Do divadla: Dva ubohý Rumuni, co mluvěj polsky

Inscenace Dva ubohý Rumuni, co mluvěj polsky, bude mít svou premiéru tuto sobotu 20. 12. 2014 od 19.30 v Rock Café (více zde).
 
- - -
 
Hra vznikla na objednávku ředitele, uměleckého šéfa a režiséra varšavského Teatrzu Rozmaitości Gregorza Jarzyny. Je pečlivě propracovaným dílem ohledávajícím současné hranice divadelnosti, dramatu, literatury a jazyka. Pružně přechází od zábavné divadelní variace na „road-movie“ k tragikomické a mrazivé grotesce se surrealistickými prvky i motivy převzatými ze současné popkultury, nabývá rozměrů svérázné vánoční hry s biblickými prvky nebo syrové současné tragédie. Je obrazem lidí žijících svůj život v absolutní citové i mravní bídě, kterému zcela chybí vertikála vztahující se k tomu, co lidský život může přesahovat a naplňovat - posouvat mimo pouhé přežívání. Zajímavým způsobem zachycuje atmosféru současného Polska, respektive střední Evropy, viděnou z pohledu současné mladé generace.
 
„Je to ta nejtemnější věc, jakou jsem zatím napsala a zároveň je to dílo s nejdůležitějším tématem, kterému jsem se zatím věnovala. A to bez ohledu na to, že je to celé celkem zábavné,“ charakterizovala svoji hru autorka Dorota Masłowska v roce 2006. O několik let později svá slova ještě upřesnila: „Dva ubohý Rumuni, co mluvěj polsky jsou krátkým dramatem plným humoru a nepřeberných gagů. Dva velmi sympatičtí hrdinové se pod vlivem jistého frenetického impulzu dostávají do polské reality plné směšných příhod, které ale postupně přestávají být až tak směšné a postupně se stávají nesměšnými a ještě později strašlivými.“ Dva ubohý Rumuni jsou, zjednodušeně řečeno, hrou o mladé a střední generaci, která ještě nezačala ani pořádně žít a už se utápí v problémech. Bídně oblečený a všelijak zubožený pár, muž Parcha a těhotná dívka Džina, se vydává za Rumuny, kteří mluví polsky a snaží se na výpadovce směřující na Gdaňsk stopnout auto, které by je odvezlo do Vratislavi. Nakonec se jim podaří vnutit se do jednoho auta a přimět řidiče, aby je odvezl do hlubin Polska, kde se údajně mají nalodit na tanker Ibupron, který je má odvézt do Rumunska. Brzy se však ukáže, že oba domnělí Rumuni jsou pod vlivem drog a realita se začne prolínat s „nadrealitou“ (chcete-li surrealitou) a halucinací tak, že brzy není možné jedno od druhého bezpečně rozpoznat. Parcha s Džinou putují zimním Polskem v rámci „divadla na druhou“, kdy nejprve hrají dva Rumuny, aby se posléze jejich hra přelila i do reality a oba je v tyto Rumuny vlastně proměnila a dovedla je až k závěrečnému vystřízlivění…
 
O hře Dva ubohý Rumuni, co mluvěj polsky se právem hovoří jako o nové reinkarnaci polského absurdního dramatu sledujícího rozklad doby, společnosti i rozpad osobností a jazyka. Jedním dechem jsou zmiňována jména dramatiků jako je Gombrowicz či Mrożek – a především velký vizionář evropského divadla S. I. Witkiewicz. Neméně důležitý je ale i společensky kritický rozměr hry, který je zejména patrný v ironickém akcentování zažitých klišé o životě ve Východní Evropě (v Rumunsku, ale i jinde) a v poukazování na přezíravost současné středoevropské společnosti k materiální bídě a k lidem v citové a psychické nouzi. Místy je hru dokonce možno vyložit jako variaci na legendy o vládci zkoušejícím v převleku za žebráka své poddané nebo o Kristovi převlečeném za poutníka, který hledá dobré lidi a prověřuje jejich ochotu pomoci lidem v nouzi. Ve druhé polovině se dokonce objevují i přímé odkazy na biblický příběh o putování svaté rodiny, která v Betlémě marně hledá přístřeší a nakonec jej nalezne doslova na poslední chvíli v chlévě u nejubožejších...
 
Hra Dva ubohý Rumuni, co mluvěj polsky je po inscenacích politického kabaretu Miloš Ubu a autorských her Hrabe ti? aneb Hrabal a 1000 věcí, co mě serou aneb tvoje bába je komedie v pořadí již čtvrtou premiérou Studia PalmOFFka, které je zaměřeno zejména na uvádění nových a tematicky či jinak objevných divadelních textů určených převážně pro komorní divadelní prostory.
 
O AUTORCE HRY:
Dorota Masłowska
Mladá polská autorka, která je mnohými považována za „enfant terrible“ současné polské literatury, je zároveň jednou z nejtalentovanějších, nejprodávanějších a nejpřekládanějších polských spisovatelů současnosti. Za svou literární tvorbu získala řadu ocenění - na nejprestižnější polskou literární cenu NIKE byla nominována hned třikrát a jednou toto významné ocenění obdržela.
 
