foto: Ladislav Gášek
Běžecká exhibice aneb koniny Hoštka 2012
Závod proti koním? To zní jako skvělý nápad. Týden o závodě mluvíme a je jasné, že tam nesmíme chybět. Délka závodu 20, 40 nebo 80km. Dvacetikilometrový okruh vedený po polních a lesních cestách. Asfaltu pod deset procent. Naprosto perfektní. Volba padla na 40 kilometrovou trať s tím, že mi třeba pořadetelé dovolí běžet kilometrů 60. Start 80 je totiž v šest ráno a musel bych být na místě už v pátek. To se neslučovalo s našim pátečním plánem a tak zbyla varianta 40km (60km). Navíc start 10:15.
Z Prahy vyrážíme v 8 hodin a cestu odhadujeme tak na hodinku klidné jízdy. Počasí nám přeje. Je jasno a vypadá to na pěkný den. Cesta je klidná a bez provozu. Navíc se Jakub stará o dobrou náladu. Po necelé hodině jsme na místě. Ranč je obrovský. Koně, auta, auta na koně. Akce slušně velkého formátu. Prezentace je otázkou chvilky. Dozvídáme se,že červená stuha na ocase není jen paráda, ale označení koně co může kopat. Tuto informaci si ukládám do hlavy. Po půl desáté začíná technická porada, kde se dozvídáme podrobnosti o tom jak se míjet s koňem, jak se chovat při míjení a kudy vede trať.
Na startu nás stojí asi desítka. Nálada je příjemně uvolněná a všichni vypadají, že se těší až závod začne. Teplota je příjemná a je jasný, že tu bude pěkně horko. Přesně v 10:15 je odstartováno. Záčatek je po mokrém a slušně rozbitém poli. Jsem rád za svoje minimusky. Je to povrch přesně pro ně. Pole běžců se hned roztahuje. Každý si drží své tempo. Po pár stech metrech přebíháme na druhé pole a po chvilce silnici a pokračuje se po zpevněné travnaté cestě. Tam se běží velice dobře a trať příjemně utíká. Po dvaceti minutách míjim cedulku 5km.
Tempo není vůbec špatný a navíc se cítim dobře. To už se běží po lesních cestách. Někde je hlubší písek. Boty v něm nemají takovou trakci, ale běží se skvěle. Občas si naberu trochu písku do bot. No, proč neběžet se zátěží. Najednou je tu občerstvovačka. Beru si jen vodu, neboť se po třech kilometrech trať opět k ní vrací. Chvíli běžím s Markem. Na otevřených pasážích to začíná pěkně přitápět. Kousek po asfaltu a je tu zas občerstvení. Pořádně se zavodnit a hurá objevovat další kouzelná místa na trati. Když nekoukám po koních, tak si prohlížím okolí. Oči jsou prostě zaměstnány pořád. Najednou je tu cedulka s nápisem 15km. Na hodinkách mám čas hodinu a deset minut. Na 15,5km je další občerstvovačka. Dávám si vodu a sušenku na doplnění energie a vyrážim do cíle prvního kola. Nad hřbitovem potkávám Michaela. Prohodíme pár slov a pokračuju dál. Jelikož on točí už třetí kolo a já první, tak mi to běží o něco rychleji. Zatím. Do cíle to je už jen z kopce a konečná část je po asfaltu. Pro mě nejméně příjemná část okruhu. Naštěstí to je jen kousek. První kolo mi zabralo něco přes hodinku a půl. Chvilku si dávám přestávku na doplnění tekutin. Dávám si kávu a něco jídlu. ( Sušené banány na slano, datle a rozinky.) Dlouho se nezdržuju a pokračuju dál.
