Dan Barták (Penta Gym) o budoucnosti MMA v Čechách

Dan Barták jej sympatický čtyřicátník mladšího vzhledu. Fanouškům bojových sportů je známý hlavně jako nedávný úspěšný závodník a současný náročný trenér. Penta Gym Praha byl vyhlášen serverem Fight Club nejlepším MMA klubem a Dan Barták nejlepším trenérem za rok 2014. Na pražském Žižkově se kromě přípravy bojovníků věnuje i tréninkům sebeobrany a zápasení pro veřejnost. Mezi jeho koníčky patří psaní povídek. Seznamte se, Dan Barták.
 
Proč zrovna MMA a ne fotbal, hokej, tenis? Kdy jsi se „zápasy v kleci“ začal?
Fotbal jsem hrál od mala až někdy do dorostu. Dokonce jsem v jedné chvíli mohl jít hrát do Sparty. Ale byl jsem už moc starej nebo co. To bylo v době, kdy sem sjížděl na tehdy VHSkách filmy s Brucem Leem, van Dammem nebo Dudikoffem a začal jsem chodit, těsně před revolucí, na karate. Odtud jsem přešel na Wing Tsun, u kterého jsem až na malé thai boxerské intermezzo zůstal asi jedenáct let. Zde jsem se také setkal s Bohumilem Jedličkou a pod jeho vedením se začal připravovat na první zápas ve Vale Tudo, který jsem měl na konci roku 1998.
 
Začátky se prý nedají se současností moc srovnávat…
Nedají, jsou to dva odlišné světy, i když to gró je v podstatě stejné. Ale já si nemůžu stěžovat. Vzpomínám na to rád. Dokonce bych řekl, že tehdy to mělo s ideou gladiátorství daleko víc společného než teď. Bylo takřka vše povoleno. Dvaceti minutová kola. Styl proti stylu. Teď je to sport se vším všudy. Okleštěný spoustou pravidel, která chrání zápasníky. Kola jsou pětiminutová a většinou tři nebo pět, podle důležitosti zápasu. Jak říkám, je to sport, jeden z nejhezčích, které znám, a jeden z nejférovějších.
 
Nakolik se vlastně změnila konkurence od dob, kdy jsi začínal s vale tudo (předchůdce MMA)?
Obrovsky. Teď každý umí, dalo by se říct, to samé, co ten druhý. Mezi jednotlivými borci rozhodují detaily, zkušenosti. Hlavně v těch horních patrech, kde se bojuje o tituly, si nemůže zápasník dovolit něco zanedbat.
Zápasník musí být komplexní. Musí dobře zvládat práci v postoji (box nebo thajský box), wrestling (přechodová část z postoje na zem) a samotnou zem, kde se nejen bouchá, ale i páčí a škrtí. Kdo tohle všechno nemá natrénované, je v určitých částech hendikepovaný stejně jako někdo, komu chybí noha.
 
Teď falešnou skromnost stranou. Na jaký svůj výsledek budeš vždy hrdý? Je to v Čechách jedinečné dvojnásobné vítězství nad Michalem Hamršmídem, nebo české tituly z let 1999 a 2000? Mistr Evropy 2010 taky nezní špatně.
Abych řekl pravdu, tak se moc neohlížím a neplácám se po ramenou za skutky dávno minulé. Co bylo, bylo. Mě zajímá, co je teď. Jako, že teď obhajujeme s Pentou titul oddíl roku za rok 2014, respektive já trenéra roku. Kdybych měl ale skutečně něco vyzdvihnout, tak je to titul mistra republiky ve vale tudo v roce 2000, kdy jsem musel za jeden večer přejít přes tři soupeře, a pak titul mistra Evropy v brazilském jiu-jitsu.
 
MMA je kombinací několika stylů. Dá se říct, že máš nějakou „specializaci“, nebo připravuješ závodníky komplexně?
Na svých hodinách připravuji žáky komplexně, plus vedu kurzy brazilského jiu-jitsu. Ale v Penta gymu nevedu tréninky jen já. Postupem času, jak náš oddíl rostl, jsem chtěl mít na každou disciplínu specialistu. Proto k nám přišel Michal Novotný na box nebo Richard Andrš na wrestling. K tomu je třeba přičíst další trenér,y jako je Jirka Paluska na thai box nebo Michal Hořejší, který vede ranní tréninky.
 
Které vlastnosti jsou podle tebe pro úspěšné působení v kleci nejdůležitější? Stačí v dnešní době borcům, kteří chtějí prorazit ve světě, „jen“ síla, talent a odvaha?
Hlavní je chuť na sobě makat a neustále se zlepšovat. Jít za svým snem, jak se dnes říká. Což je asi nejtěžší, v době, kdy většina kluků a holek dělá sport při práci, bez velké vidiny, že je v brzké budoucnosti bude živit. Dalším důležitým článkem je pokora, která spoustě lidem a nejen zápasníkům chybí.
 
