Chceš být au pair? Promysli to

Chceš být au pair? Tak si to ale nejdřív dobře promysli.

Láká-li tě život, byť jen na chvíli, někde v zahraničí, jsi mladá holka a nevíš jak začít, pak je au pair jedna z nejjednodušších voleb. Můžeš být i kluk, ale s patřičným zapálením. Neměla bys být stýskavá a bojácná. Měla bys být zvědavá a třeba i trochu domovem znuděná . To je první nakopnutí.

Agentura? No, osobně jsem spíš pro vlastní pěst. Teda pokud se jedná o EU. USA je zjevně jiná kapitola. Vyber si země, ke kterým máš vztah nebo aspoň sympatie. Ty severský jsou velice vlídný a to se nebojím říct bez pochybností. S jihem bych byla opatrnější, ale kdo by se nechtěl válet každej víkend na Costa Brava? Každopádně tenhle výběr je čistě na tobě, stejně tak jako rodina. Představ si, co by ti vyhovovalo nejvíc – miminka, jedno dítě (to budeš muset víc zabavovat), větší děti, domácí zvířata, centrum města, vesnici, zkušený au pairský rodiny nebo i ty, který tě budou mít za první, proč ne. Pamatuj, vždycky máš na výběr a ne na všechno musíš kývnout. Je to tvůj život.

Tak máš určitou kostru preferencí a hledej, šmudlo, nejlíp na au pair world net.
Filtruj a sleduj různý rodiny. Intuice ti pak vycedí pár favoritů. Dej na spolehlivej, přímej, čistej a pravidelnej kontakt. Pak ti zavolají, aby jste se taky slyšeli, a když z toho budeš mít pozitivní pocit, tak jeď.
Buď připravená na změny hlavně v sobě. Žiješ jinde, mezi jinýma zvykama. Dobře si promysli, zda ti jejich schedule vyhovuje, znova, nemusíš se vším souhlasit. Dost rodin má i cleaninglady a mělys by ti adekvátně platit, přestože je to jen tzv. kapesný. Za víc práce, víc peněz, nebo víc extra volna, přestože se living-in au pair moc na hodiny nepřepočítává, musíš vědět, kde je hranice a co si můžeš dovolit a nebát se si o to říct. Rozumný lidi to ocení na osobnosti člověka. Nebuď jak submisivní Filipínka, co udělá všechno ještě než se o to požádá, je to práce, ne laskavost.
Pokud máš vřelý vztah k dětem, velký plus pro tebe, ale i když se zrovna nerozplýváš nad každým kočárkem, stále můžeš dělat svou práci kvalitně. Jistě tě čekají krušnější momenty, nic není med, ale taky spousta vtipnejch a vřelejch chvil. Pojedete třeba do ZOO, možná tě vezmou sebou někam dál, když je hezky, jdeš s dětma na hřiště a můžeš si tam třeba číst a po očku sledovat, kam lezou, a kterýmu kolegovi sebraly lízátko. Budou po tobě žadonit zmrzlinu, televizi a další rodičema omezený aktivity. Budeš si s nima malovat, hrát pexeso, na schovku, kde se budeš krčit někde za pračkou jak blbec, ale stejně je necháš tě najít, ať vidíš tu škodolibou, ale roztomilou dětskou radost. Budeš je muset nutit uklidit si po sobě hračky, ale s trochou sladký motivace je zas utáhneš na vařený nudli.

Mimo tuhle školu života budeš mít taky dostatek volnýho času a prostor na zvědavost a třeba i vzdělání. Rodiny většinou alespoň poradí, často i zařídí jazykovej kurz. Paráda. Bydlíš u nich, takže výdaj za jídlo odpadá, naopak máš denně plnou ledničku. Vlastní pokoj s veškerým příslušenstvím a hlavně s určitým soukromím. Taky bys měla vždycky vědět dopředu, kdy pracuješ a kdy si můžeš naplánovat třeba výlet, přestože pracovní hodiny bývají dost rozházený, ale všechno časem sjede do určitýho stereotypu. Poznáš nový lidi, nový pohledy…

Takhle můžeš začít (třeba se ti tam bude líbit a vlastně zjistíš, že se tam začínáš usazovat, budeš mít jinej job, život…), pokračovat (třeba se ti zalíbí to objevování a posuneš se o dům nebo o zemi dál…) nebo se po pár měsících vrátit (třeba ti to ukáže, co je to doma). Není to pro každýho, jasně, chce to mít hodně štěstí, nikdy nevíš, ale přesto všechno ti to dá velikej nadhled na vše, co se do teď událo, odkud pocházíš a co třeba chceš dál. Rozhodně to není šeď. Jeď!

A i kdybys dostala facky v podobě nevlídnosti a nemilýho zacházení, někam tě to posune, i kdyby tam, že tohle už ne… Vždycky se můžeš vrátit domů, vždycky. Doma je totiž doma. A vždycky bude.

Otázky?