DPP slaví 100. výročí žen v pražské hromadné dopravě

Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP) si letos připomíná sté výročí od chvíle, kdy se v řadách zaměstnanců zabezpečujících provoz městské hromadné dopravy poprvé objevily ženy. První průvodčí tramvaje nastoupily do práce 1. prosince 1915. Dopravnímu podniku tak pomohly v období první světové války nahradit muže, kteří museli narukovat na frontu.
 

Dopravní podnik se v období první světové války potýkal s nedostatkem personálu – především v provozu tramvají. Řidiče tak nahrazovali zámečníci z dílen vozoven, kteří měli zkušenosti s řízením tramvají. I tak ale stále chyběli zaměstnanci potřební k jejich každodennímu provozu, především průvodčí. Důležitost tramvají přitom v období první světové války ještě stoupla – kromě přepravy cestujících je tehdy město využívalo také k přepravě raněných, k rozvozu potravin po městě a k odvozu komunálního odpadu na skládku.
„Pražský Dopravní podnik se tehdy inspiroval v zahraničí. Ve Vídni, Berlíně i Drážďanech řešili nedostatek mužů tím, že začali přijímat ženy. Například ve Vídni, kde bylo z tramvajového provozu na frontu odvedeno 800 mužů, bylo již v červnu 1915 přijato na místa průvodčích 400 žen a dívek. A připravovalo se přijetí dalších,“ řekl Pavel Fojtík, vedoucí Archivu DPP.
Práce průvodčích na začátku 20. století nebyla jednoduchá. Zaměstnanci museli celou dobu stát, směny byly dlouhé, šlo tedy o práci náročnou především po fyzické stránce. I tak v říjnu 1915 přijala správní rada Elektrických podniků usnesení, na základě kterého mělo být přijato 10 – 12 žen ve věku 20 – 30 let, s ukončenou obecnou školou a s dobrou znalostí pražského místopisu. Ty měly projít desetidenním výcvikem a za svou práci brát plat 30 haléřů za hodinu.
Zájem o práci předčil všechna očekávání – přihlásilo se 460 zájemkyň, v mnoha případech šlo o manželky tramvajových zřízenců, kteří byli odvedeni na frontu. 1. prosince 1915 z nich potom po absolvování výcvikového kurzu do práce nastoupilo prvních 40.
Na konci války v podniku pracovalo již 375 žen průvodčích, protože ale po jejím skončení bylo potřeba vrátit do služby muže, kterým skončila vojenská služba, byly všechny tyto ženy k 1. dubnu 1920 propuštěny. Znovu se ženy v pražském tramvajovém provozu objevily až s příchodem druhé světové války – v lednu 1943 jich zde pracovalo 571, do konce války jich bylo již 1 377.
Na rozdíl od konce první světové války už tentokrát ženy ze služby průvodčích nezmizely. A když se v Praze začaly uvádět do provozu nové tramvajové vozy TI (T1), stal se z fyzického hlediska lehčím i výkon služby řidiče. Ženy se tak objevily i u řídicího pultu.
„Je to úctyhodné výročí. Jsem rád, že v Dopravním podniku pracuje spousta žen, aniž by to muselo být povinně nařízeno kvótami. Když se podíváte za volanty aut, vidíte spousty řidiček, proto nevidím jediný důvod, proč by ženy nemohly řídit třeba i tramvaje a autobusy,“ řekl náměstek pražské primátorky Petr Dolínek (ČSSD).
K 1. 12. 2015 zaměstnává DPP celkem 1 692 žen, z toho 230 řidiček tramvaje a 39 řidiček autobusu.