Clarinet Factory: Naše tvorba je pro nás hobby i osobní priorita

Clarinet Factory se nikdy netajili mezinárodními ambicemi a letošním vydáním novinky Meadows u belgického vydavatelství homerecords.be udělali další velmi rázný krok k tomu, aby se výrazněji prosadili i mimo ČR. Že se jim to skvěle daří potvrzují jak četná zahraniční vystoupení, tak nadšené reakce jejich nových posluchačů i zahraničního tisku. Například hlavní belgický deník Le Soir po vystoupení CF na festivalu homerecords.be v Lutychu napsal: „…hudba bez hranic, která vás uhrane jako kněžka vúdú a jejíž hypnotický nápoj lásky vás neopustí, dokud si neposlechnete album několikrát po sobě.“  Chválou však nešetří ani tuzemská média a je tak nadmíru jasné, že v albu Meadows máme nadžánrovou nahrávku se slibným mezinárodním potenciálem, kterou skvěle vystihuje vzletné pojmenování "hudba bez hranic".
 
 
Clarinet Factory nejsou úplně standardní skupinou, jak ji známe z pop music, která by po vydání alba vyrazila na turné. Jak u vás vypadá obvyklá koncertní praxe?
Je mnohem pestřejší. Je běžné, že na jednotlivých vystoupeních hrajeme odlišný repertoár, který vždy volíme podle konkrétního prostoru a toho, co se do něj hodí. Spolupracujeme se symfonickými orchestry nebo připravujeme speciální projekty. Navíc to není naše obživa, nejsme na Clarinet Factory existenčně závislí, všichni zároveň hrajeme v orchestrech nebo učíme. Je to naše hobby i osobní priorita, ale zároveň nás nic nenutí hrát za každou cenu a jakýchkoli podmínek.
 
Jakým způsobem jste připravovali materiál pro album Meadows?
Naše skladby pokaždé vznikají různým způsobem. Občas někdo přišel už se zcela hotovou písničkou, jindy přinesl jen základní nápad, na kterém jsme dál pracovali a společně jsme ho dotvořili. Několik jich dostalo definitivní podobu až na koncertech - skladba si vždy “sama řekne”, co potřebuje. Na pódiu nás napadá spousta nových věcí, a zároveň si rovnou ověřujeme, zda fungují nebo ne. I skoro všechny nové skladby jsme nejprve hráli koncertně, než jsme s nimi šli do studia. Ale máme na albu i jednu, která vznikla jako improvizace přímo ve studiu a pak už jsme ji jen dohráli.
 
Rádi spolupracujete s dalšími kolegy - s Trabandem, v projektu Eternal Seekers s Lenkou Dusilovou a Beatou Hlavenkovou, hostovali jste u Tata Bojs či Václava Neckáře...  Vy sami jste si na album hosty volili podle čeho?
Většinou podle potřeby, toho, co jsme chtěli do skladeb doplnit.  Ale třeba se sborem Grunik to vzniklo tak, že jsme asi před třemi lety hráli na koncertě s Ivou Bittovou, a ona je tam měla jako hosty. Hodně se nám líbil jejich styl zpěvu. Když jsme začali pracovat na desce, shodli jsme se, že je v jedné ze skladeb vyloženě slyšíme. Nebylo to snadné zrealizovat, tak jsme je nakonec využili ještě v dalších dvou písních. Dojeli jsme si za nimi, a za jedno odpoledne vše nahráli.
 
Skutečně hvězdným hostem je Joe Acheson z Hidden Orchestra. Jak jste se s ním potkali?
Při vzniku předchozí desky, která byla tak trochu dítětem Josefa Sedloně. Původně mělo jít o album remixů našich skladeb, ale nakonec vzniklo dvojalbum, kde jsou i původní skladby. Joe nám udělal remix a dokonce ho i s kapelou realizoval na koncertech, a nám to přišlo jako jedna z nejzdařilejších, nebo řekněme nám muzikantsky i lidsky nejbližších úprav. Pak jsme s Joem ještě několikrát setkali, a pozval nás hostovat i na koncert do Londýna. Z toho vyplynulo, že chceme zkusit, jak by to fungovalo opačně, tedy že by on hostoval nám. Nakonec se výrazně podílel na podobě čtyř skladeb. Zvolil způsob, který je mu v současnosti hodně blízký, protože pro Hidden Orchestra pořizuje tzv. field recordings, tedy různé přírodní nahrávky, a dále je pak upravuje. Zároveň skládá hudbu například pro BBC nebo Britskou knihovnu, což se nám zdálo pro naši spolupráci vhodnější. Takže za námi přiletěl, běhali jsme v okolí Okoře a sbírali zvuky.
 
