Dnes večer je další díl přehlídky iShorts. O čem?

 
iShorts – The Touch of Hollywood 
Středa 5.10.2011 ve 20:00 v BIO|OKO (Františka Křížka 15, Praha 7)
www.ishorts.eu
facebook.com/ishorts
 
iShorts – The Touch of Hollywood je název dalšího z pravidelných večerů krátkých filmů v BIO OKO. Tentokrát vás iShorts přenesou do města filmu, do Los Angeles. Uvidíte filmy studentů californských filmových škol AFI, USC a UCLA, na kterých studovali řežiséři Aronofsky, Malick, Lucas nebo Coppola. Právem jsou tyto školy považovány za nejlepší na světě ve svém oboru. Tím spíše, že se nacházejí v samotném centru celého filmového světa – v Los Angeles.
 
ROZHOVOR
Julius Ševčík – režisér filmů Restart (2005) a Normal (2009, v hlavní roli s Dagmar Havlovou a Milanem Kňažkem) - vystudoval režii na pražské FAMU a získal také diplom na New York Film Academy. V roce 2009 byl na filmovém festivalu v Shanghai oceněn za nejlepší režii za film Normal. Momentálně žije v Los Angeles a připravuje nové filmové projekty.
 
Dalo ti studium na katedře režie FAMU něco, co teď v Hollywoodu můžeš využít?
Ne.
FAMU je zkrátka pravým opakem Hollywoodu. O zdejším systému na FAMU nikdo nic neví a všichni se tváří jakože Hollywood vůbec neexistuje. To není nic negativního, ta představa mi přijde krásná a romantická. Bylo by báječné, kdyby neexistoval Hollywood, ale jen filmaři!

Jak se českému režisérovi podaří v Hollywoodu prorazit (co všechno je k tomu potřeba - agent, známosti, peníze?) A jak dlouho to trvá?
To kdybych věděl, nebudu mít čas se tady vypisovat…
Ale vážně, Hollywood rád šíří pohádky o chudém Honzovi, který si sbalil do uzlíčku talent, dvoje ponožky a levnou letenku a přes noc se stal slavným filmařem. Touhle pohádkou jsou zamořeny všechny komerční filmy, všemožné memoáry, návody a koneckonců celé dějiny tohohle státu. Je to samozřejmě nesmysl. V uzlíčku musíš mít talent, to je jasné, ale taky známosti, silného agenta, právníka, čas a hlavně peníze, pokud možno dost peněz! Jo a k tomu ještě štěstí a ideálně někoho (nejlépe producenta), kdo pojede s tebou, abys z toho nezešílel.
Podle mě existují plus mínus dvě cesty jak sem z Evropy prorazit. Cesta fenoménu a cesta výdrže. Za příklad fenoménu vezmu třeba švédské Millenium. Před čtyřmi nebo pěti lety se švédové snažili trilogii prodat v LA. Přestože za nimi stál bestseller, vyvinuté scénáře, výsledky, peníze a silná švédská státní podpora, stejně se jim v Hollywoodu vysmáli. Švédové odjeli domu a po třech letech se vrátili s natočenou trilogií, která se stala fenoménem. Vrátili se jako hvězdy a teď jim tu lezou všichni do zadku. 
Bohužel si nejsem jistej, do jaké míry lze v česku stvořit podobný celosvětový fenomén, čili zbývá druhá cesta. Nejdřív musíš mít alespoň nějaký úspěch (v mém případě to byla cena v Shanghai za Normal) a doporučení (u mě to byl Danny Boyle). Pak se tu musíš usadit, získat agenta (u mě agentura CAA a jeden z nejsilnějších agentů ve městě), metodou pokusů a omylů se začneš učit, jak to vlastně chodí, jak se rozdávají tendry atd., no a postupně začneš vyvíjet vlastní projekty, ideálně několik současně. Ty jako figurky posouváš na šachovnici směrem kupředu. Kůň, který doběhne do cíle první, bude tvůj první film. Otázka je, jak dlouho to lze vydržet, psychicky i finančně. Trvá to léta.

