Bambi Christa o tatérovi Musovi: Říkám tomu nahý šaty

Bambi Christa studuje fotografii, Lukáš Musil aka Musa je tatér. Co vzniklo ze spojení těhle dvou talentovanejch lidí jste mohli vidět do 30. dubna na výstavě v Tribu. O tom jak a proč výstava “A tolik bych si přál, aby to pochopili” vznikla, jsme mluvili s Bambi. Bylo děsný vedro a tak jsem se mohla donekonečna kochat jejím tetováním od Musy, stejně jako všichni ostatní.
 
Jaké bylo první setkání s Musou?
Už je to docela dávno. Nejdřív jsme si psali na facebooku a pak jsem za ním přišla do Triba. Byla jsem z něj hrozně překvapená, vypadal dost uzavřeně. Ale po čase se z nás stali kamarádi. Rozumíme si nejen po lidské stránce, máme i podobnou estetiku. Proto jsem si i vybrala jeho práce a dělala ten projekt.
 
Ale nejdřív ti udělal tetování.
Nejdřív to byl první rukáv, pak jsme se dál scházeli a Musa po mě chtěl nějaký fotky, aby si je mohl dát jako prezentaci na web. A v tu chvíli mě napadlo, že bych s ním chtěla udělat něco obsáhlejšího. Takovej průřez jeho prací. Vybrat nějaký top lidi a vyfotit je. O těch fotkách spousta lidí říká, že jsou technicky špatný, ale já jsem to brala tak, že chci vystihnout podstatu fotografovaných. Jestli ty věci, co jim Musa natetoval, jestli opravdu vystihujou jejich osobnost. Většina fotek jsou proto momentky. Nechávala jsem je stát deset minut před bílou zdí, povídali jsme si a během toho jsem fotila. Myslím, že to má větší hodnotu, než kdyby to byly nějaký naaranžovaný nebo napózovaný fotky. To by byl jenom obyčejnej portrét, z toho by se nikdo nic nedozvěděl. Pro mě technika není to nejdůležitější, jdu po obsahové stránce.
 
Snažila si se je poznat?
Poznat a vycucat z nich to nejpodstatnější. Ale nemyslím si, že by to byli lidi, kteří patří do jedné skupiny. Jedno mají ale společný, jsou otevřený umění a nejsou striktní. Teď když je teplo, tak je s tímhle tetováním docela problém, všichni se na tebe divně koukaj.
 
Já třeba koukám, protože se mi to líbí.
Jasně, spoustě lidí se to líbí. Někdo to nechápe, ptaj se mě jestli to je lihovkou. Co jim na to máš říct?!
 
Je!
Nebo že jsem si to tam teď nalepila ze žvějkačky!
 
Jak probíhalo hledání těch deseti lidí, který jsi fotila?
Lukáš mi dal pár kontaktů, jenže si smazal facebook, takže jich nebylo dost. Tak jsem oslovila server Czechoriginalfashion, aby dali výzvu, že hledám lidi, které Lukáš tetoval. Pak mi chodilo mnoho a mnoho mailů.
 
Takže se nestalo, že by si musela někoho přemlouvat?
Spíš naopak. Myslím, že spousta lidí o to stála, být vyfocení. Ale stanovili jsme si číslo deset a ještě Musa chtěl, abych tam byla já. I když mi to tetování dělal už před dvěma roky, pořád ho baví.
 
Jak tě napadl název výstavy?
Točila jsem s Lukášem videa u něj v ateliéru a prohrabovala jsem se spoustou nějakých skic a obrázků. A byl tam i obraz, kde byl napsaný tenhle text. Myslím, že to je úryvek z textu kapely jeho bratra. Ale samozřejmě jde i o to, že spousta lidí Lukášovu práci nechápe, spousta lidí nechápe i mojí práci. Chtěli jsme říct, že by bylo dobrý se na chvíli zastavit a zamyslet se nad tím, proč je to takhle a ne jinak. Spousta lidí se ptá proč. Ale my jim nechceme dát odpověď, my chceme, aby si ji našli sami.
 
Jak reagoval Musa, když jsi mu řekla o nápadu udělat výstavu?
Já jsem nejdřív chtěla udělat naši společnou výstavu, moje i jeho práce, ale to se mu moc nelíbilo. Nakonec jsme se dohodli, že já udělám ty fotky a on k výstavě vytvoří speciální edici dvaceti tří plakátů. Myslím si, že ho to i dost bavilo, takovej útěk od deního stereotypu tetování. Někdy se s ním spolupracuje dost těžko, ale má rád mojí práci a tak mě podporuje. Hodně mi taky pomohl Michal Burda, bez toho bych si ty fotky mohla vystavit tak u sebe doma v pokojíčku.
 
Připravuješ něco dalšího?
Snažím se něco dělat. Nechci ale dělat jen vlastní “umělecký” věci. Chtěla bych propojit komerci s něčím, co mi je vizuálně blízké. Aby to nebyla úplná nuda a aby se to odlišovalo od český fotografie. Chci, aby to co dělám bylo rozeznatelné, aby každý pochopil, že je to moje práce.
 
Co je ti blízký?
Podle mě se dá zajímavě vyfotit celkem cokoliv, ale musíš mít cit pro fotografii. U některých lidí se na první pohled pozná, že je to jejich práce. Já mám ráda Teryho Richardsona. Nemůžu říct, že by mě inspiroval, protože se nesnažím nikoho kopírovat ani fotit podobně, ale určitě měla jeho práce ne mě vliv.
 
A jak fotíš?
V poslední době jsem začala fotit na jednorázový foťáky z DMka. Dneska si každej, kdo má trochu lepší foťák myslí, že je fotograf a že je nejlepší. Ale dělá to za něj ten aparát. Proto jsem začala fotit na ty jednorázové foťáky. Máš tam dvacet sedm fotek a když ten film dofotíš, tak už si většinou nepamatuješ, co jsi fotila na začátku. Když si doneseš domu scan, je to takový překvápko. Je to magický.