Dětský lékař: zahřeje mě, když je díky mně lépe pacientovi i rodičům

Vít Jakoubek pracuje jako dětský lékař. Jednou z jeho prospěšných činností byla i lékařská mise v Jižním Súdánu, o které psal poutavý blog.
 
Jak bys popsal svou práci?
Jako nekonečnou snahu napravit něco, co stejně jednou skončí. Ale to by znělo příliš fatalisticky a vlastně to také není zcela pravda. Pracuji jako dětský lékař a baví mě sledovat, jak děti rostou, jak se z nich vyvíjejí dospělí lidé. A na této jejich cestě jim mohu pomáhat překonávat překážky v podobě některých nemocí, ale někdy i některých problémů ve vztazích v rodině či mezi kamarády. Je hezké, když si člověk může někdy říci, že někomu zachránil život: když jsem chvíli pracoval v Jižním Súdánu, měl jsem tento pocit docela často. Tady jej (naštěstí) mám jen zřídka z důvodu nesrovnatelné úrovně našeho zdravotnictví, ale občas mě i tak zahřeje, že díky mně bylo někomu alespoň trochu lépe. A v mém případě nejen pacientovi samotnému, ale i jeho rodičům.
 
Co tě těší?
Návštěvy divadel a výstav s mojí ženou. Naštěstí máme podobný vkus a zajímáme se o podobné žánry. Také jsme ale dostatečně rozdílní a manželka mi stále otevírá nové obzory.
Hraní na flétnu s přáteli, kdy máme příležitost se sejít, a třeba jenom tak si zahrát a nenacvičovat nic na nějaké vystoupení.
Chození do Sokola a cvičení dětí. V Sokole jsem vyrůstal odmala a postupně jsem si vytvořil okruh dobrých přátel. S těmi mám díky Sokolu možnost se stále stýkat a navzájem si pomáhat.
Navzdory mému zaměstnání mě stále baví pracovat s dětmi, učit je nové věci a předávat zkušenosti a doufat, že to jednou možná ocení, stejně tak, jako jsem to v životě již mnohokrát ocenil já.
A v neposlední řadě mě těší výlety do přírody. To mě také naučil Sokol a teď se snažím nezlenivět a chodit nejen na oblíbené historické hrady a zámky, ale také opravdu „jen“ do přírody, kde je ticho a člověk na sebe může nechat působit vůni luk a lesů a kochat se přírodními panoramaty.
Co tě trápí?
Když se v zaměstnání někteří spolupracovníci neumí chovat týmově, dělají si naschvály a ventilují svou špatnou náladu a frustrace na ostatní. A ani je nenapadne se třeba omluvit. Také bych rád, aby mí rodiče více odpočívali a méně pracovali. A toho se mi bohužel ani v jednom případě zatím nedaří docílit.
Kdy ses naposledy cítil šťastný?
Úplně naposledy včera v divadle Viola na Ženě z Korinta.
A po Vánocích, když jsme s tátou a bratrem, jenž pracuje dlouhodobě v Kanadě, strávili po mnoha letech celý den společně na chalupě. A pak také, když jsem se dozvěděl, že čekáme potomka.
Co ti dělá radost?
Když vidím kolem sebe spokojené lidi. Takové, kterým se daří v práci a v rodině. A nebo kteří své problémy dobře zvládají.
Co ti dělá starost?
Politická situace ve světě i u nás. Byť vím, že aktuální společenské a politické změny možná byly nevyhnutelné, netěší mě. Samotného mě překvapilo, jak jsem se těžce a dlouho vyrovnával se zklamáním z výsledku našich prezidentských voleb. A trochu podobně se cítím i nyní, když vidím, jací politici i politická uskupení se v našem státě, ale i v blízkém i vzdáleném zahraničí, dostávají k moci: lidé, kteří myslím nemají příliš mnoho morálních zásad a na jejichž empatii a shovívavost bych byl hrozně nerad odkázán.
A trápí mě i náš vztah k přírodě. Že politické elity u nás i ve světě se nedokáží shodnout na tak jasně prokazatelném a prokázaném faktu, jakým je globální oteplování. Protože podle mne následky tohoto jevu již pociťujeme nyní, ale nejsou ještě nic ve srovnání s tím, jaké přijdou, až tito současní vůdci již u moci nebudou. To je již nikdo k zodpovědnosti hnát nebude a kdyby přece, tak problém, který bude mnohem horší, než je nyní, to bohužel nevyřeší.
Co je tvoje inspirace?
Rodiče a rodina, přátelé a chytré knihy.
Jak dobíjíš baterky?
Jdu na výstavu, na koncert, na výlet, nebo si jen tak lehnu a čtu si knížku. Když jsem se jeden čas cítil opravdu špatně, tak mi pomáhalo, když jsem musel jít večer cvičit. A tak jsem byl v tu chvíli nucen vidět také jiný svět a nemohl jsme se jen utápět ve vlastních chmurách. A to mi navzdory přetrvávajícím potížím pomáhalo vše alespoň částečně překonat.
Jak se dál rozvíjíš?
Snažím se více či méně úspěšně sledovat odborné časopisy a současně také nevynechávat beletrii. Když učím studenty, jsem nucen často odpovídat na nečekané otázky, což tříbí mysl a nutí hledat často v další literatuře odpovědi. Snažím se učit se od zkušenějších kolegů, kamarádů či příbuzných věci, o kterých se v knihách nepíše.
Oblíbená hudba/film/kniha/barva?
Prakticky veškerá hudba W.A. Mozarta a jeho současníků v cizině i u nás. A také hudby pro flétnu nebo varhany. Ale mám rád také folkové písně např. od skupiny Klíč nebo Greenhorns a v podstatě celý repertoár Spirituál Kvintetu.
Film: Králova řeč.
Knihy: Detektivní romány R. v. Gulika O soudci Ti, Saturnin a Babička.
Barva: Modrá.
Nejmoudřejší/nejužitečnější slova, co jsi slyšel?
Jednej s každým tak, jak bys chtěl, aby on jednal s tebou.
Jaké je tvé životní motto?
Snažit se o to, aby se lidem mně blízkým dařilo dobře.