Narodila se 3. července 1983 ve městě Wejherowo nedaleko Gdaňsku v rodině lékařky a námořníka. Studovala psychologii na gdaňské univerzitě a poté dějiny kultury na univerzitě ve Varšavě. Debutovala již jako sedmnáctiletá v roce 2000, když se zúčastnila literární soutěže Deníky Polek vyhlášené populárním ženským časopisem Twój Styl, kterou vyhrála. O dva roky později vydala svůj debutový román Červená a bílá (Wojna polsko-ruska pod flagą biało-czerwoną) ze světa tzv. dresařů, tedy polské „sídlištní subkultury“ vyznávající kult těla a síly, ale zároveň i toho nejkomerčnějšího konzumu, televizní a computerové pop-kultury, alkoholu i tvrdých drog.
 
Dresaři jsou poněkud pejorativním označením pro nepřehlédnutelnou část obyvatel velkých polských sídlišť: jsou to obecně mladí lidé často bez stálého zaměstnání, nikdy neodkládající značkové sportovní (přesněji teplákové) oděvy a trávící většinu času ve fitcentrech, před televizí, počítačem a na ulici. Jsou „doma“ zejména v průmyslových aglomeracích Polska a rekrutují se hlavně z dělnické sídlištní mládeže narozené na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, která svým neideologicky zaměřeným, ale v některých projevech značně agresivním odporem proti současnému řádu věcí reaguje na složitou situaci v sociálně a ekonomicky stagnujících průmyslových centrech Polska. Dresaři se shlížejí v atmosféře gangsterských filmů, poslouchají současnou taneční a „streetovou“ hudbu (zvláště pak hiphop) a touží se v rámci polských možností vyrovnat americkým vzorům. Jsou zároveň asi nejtypičtějšími reprezentanty současné mladé a střední polské generace, která je někdy označovaná jako „generace nic“ – generace ignorantských individualistů, kteří dávají na odiv, že nemají o nic zájem, nic se jich netýká a nic nemusí dělat.
 
Není tedy divu, že román o dresařích Doroty Masłowské vyvolal tak velkou pozornost. Jen v Polsku se za čtyři měsíce od vydání knihy prodalo 40 000 výtisků, do poloviny roku 2014 pak celkem neuvěřitelných 120 000. Román se stal nejprodávanějším dílem polského autora posledních let – s jedinou výjimkou, kterou jsou dnes v Polsku knihy Jana Pavla II. Brzy byl román, který provokuje mj. také jazykem „mrazivé městské poezie“ založeném na mluvě ulice včetně vulgarit, stylistické zmatenosti a nejrůznějších popkulturních vlivů, přeložen také do dalších jazyků (v roce 2004 byl vydán česky). V roce 2003 se román Červená a bílá dočkal divadelní adaptace a v roce 2009 i filmové verze (stojí za zmínku, že v něm hrála i Dorota Masłowska).
 
Po obrovském obchodním úspěchu Červené a bílé se autorka, která prokázala i značný talent jak využít svého literárního úspěchu a stala se polskou literární celebritou, na několik let autorsky odmlčela. Zato v roce 2006 překvapila hned několika díly publikovanými v krátkém sledu po sobě. Vydala nový román nazvaný Královnina šavle (Paw królowej). Román vysmívající se pomíjivému literárnímu úspěchu a ironizující zkušenosti mladé matky připoutané k dítěti, zatímco kariéra mužů běží dál, je napsaný v podobě hiphopových a rapových „veršů v próze“. Jeho název však nemá evokovat sečnou zbraň, ale následek žaludeční nevolnosti. Román byl později adaptován pro divadlo (jedna z adaptací byla uvedena mj. v pražské MeetFactory). Ve stejném roce autorka napsala také svou první divadelní hru, tragikomickou grotesku Dva ubohý Rumuni, co mluvěj polsky (Dwoje biednych Rumunów mówiących po polsku), která byla poprvé uvedena ve Varšavském Teatrze Rozmaitości a poté v dalších polských divadlech. V roce 2008 byla uvedena také v londýnském Theatre Soho a v roce 2010 v pražském Divadle Na zábradlí (zde ale pouze v anglickém jazyce). Pro celostátní polskou rozhlasovou stanici TOK FM vznikla v roce 2009 její rozhlasová adaptace. V roce 2008 napsala autorka druhou divadelní hru Mezi náma dobrý (Między nami dobrze jest), která byla u nás uvedena v pražském PiDivadle a od listopadu 2014 na repertoáru Divadla Komedie. Také podle této hry byla natočena rozhlasová inscenace.
 
V roce 2012 byl vydán Masłowské román Zabila jsem naše kočky, drahá (Kochanie, zabiłam nasze koty) svérázně evokující filmy D. Lynche a W. Allena. Ve stejném roce vyšla také autorčina sebeironická „zpověď pro dospělé a děti“ nazvaná Jak zostałam wiedźmą(Jak jsem byla čarodějnicí) zpracovávající odvěký souboj mezi dobrem a zlem na půdoryse současné popkultury. Od května 2014 je divadelní adaptace tohoto díla uváděna ve varšavském divadle S. I. Wietkiewicze. Ve stejném roce pak tato obtížně uchopitelná umělkyně znovu vykročila stranou od prózy, když pod pseudonymem Mister D. vydala CD album nazvané Społeczeństwo jest nemiłe (Společnost je nepříjemná), ke kterému natočila i sérii originálních a výtvarně i společensky provokativních videoklipů postavených na bizarní sídlištní estetice (hudbě se však aktivně věnovala již dříve - byla spoluzakladatelkou a produkční několika skupin). V současnosti žije na varšavském předměstí Praga, kde také vychovává svou dceru Malinu.