Blog: Moje poslední dny s Bowiem

V posledních týdnech byl jedním z nejvyhledávanějších intepretů mého iPodu David Bowie. Ani slovy nedokážu popsat, jaké pocity se ve mně vyrojily, když jsem se v listopadu dozvěděl, že plánuje vydat novou desku. A dnes je tomu sotva pár dní, co vyšlo jedno z nejočekávanějších alb letošního roku – Blackstar – jež je plné šíleností, které se doplňují s vizionářstvím Davida Bowieho. A jak už většina z vás ví, 10. 1. 2016, David Bowie podlehl osmnáctiměsíčnímu boji s rakovinou.

O Bowieho smrti jsem se dozvěděl ve škole, otevřel jsem Instagram a tam na mě začaly křičet fotky všemožných významných hudebních magazínů: ,,R.I.P David Bowie (1947 – 2016)“. V tu chvíli mě napadlo snad jen, že novináři i samotný Bowie, to s těmi vtipy na šílenost nového alba dotáhli fakt daleko. Nechtěl jsem si připustit, že by to byla pravda. Jenomže pak mi to napsalo i pár hudebních přátel.
Je to zdrcující, ovlivnil nespočet hudebních velikánů. S každou svou novou deskou posunul populární hudbu zase o kus dál. Mnoho starších lidí mi vyprávělo, jak reagovali, když Bowie přišel se svým ,,vyhroceným metrosexuálním obdobím“, a jak se později k jeho hudbě stejně vrátili.

A i v šedesáti devíti letech se dokázal s deskou Blackstar úplně v klidu vyrovnat současné hudbě, interpretovat ji po svém a zase ji posunout. Po poslechu singlů Blackstar a Lazarus jsem si říkal, že Bowie je nějaký špatný, že ho ve stáří začalo fascinovat téma šílenství, nedivil bych se tomu. Ale bylo to všechno jinak, na albu Blackstar vypráví o své vlastní smrti. A myslím, že mnoho kritiků a hudebních odborníků konečně dostalo svou odpověď na záhadu poslední Bowieho desky, kterou si sám David nadělil k narozeninám. Případně alespoň mně už dává smysl text písně Lazarus: Look up here, I’m in heaven / I’ve got scars that can’t be seen / I’ve got drama, can’t be stolen / Everybody knows me now…

Ani nevím, jak říct, v čem všem mě, i přes můj nízký věk, ovlivnila skladba Heroes. Upřímně, tu bych si fakt přál mít na svém pohřbu. Díky Davide Bowie, moje děti vás budou jednou taky znát. Byla to neobyčejně načasovaná smrt neobyčejného člověka. 

-
Foto: David Bowie v roce 2002
foto Adam Bielawski, licence cc