Daniela Pešková a Filip Jakab představili díky soutěži VAN GRAAF JUNIOR TALENT CARD představili společnou kolekci na MBPFW

Na začátku stály dvě dílčí kolekce, semestrální práce Filipa Jakaba a magisterská kolekce Daniely Peškové. Kromě inspirace japonskými výtvarnými a uměleckými směry však za jejich spojením stojí i společné tvůrčí a myšlenkové postupy, které tito dva zástupci nadcházející generace českých módních designérů sdílí. /GALERIE/
 
Japonské umělecké hnutí Moho-Ha, které působilo v letech 1968 až 1975 inspirovalo Filipa Jakaba. Bylo signifikantní svou vášní pro syntézu různých prvků a materiálů ve vztahu k okolnímu prostoru. Japonskými technikami vznikly také autorské potisky ilustrátorky Saki Matsumoto na přírodních materiálech, střižené do kalhot a svršků uvolněného stylu. V jeho modelech se kromě uvolněnosti objevuje až elektrická dualita, ať už generační z pohledu nositelky, tak i materiálová i střihová.
 
„Důležitý je pro mě bod, kdy překvapím sám sebe. Ten nastal zásadním zlomem, kdy jsem se začal konstrukcí oděvu přibližovat ženskému tělu. Utvářím hranici mezi tím, co je exponované a co zahalené,” definuje přínos spolupráce.
 
Danielu Peškovou po vzoru techniky wabi sabi uhranula ženská generační linie vlastní rodiny a vnitřní síla jejich ženských představitelek. S přístupem wabi sabi přichází svoboda volné manipulace a práce s objekty v novém rozměru, který autorku vedl k využití oblečení, jež patřilo ženám v její vlastní rodině. Stejně tak je wabi sabi interpretováno jako vidění krásy ve věcech nedokonalých, nedokončených a nestálých. Prvky kolekce tedy vznikly transformací z pohledu autorky materiálově ikonických kousků šatníků její matky a babičky. Dala jim nový život a posunula je dál díky organickým tvarům. Stejně jako Filip Jakab takto volně navazovala na přístup skupiny Moho-Ha.
 
„Chtěli jsme před řádem a striktní koncepcí dát přednost a volnost abstrakcím, které při tvorbě v mysli vznikají před tím, než si je umělec slovně nadefinuje,” upřesnila návrhářka. Spojením vznikla instinktivní až experimentální kolekce, která se svým organickým vývojem stala neopakovatelným originálem. Styling je doplněný čerstvými květinami, které dodává Tomáš Vígh a šperky ze skla a kovu Karolíny Liberové, studenty ateliéru K.O.V. Evy Eisler na UMPRUM.

Osmnáct looků tvoří šaty ke kotníkům, ženského střihu, jednoduché topy, kalhoty a bundy uvolněného střihu, sukně s rozparky nebo oversized saka. Barevná paleta zahrnuje tlumené tóny bílé, krémové a béžové, které jsou kombinovány s výbušnými odstíny oranžové, žluté a v kontextu celé kolekce až agresivně působícími tóny hnědé a černé v podobě zmiňovaných potisků. V kolekci výrazně převažují kvalitní instinktivně zvolené přírodní materiály jako je vlna, kašmír, hedvábí, satén, len, úplet, bavlna mezi kterými kontrastně vyčnívá například PVC.