Možná je tohle moc komplexní otázka, ale v čem vidíš zásadní rozdíl mezi českým filmovým průmyslem a Hollywoodem?
Naopak, je to jednoduchá otázka. Rozdíl je dnes téměř nulový, respektive pouze ve velikosti.
Hollywood je mocenská struktura, která otáčí hromadu peněz. Filmaři jsou většinou spíš producenti nebo bývalí agenti. 90 procent trhu na všech frontách ovládají korporace, velké banky a další instituce. Odspoda to funguje asi tak, že tvůrci mají deal s producenty, producenti mají deal se studii, studia mají deal s bankami a banky mají deal s…. no comment. (Například Spielbergovo studio má deal s Chase bank a vytváří komerční projekty jako Transformers či Jsem číslo pět - projekty, které zaplatí úroky posledního 325milionového vkladu Chase, filmy, který jsou v souladu s vkusem správní rady a navíc politicky řekněme „vhodné“.) No a na okraji téhle pyramidy peněz, v desetiprocentní šedé zóně, se pohybují filmaři, kteří se snaží vytvořit dílo, které nebude jen další „consumer item“.
V česku to dnes funguje v podstatě stejně akorát je to všechno 250x menší. 90 procent trhu zaplavují korporacemi financované výrobky, různé ty komedie či co, napsané tak aby vyhovovali vkusu RWE, ČEZ, NOVY, RINGIERU, zkrátka těm, kdo to platí, a protože jsme navíc velmi malý trh, jsou vymyšlené tak, aby se v nich dali otočit produkty denní spotřeby, různá mýdla a piva, a konečně také je dnes už většinou točí producenti spíš než filmaři. A na okraji v šedé zóně se pohybuje pár lidí, kteří od filmu chtějí víc. Jediný velký rozdíl je, že v Česku máme zatím ještě pořád velkou výhodu fondu kinematografie, který funguje téměř zcela nezávisle na korporátní struktuře a navíc není motivován ziskem. 
Na jakých projektech teď pracuješ, co připravuješ?

Na třech. Jeden je komerční film s názvem Bethlehem. Před třemi měsíci se mi poprvé podařilo vyhrát klasický tendr na větší komerční produkci, je to taková post apokalyptická temná upířina, producentem je jeden z místních mogulů Joe Roth (Alenka v říši divů např.). Je to klasická tzv. CAA package, kdy všechny hlavní strany výroby zastupuje CAA, která se tím stává de facto koproducentem. Teď s tím chodíme po studiích a vybíráme, kdo to s námi udělá s tím, že by se to mělo odstartovat do konce roku a stát někde kolem 25m. 
Druhý je můj srdcový projekt, který se snažím udělat už skoro dva roky, jmenuje se Keys to the street, je to psychologický thriller, který napsal Christopher Nolan a produkuje ho Gail Mutrux (její filmy mají xy oskarů). Pro hlavní roli mám Gemmu Arterton. Po roce jsme ten film vytáhli z Hollywoodu a strčili ho do Anglie, přibrali anglického koproducenta a zdá se, že se konečně někam dostáváme, ideálně to spustíme tak do 4-5 měsíců. 
Třetí je gangsterka Tower, produkuje Gil Adler (Valkýra), teprve píšeme scénář, není to ještě tzv. set up, čili umístěné ve studiu, čili trochu dost ve hvězdách. Ještě jsem měl pár projektů, které jsem buď zahodil, nebo se rozpadli. 
Paralelně k tomu připravuju další srdcovku, český komorní politický thriller. Když nás český fond podpoří, rád bych ho natočil koncem příštího roku. Stále platí, že vyjít může všechno nebo taky nic. 
Jak se díváš na L.A. jako takové? Když jsem tam byl já, tak to na mě působilo tak, že každý je tam filmař (mimo lidí ve slumech), ale hodně z nich je odpadlíků a ztroskotanců.
Tak jako v Paříži je každý intelektuál. Je to pitomost samozřejmě. Přes 20 procent obyvatel LA žije pod hranicí chudoby, hlavním odvětvím není filmový průmysl, ale drobné strojírenství a manufaktury. To LA, o kterém mluvíš, je část, které se říká West Los Angeles (zabírá asi 10 procent rozlohy LA area), a ano zde se každý tváří, že je filmař a herec a hlavně, že je či do rána bude hvězda. Pravdou je, že drtivá většina z těch lidí jsou různí kejklíři, prostituti a osamělci. To k LA patří, je to v pořádku.
Celkově bych LA přirovnal ke komerčnímu bijáku, je to velký, na první pohled krásný, celý se to leskne a tak, na druhý pohled zjistíš, že to má poměrně málo obsahu, ale nakonec, do třetice, musíš uznat, že je to přesto všechno velmi zábavné a sexy.  Pro pražáka je na LA nejhorší model urbanistického sprawlu, když se na město podíváš ze satelitu, je jasný, že tu všichni žijí dost izolovaně a to jak fyzicky, tak konsekventně mentálně. Je tu super počasí a dobře se tu jí.