Chci tu být brzo, abych mohl běžet ještě jedno kolo. Trať si už pamatuju a jsou místa, na která se vysloveně těšim. Navíc tu není místo, které by mi výrazněji vadilo a tak si běh užívám. Prvních pět kilometrů mám opět za 21 minut. Tenhle úsek mi vyhovuje. Je po rovině a nebo mírně do kopečka. Nejsou tu žádné seběhy. Na půlce u občerstvovačky potkávám Petra a ten zahájí konverzaci tím, že tohle vedro nedává a že už třikrát musel do křoví. Opět má originální přivítání, jako vždy. Je fajn potkat tolik známých lidí na tak super akci. Má už přes 50km v nohách a navíc běží s batohem, jako zátěží. Vydávám se tříkilometrovou smyčkou. Části trati mají po průjezdu takového množství koní lehké kosmetické vady, ale běžet se dá stále bez problémů. Při druhé zastávce na občerstvení mě opět dohání Marek. Silniční úsek běžíme společně, ale v písku mu to hůř v silničních botech zabírá a zanedlouho už běžim opět sám. Zbytek kola probíhám bez větších problémů, jen trochu tahají třísla. Z kopce to lehce pobolívá, po rovině o nich vím a do kopce je to pohoda.
Dobíhám druhé kolo na druhém místě a čas mám od startu 3h 37min 33sec. Paráda.
V cíli potkávám Jakuba. Sděluje mi, že další kolo už neběží. Terén je na něj moc měkký a jelikož je po ultrabalatonu, tak se mu ani nedivím. Navíc si tu vyběhl 1. místo na 40km. Chvíli za mnou dobíhá Marek a chvilku na to i Petr Kolář. Pár minut po něm Kristýna. První v ženské kategorii a pátá v celkovém pořadí. No to je něco. Páni, teda dámo!
Navíc s časem pod 4 hodiny. Naše posádka je kompletně v cíli. Chvíli přemýšlím, že už taky dál nepoběžim. Ale Petr Luberda mi řekne ať ho doprovodim v posledním kole. To se nedá odmítnout. Pomalu vyrážíme.
Nohy nijak neprotestují a běží se výborně. Na Petra je už šílený horko a tak střídá běh s chůzí. Lítá mu tepovka a tak ji vždy sráží chůzí dolů. Mě přechody do chůze nedělají dobře a tak to vydržím jen do sedmého kilometru. Od něj už jen běžíme až na občerstvovačku. Tam doplníme tekutiny a pokračujem. Jen už nemůžu zastavovat. Bolí mě z toho třísla a tak musim Petrovi utéct. Nedělá mi to radost, ale chůze mi prostě nedělá dobře. Zato běh jde hladce. Dokonce i písčité úseky se běží bez problémů. Za občerstvovačkou na 15,5km potkávám Petra Ozogána. Ten taky běží 80km. Prohodíme pár vět a pokračuju co nejrychleji do cíle. Už jen dva seběhy a jsem tam. Vše jde hladce a co bolelo, to přestalo a nic dalšího bolet nezačalo. Poprvé lituji, že neabsolvuji 80km i já. Blížím se k osadě a pocity ze závodu jsou neskutečný. Lidi povzbuzují a tleskají. Je to příjemný a funguje to jako rozbuška. Dobíhám 60km a cítím se líp než když jsem tu před více než šesti hodinami startoval. Kombinace endorfinu a adrenalinu je velmi povzbuzující. Pocity jsou parádní.
Sprchování lidí probíhá stejné jako to u koní. Z hadice na louce. Ta naše sprcha, s Petrem Luberdou přitáhla pozornost asi všech. Nejspíš za to může kombinace jeho oblečení. Šortky, měřič tepu a boty vypadají velmi zvláštně.
Pak už přichází na řadu vyhlášení výsledků. Vidět všechny ty koně pohromadě je opravdu zážitek. V době symbolické ceremonie dobíhá do cíle i Štefan Krč. Je to nejstarší účastník vůbec a v 62 letech absolvoval 80km. No klobouk dolů. Dostává se mi taky zaslouženého potlesku. Všichni medailově umístění běžci dostávají stuhy, stejně jako jezdci na koních. Je to opravdu originální medaile. Po vyhlášení dostáváme ještě upomínková trička "ZROZEN K BĚHU" a pak nás čeká už jen cesta domů. Rozloučit se se všemi a poděkovat pořadatelům za originální akci.
Exhibiční běžecký závod Hoštka 2012 byl úspěch. 2. m&´sto na 40km trati a 1. místo na 60km. Škoda jen, že 60km neběželo víc lidí. Ale víc než závod, to byla zábava.
Text: Ladislav Gášek
Hledat