Jaké konkrétně tam máte?
Hlavně zvuky z přírody, ale i třeba zachycení jedoucího vlaku nebo kroky tanečníků. Přirozeným způsobem pak těmi upravenými náběry obohatil aranžmá skladeb. A zároveň upravil sound klarinetů.
 
Na albu jste přizvali i brilantního jazzového bubeníka Daniela Šoltise. K tomu došlo jak?
To vzniklo v návaznosti na předchozí nahrávání. Ve chvíli, kdy jsme už měli sbor Grunik a Joe Achesona, skladby získaly mnohem širší zvukové spektrum. Takže naopak ty, ve kterých Joe nebyl, si samy řekly o doplnění, a shodli jsme se, že jim prospěje rytmika. Nešlo o náhodu - my už jsme se s Danem potkali v Eternal Seekers a zjistili, že jeho hra nám velmi vyhovuje. Dokonce pak i s Clarinet Factory na koncertě vystoupil. A to, co nám ve studiu nahrál, se nádherně potkalo a prolnulo s tím, co už jsme tam měli. Doufejme, že se teď na koncertech budeme potkávat častěji.
 
Mnoho interpretů dnes k nahrávání přistupuje jako k výzvě. Hledají nová studia, zkoušejí nové producenty. Co bylo tentokrát nové pro vás?
Pořídili jsme si a poprvé na albu použili kontrabasový klarinet. Je to opravdu dost velký nástroj, svým způsobem rarita, moc jich není. Náš zvuk se tím výrazně rozšířil o hluboké frekvence. Hlavně ve studiu to bylo hodně znát, protože jeho basový zvuk tam lze dobře sejmout. Je přirozený, nemusí se napodobovat efekty. Zatímco basklarinet má pořád jistá omezení, tady je k dispozici ještě jedna oktáva níž. Také jsme se snažili co nejvíce nahrávat bez střihů, co nejvíce “live”.  Každý klarinet jsme ovšem zároveň snímali několika mikrofony a při následné postprodukci jsme s tím mohli dobře pracovat. Mohli jsme tak lépe využít báječnou akustiku a vybavení studia Sono.
 
Album u nás vydává Supraphon, ale v Evropě vychází na belgické značce Homerecords.be. Jak jste se do jejich portfolia dostali?
Předloni jsme se zúčastnili showcase vystoupení na veletrhu WOMEX, a přímo na místě nás oslovili. Nejprve požádali o schůzku naši manažerku, a pak nabídli, že pokud budeme mít nový materiál, že by ho rádi vydali. Supraphon se o naše předchozí tituly staral a stará velmi dobře a rozhodně jsme neměli důvod s ním nespolupracovat dál, ale zároveň jsme cítili určitý dluh zahraničním posluchačům, kteří se pohybují v žánru, na který se Supraphon příliš nezaměřuje. Nakonec tak došlo k dohodě a oboustranné spokojenosti. Label homerecords.be nyní naše album nabízí v Beneluxu, ve Francii a dalších zemích.
 
Ještě před vystoupením na WOMEXu jste se zúčastnili i přehlídky Crossroads, která předchází Colours of Ostrava. Pomohlo vám to?
Hodně se setkáváme s tím, že nám naši i zahraniční kolegové říkají, že je podobná vystoupení nikam neposunula, ale u nás vše zafungovalo na výbornou. Už v Ostravě se nám podařilo navázat řadu kontaktů s lidmi ze zahraničí, a dokonce to pomohlo i našim kontaktům v rámci České republiky. Logicky z toho pak vyplynulo přihlášení na WOMEX, kam nás překvapivě vybrali, ačkoli si jej všichni spojují hlavně s world music, zatímco  my sami se za world music nepovažujeme. Na WOMEXu v Budapešti se pak ukázalo, že tam polovina kapel hrála “novodobou cimbálovku”, pokaždé říznutou jinými vlivy, a někteří byli i výborní, ale my jsme tam přijeli s něčím naprosto jiným. Zřejmě i ta exotika tak zapůsobila.
 