Můžeš nám prozradit, kdo je aktuálně největší hvězdou a hlavní nadějí Penta Gymu?
Bezesporu největší hvězdou je Viktor Pešta, který je v tuto chvíli jediným Čechem zápasícím v nejprestižnější soutěži světa UFC. Je to přesně ten typ zápasníka, jehož vlastnosti jsem vyjmenoval. I když už je na takové úrovni, je k sobě upřímný a neustále se snaží svoje dovednosti zlepšovat.
V Pentě jsou i další, kteří Viktorovi šlapou na paty a v blízké budoucnosti se můžou dostat tam, kde je dnes on. Například GCF šampion Filip Macek, který v současné době zápasí v Rusku v organizaci ACB. Dále pak šampion německé organizace Young Blood Night Stanislav Futera, Magdalena Šormová nebo Ondřej Skalník.
 
Jakého úspěchu svých svěřenců z poslední doby si jako trenér ceníš nejvíc?
Jednoznačně vítězství Viktora Pešty ve svém druhém zápase na UFC. Dále pak všech titulů, ať už na GCF nebo YBN. Dalo by se říct, že si cením každého vítězství, ale i porážky, která nás posune dál.
 
Tvoje svěřenkyně Magdalena Šormová je důkazem, že i děvčata mají ráda ultimátní zápasy. Nakolik je jejich trénování a zápasové koučování odlišné od chlapů?
Řekl bych, že se vůbec neliší, i když kluci z oddílu říkají, že Magda má trochu speciální zacházení. Obecný problém je, že je málo sparing partnerek. I když k nám do oddílu chodí kolem deseti holek, Magda už je na takové úrovni, že jí až na výjimky technicky ani silově nestačí. Proto povětšinou trénuje s klukama a i těm dává zabrat.
 
Zápasníci z Penta Gym se často účastní zahraničních turnajů. V čem jsou zápasy mimo ČR nejnáročnější? 
Asi v připuštění skutečnosti, že můžeme být stejně dobří jako ti venku a že tam nejdeme jenom na porážku. Dlouho bylo tady zažité, že české MMA nemá budoucnost. Že z místních oddílů se do UFC nikdo nedostane. Jsem rád, že právě náš oddíl to dokázal vyvrátit.
 
Je možné si vůbec v českých podmínkách zajistit slušné živobytí pouhým zápasením v kleci? 
V tuto chvíli těžko. Přiliv sponzorů není takový, jaký bychom potřebovali, aby ti nejlepší neměli tento sport jako pouhého koníčka, ale aby se z nich stali plnohodnotní profesionálové, tak jako v ostatních sportech.
 
Žižkovský klub Penta Gym ovšem nepřipravuje pouze zájemce o profesionální zápasení. Kdo dál navštěvuje vaše tréninky?
Všichni, kdo mají o MMA nebo brazilské jiu-jitsu zájem. A nejen o ně. Jak už jsem zmínil výše, náš oddíl má mnoho specializovaných kurzů. Box, Thajský box, wrestling. Myslím, že kdo chce tak si u nás vybere. Vůbec nezáleží na tom, jestli dotyčný má nějaké zkušenosti s bojovými sporty nebo je úplný začátečník. Stačí nám, že má chuť se hejbat a my ho vezmeme mezi sebe.
 
Kdy pořádáte nábory pro veřejnost a komu bys tréninky určitě doporučil?
Zájemci se mohou hlásit celoročně. Kdo by ale vyloženě chtěl čekat na nábo,r tak ať si v kalendáři zaškrtne přelom září a října. Jak už jsem řekl, neodmítneme nikoho. Novinky najdeš na našem Penta Gym facebooku.
 
Kromě trénování se ale věnuješ také dost odlišným aktivitám. Ví se o tobě, že píšeš povídky, hlavně horory...
Snažím se. V současné době mám pocit, že jsem do toho trochu víc opřel. Ne, že bych chrlil jednu povídku za druhou, ale v rámci časových možností to docela jde.
Najdeme někde tvé publikované povídky?
Nejčastěji mé povídky vycházejí v Antologii českého hororu. Teď v červnu by zde měla vyjít čtvrtá nazvaná ‚Kdo další?‘. Jednu povídku publikoval hororový internetový časopis Howard a jedna vyšla před lety dokonce na Slovensku. Jak říkám není toho moc, ale snažím se. Teď právě dopisuji první verzi trošku většího dílka, které má pracovní název ‚Stinná místa‘, tak uvidíme, co z toho bude.
 
A kdy si přečteme povídku ze zápasnického prostředí? Chystáš něco jako Rocky – MMA verze, nebo dáváš zásadně přednost jiným tématům?
V tuto chvíli zatím nic takového neplánuji, i když asi by se něco takové ode mě dalo čekat. Jde o to najít neotřelé téma, což je v tomhle dost těžké. To spíš napíšu nějaký další horor než Rockyho s malejma rukavicema... (smích).
 
díky za rozhovor!
Text: Petr Kozák