Jak jste se dostali až z daleké ciziny do České republiky?
Shenphen: Žil jsem v Indii, kde jsem po studiu buddhistické filozofie potkal svoji ženu. Je Češka, vzali jsme se a žijeme tady.
Sonam: V Indii jsem se seznámil s českou dívkou, kvůli které jsem přijel do České republiky.
Nová země, jazyk, kulturní zvyky. Co bylo po příchodu do České republiky nejtěžší?
Shenphen: Nejtěžší bylo, že jsem nerozuměl česky. Mám rád lidi, ale pokud neumíte jazyk dané země, je obtížné navazovat nové vztahy.
Sonam: Pro mě byla také největší bariérou čeština, je to poměrně složitý jazyk. S českou kulturou jsem se ale sžil celkem jednoduše. Od malička jsem se potkával s lidmi z různých zemí, takže západní kultura mi nebyla cizí. 
Mnoho cizinců říká, že Češi mají sice skvělý smysl pro humor, ale zároveň jsou hodně uzavření a je těžké se k nim „dostat“. Jak je vnímáte vy?
Shenphen: Takovou zkušenost já nemám. Většinou se setkávám s novými lidmi díky mé rodině, kamarádům a jejich kamarádům, vždy ke mně byli všichni otevření a přátelští. 
Sonam: Souhlasím. Češi mají opravdu smysl pro humor, ale abyste ho pochopil, musíte znát českou mentalitu. A k té uzavřenosti: Češi jsou sice zpočátku uzavření, ale tuto uzavřenost najdete v každé zemi. Záleží pouze na vás, jak moc se chcete s lidmi seznamovat. Pokud jste otevření, snadno se s nimi spřátelíte, a to platí podle mne pro jakýkoliv národ.
Žijete tu několik let, na co jste si v Praze prozatím stále nezvykl a po čem se vám nejvíce stýská?
Shenphen: Žiji zde necelé 3 roky a často pobývám se svou rodinou v Sloupu v Čechách, kde máme internetový obchod se šálami z Indie a Nepálu (pranita.cz). V Praze teď s dalšími Tibeťany zařizujeme restauraci, a tak jsem zde docela často. Od začátku se tu cítím moc dobře, asi není nic, na co bych si musel zvlášť zvykat. Stýská se mi jen po rodičích a starých přátelích.
Sonam: Žiji tu již 14 let a snad jediná věc, která se mi nelíbí, jsou zamračení lidé v MHD. Po několika letech života v Praze se přistihnu, že i já se mračím na ostatní, protože když se na někoho usmíváte, často vás lidé považují za podivína. ☺ Také mně se nejvíce stýská po rodině a přátelích.
Co nevidět se chystáte otevřít první tibetskou restauraci v České republice. Jak tento nápad vznikl a jaké místo jste pro ni vybrali?
Rádi vaříme a lidé v našem okolí nám říkali, že vaříme dobře, že jim chutná tibetská kuchyně, a že bychom si měli otevřít vlastní restauraci. Kamarádi Tibeťani, se kterými projekt rozjíždíme, o restauraci uvažovali už dlouho. Poslední rok jsme hledali vhodné místo a restauraci ve Slavíkově ulici č. 15 v Praze na Vinohradech jsme našli vlastně náhodou – volali jsme na jiný inzerát a spletli jsme si číslo. 
Restaurace se bude jmenovat AMA. Má toto slovo v tibetštině nějaký význam?
Ama znamená v tibetštině maminka. Zvolili jsme tento název, protože naším cílem je představit Čechům domácí tibetské jídlo, takové jako od maminky.
Co tvoří základ tibetské kuchyně a jaká je největší tibetská specialita?
Základem je asi momo, což jsou plněné taštičky, dále různé druhy polévek, např. Thenthug s domácími nudlemi, pak také různé úpravy masa, zeleniny apod. V Tibetu je specialitou jačí maso a mnoho dalších jídel, které však v Evropě vůbec nejsou k dostání.
Budou se moci na tyto pokrmy těšit i návštěvníci AMA?
Ano, určitě. Budeme mít jak stálou nabídku typických tibetských jídel, tak také každý den jiné obědové menu. Samozřejmě ale například jačí maso v Čechách neseženeme. ☺
Jaké nápoje si u vás v restauraci vychutnají?
Budeme nabízet domácí limonády, džusy, určitě budeme mít víno, pivo, dobrou kávu a naší specialitou bude tibetský čaj.
Bude AMA fungovat jen jako restaurace nebo plánujete i doprovodné akce?
Prostory ve Slavíkově ulici budou fungovat jako restaurace, ale naším cílem je, aby se AMA stala i místem, kde bude možné blíže se seznámit s tibetskou kulturou. Rádi bychom v budoucnu organizovali přednášky, kurzy nebo koncerty.
Před několika dny jste spustili také crowdfundingovou sbírku na Hithitu na podporu nově vznikající restaurace. Proč jste se rozhodli jít cestou crowdfundingu a na co budou finance použity?
Myšlenka Hithitu se nám líbí, a to nejenom kvůli penězům. Crowdfunding je výjimečný tím, že již v počátcích projektu, kdy je člověk většinou na vše sám, cítí podporu lidí, kteří věří v jeho úspěch. Skrze tuto kampaň s nimi lze navázat kontakt a poznat, o co mají zájem. Peníze bychom rádi použili na dokončení rekonstrukce, vybavení kuchyně a restaurace.
Jaké odměny jsou pro přispěvovatele připraveny?
Většinu odměn tvoří jídlo u nás v restauraci, ale je možné koupit si například i plátěnou tašku s tibetským designem, zaplatit si tibetské masáže, diagnostiku pomocí tibetské medicíny, kurzy tibetštiny a podobně.
Chvilku se ještě zdržíme u gastronomie, tentokráte české. Jaké tradiční české jídlo máte rádi?
Shenphen: Nejradši mám asi svíčkovou, guláš a tvarohové knedlíky s jahodami.
Sonam: U mě rozhodně vede vepřo-knedlo-zelo a tatarák.
Je naopak nějaké, kterému jste stále nepřišel na chuť?
Shenphen: Ani nevím.
Sonam: Žádné. Českou kuchyni jsem si oblíbil.
Mohl byste se s našimi čtenáři rozloučit v tibetštině? + poprosíme o překlad ☺
Tashi delek! Zakhang la gjopo dželjong! 
Přejeme všem hodně štěstí a těšíme se na setkání u nás v restauraci!