Dar, který se stane prokletím

 
Příběh ze současné Prahy, který se každou minutou stává nevšedním. Hlavní hrdinka Nela netuší, že prokletí, které jí bylo vrozeno, jí brzy změní život. Nela totiž dokáže okamžitě rozpoznat, kdo má brzy zemřít. Jak zjišťuje, jedinou šancí zbavit se takového „daru“ je zachránit určitého člověka. Co když však tím člověkem není nikdo jiný než problematický Pergl, který o její záchranu vážně vůbec nestojí? A navíc jí nevěří… Čas ale běží neúprosně. Podaří se Nele změnit předem daný osud?
 
 
Ukázka z novely Světlo od Janine Pečenkové:
 
 
 
 
 
Raz dva. Ha ha. Pergl vystoupil. Nechtěl se mačkat. Druhej rozchod v jednom blbym tejdnu. Ne, dneska se v metru s těma cizejma lidma fakt mačkat nechtěl.
Stejně do něj ale naschvál vráželi dál.
Poznala ho hned, jak vešel do vestibulu. Směna jí už dávno skončila, stejně tu ale zůstávala.
Doufala, že přijde.
Hodiny v podchodu nad jeho hlavou ukazovaly právě 23.30.
Ale to nebylo to hlavní.
Nedostatek jeho světla byl až pobuřující, neviděla skoro žádné.
Tohle se jí ještě nikdy nestalo.
Jako by už teď byl mrtvý.
Musel to být on.
Minul ji se zjevným nezájmem. Nela přestala v rozdávání novin a nejistě ho sledovala.
Bral schody lehce, dvěma kroky naráz a pomalu jí mizel z dohledu.
Václavák. Noc. A mezitím tolik světel. Tady se měli spolu sejít, pomyslel si. Sebejistým pohybem se podíval na hodinky. 23.30. Vlastně teď. Ale je konec. Na to chtěl myslet, ale stejně ho něco rušilo. Ale co?
Podíval se dolů na město. Kolem něj bylo několik párů, držících se, líbajících se, mířících z nočního města domů. Pergl se ušklíbl, pokrčil rameny. Usmál se.
Když se vrátil zpět do podchodu, tak si to uvědomil. Bylo mu dobře. Kde, sakra, se ten dobrej pocit bral?
Pokrčil rameny. Potom vytáhl mobil a nacvičeným grifem smáznul dívčino číslo. Skvělo se mezi dalšími jmény, jmény až příliš mnoha dívek. Zasmál se.
A pak do ní vrazil.