Jak si v současnosti Clarinet Factory v zahraničí vedou?
Náš belgický vydavatel homerecors.be nás pozval na svůj festival do Lutychu. Hráli jsme v prostoru bývalého plaveckého bazénu, architektonicky mi to velice připomínalo dvacátá léta a brněnské výstaviště. Mile nás překvapil zájem belgického tisku a médií. Vyšlo několik recenzí, mj. v hlavním deníku Le Soir, zájem byl i od Francouzů a Holanďanů a zpětně jsme se teprve při jednom z interview dozvěděli, že právě jeden z holandských novinářů na nás dal vydavateli tip poté, co nás slyšel právě na ostravském showcaseu Czech Music Crossroads. A jsme zpět u Crossroads.
 
Na albu jste spolupracovali i s Janem P. Muchowem, ale nevyužili jste ho jako producenta. Proč?
Honza byl pro nás takový nezávislý poradní hlas. Dali jsme mu to vždy poslechnout a on k tomu mohl přistupovat nezúčastněně a s odstupem. Vždy přišel s cennou radou či poznámkou, třeba kterou pasáž vyhodit, a rozhodl tak něco, nad čím jsme předtím sami dlouho přemýšleli. Měl spoustu dobrých aranžérských nápadů. V minulosti měl podobnou roli zrcadla náš perkusista Alan  Vitouš, ten ale i hrál.  Myslím, že angažování Honzy Muchowa bylo velmi šťastným rozhodnutím a Honza se té pozice ujal skvěle. Tím, že přichází z jiného žánru, se díval na věci úplně jinak, než my. Hodně nám tím pomohl.
 
V minulosti jste hráli s Petrem Niklem a také složili hudbu k instalaci Modiglianiho pražské výstavy v Obecním domě nebo pro Muzeum Karla Zemana. Chystáte v současnosti nějakou další výtvarně-hudební spolupráci?
Letos se chceme věnovat spíš našim koncertům, ale i na nich stále častěji využíváme vizualizace. Těsněji spolupracujeme s X Lab a Jindrou Traplem. V poslední době se hodně bavíme o využití 360° videa v kombinaci s 3D vizualizací, první vlaštovkou je náš jarní klip k písni Hikari (podívejte se zde: http://y2u.be/u520w5JZOAk). Přemýšlíme o tom, že bychom Clarinet Factory na koncertech v budoucnu mohli obrazově i zvukově klonovat. Současné technologie to přece dovolují. Obyčejná, samoúčelná projekce už nás trochu nebaví. Jinak na léto chystáme společné koncerty se sborem Grunik, se kterým se představíme i na Colours of Ostrava.
 
A na co dalšího se můžeme ještě v případě Clarinet Factory těšit?
Během našeho pobytu v Belgii jsme natočili nový, k albu Meadows již druhý videoklip, tentokrát ke skladbě Bolek i Lolek a těšíme se na výsledek, protože natáčení probíhalo v kulisách mimořádné architektury nádraží v Lutychu od A. Calatravy. Již za pár dní nás pak čeká natáčen dalšího klipu v Beskydech, tentokrát s Grunikem na společnou skladbu Gore. Na to navazují vůbec první živá vystoupení s tímto unikátním dětským folklorních seskupením. V Tančírně v Račím údolí slibujeme komorní atmosféru, ale zato s unikátním svícením Jindřicha Trapla, naopak v Ostravě to rozbalíme za bílého podvečera na Kofola stage.  A tohle je jen začátek, na podzim, konkrétně 7.10. se sejde celý tým v Akropoli, přiletí Joe Acheson z Hidden Orchestra, a nebude chybět ani Grunik, Daniel Šoltis nebo Honza Muchow. Společně dáme dohromady audiovizuální večírek, který se asi jen tak nezopakuje. No a pak následuje podzimní tour (viz níže). Jo… abych nezapomněl, v Anglii nedávno vyšlo nové album Hidden Orchestra, jejímž pilotním singlem je Skladba Still, jejíž jsme spoluautoři a interpreti.
 
 
Nadcházející koncerty Clarinet Factory
20.07. Tančírna, Račí údolí (Grunik + Daniel Šoltis)
21.07. Colours of Ostrava (Grunik + Daniel Šoltis)
07.10. Multimediale festival – Palác Akropolis (CF + Dan Šoltis + Grunik + Joe Acheson + Honza Muchow + vizuál)
13.10. Třinec
14.10. Ostrava – Cooltour
18.11. Slaný – Slánské jazzové dny
22.11. Brno – Besední dům (+ Dan Šoltis)
23.11. Olomouc – Jazz Tibet (+ Dan Šoltis)
 
Korekce (s VerTeDance)
19.09. Ponec, Praha
18.+19.10. Madrid, Španělsko
04.11. Mnichov, Německo
16.11. Vitebsku, Bělorusko
08.12. Ponec, Praha