Balaton Sound 2012 aneb 20 minut stačí, část II.

 
 
II
Přinášíme druhou část reportu z festivalu Balaton Sound 2012.
 
Den třetí – Svatá čtveřice

Základ celého areálu tvoří 4 stage – Burn Studios Frame Array, Telekom Terasa, Rise FM Aréna a Inmedio & Drink Bar, které tvoří jakýsi čtverec, přičemž, každá stage je v jednom rohu a nejsou od sebe vzdálené více než 100 m. Dále tu je OTP Bank Stage a samozřejmě hlavní stage Heineken. Pak je zde je ještě miliarda dalších barů a stagí s DJs.

Jeden příklad, jak tu jsou slušní: když se jdete vyčůrat do křoví nebo k plotu, tak než dočůráte, udělá se za váma fronta. Asi tak jsou slušní. Let‘s get back to the music now!

Kolin (HU)
Moji oblíbenci z minulého roku. Hrají coververze všech možných elektronických a popových kapel a umějí si ze sebe udělat srandu. Hodně veselé.

Tinie Tempah (UK)
Podle toho, co jsem viděl na netu – směs popu a rapu, měl jsem obavy, aby to zas nebyl skok do hovínek. Noo, bylo to nakonec tak napůl. Prvních 30 minut velice dobrých, pak už ne.

Slap in the Bass (HU)
Dva domácí kluci, co mixují a pokouší se dělat i vlastní našláplou hudbu. Na to, jak krátce fungují, jim to šlo slušně.

Tensnake (D)
Německý bucláček hrál hodně veselého housu. Mixy mu sice někdy zahaprovaly, ale jinak hodně pozitivní zkušenost. Víc takových, plís.

Paul Kalkbrenner (D)
Póle, Póle, před pár měsíci v SaSaZu to ještě bylo jakž takž, ale tady to bylo horší. Pokud by to s tebou šlo takhle z kopce dál, taxi tě mažu, a přitom jsem tě měl rád. Možná jsem ale mimo jen já anebo fakt stárnu.

Gus Gus (ISL)
Tuhle islandskou partičku jsem slyšel před x lety v Lucerně jako předskokany Moloko a nebyli vůbec špatní. U nich tuplem platí, že s věkem zrají jak víno. Démonický, psychedelický, našláplý i pomalý. Na ně jen slova chvály. Island rocks!

Caribou (CAN)
Elektronického mága předchází výborná pověst, taxem byl zvědavý, co je na tom pravdy. A výsledek? On a jeho kapela mi trošičku připomínali UNKLE, ale James mi v porovnání s Caribou přijde trochu vyčichlý. Energie a láska k muzice z něj jenom čišela. Jen tak dál hochu!

Den čtvrtý – Sladká Francie

Může být spousta indicií, jak poznáte kvalitní festival – atraktivní line-up, pěkné prostředí, příjemní party people, bezproblémová organizace či rychlé řešení problémů (např. když přijde silná bouřka a v mžiku se udělají obrovské louže, do půl hodiny přijede bagr a vše zasype pískem). U mne byl ukazatel kvalitního festivalu ještě trochu jiný: když, jsem čtvrtý den kráčel směrem k areálu, neubránil jsem se pocitu, že to všechno hrozně rychle uteklo, že už festival téměř končí, a že si budu muset počkat zase celý rok...

De La Soul (USA)
Naposled jsem je viděl před mnoha lety v Malé sportovní hale, kde byli naprosto strhující a i teď po letech ukázali, proč jsou legendy hip hopu. Sice trochu zestárli, ale pořád jsou plní energie, legrácek, výborní v práci s publikem a hlavně v rapování. „Ddzzis is aur frrst tájm hýrr so ár jů redy tů ppárrty, pípl?“

Colorstar (HU)
Různobarevná parta doslova a do písmene, která předvádí směs chytlavé elektronické muziky, která pobaví. Maďaři mají prostě hudbu v krvi.

Yvel & Tristan (HU)
Tihle dva si to předávali po každé skladbě ve směsici progresivního etno housu.

Soerii & Poolek (HU)
Další banda bavičů, kteří si ze sebe umí udělat srandu včetně holky odvedle nahoře bez.

Example (UK)
Tak tohle je fakt průser. Emo rádoby konvertující k taneční hudbě, hrající všehochuť od dubstepu po Guettu, ale na druhou stranu, není se čemu divit, když chudák kluk neví, kam patří. Sám nepřímo (nebo i přímo) v jednom rozhovoru prohlásil, že přišel na to, co lidi chtějí, tak jim to prý bude dávat a nebude vymýšlet nic jiného - prostě dělá muziku pro prachy. Což je celý kámen úrazu a podle toho to pak taky vypadá. Lidi, sakra, jsem snad magor jenom já? Nutno dodat, že na něj bylo téměř plno.

Animal Collective (USA)
Talentovaná parta čtyř kluků z JůEsEj – velmi neotřelý zvuk, odvaha být originální, umět hrát na několik nástrojů zároveň a přitom zpívat, a takové kapely vysoce oceňuji.

Armin van Burren (NL)
Další povinná návštěva hlavní stage, abych se přesvědčil, že trance vládne tanečnímu světu. Asi tomu fakt nerozumím a nic na tom nezměnila ani Burákova mega světelná show. Plochý a stále stejný zvuk – to je teda fakt pecka, jo a zapomněl jsem, že důležitý je mávat nějakou světelnou tyčinkou!

Digitalism (D)
Německé elektronické duo se svým nezaměnitelným soundem, pohybujícím se od New Order po Daft Punk, potvrdilo své kvality. Bohužel u mě nastal podobný stav, jako když hrál Feed Me (také jsou mí oblíbenci), tudíž jsem čekal nějaké překvapení nebo nadstavbu, ale ta bohužel nepřišla. Skvělí však jsou, to je bez pochyb.

dOP (FRA)
Od prvního momentu to pořádně rozjeli a neskončili, dokud nemuseli z pódia. To, co předváděl charizmatický zpěvák skupiny, se jen tak nevidí. Fakt borci. Na závěr to byla pomyslná stylová třešnička na dortu a jejich hudba mi zněla nejen celou dobu v uších při zpáteční cestě, ale bude znít ještě dlouho do budoucna.

Ještě se vrátím k tomu, proč jsem uvedl v názvu článku “20 minut stačí”. Například při pozorování malého dítěte, jaxi s něčím hraje, už po pár minutách poznáte, jestli to je jen na chvíli nebo zda je do toho skutečně zažrané. Podobné je to s muzikou. Pokud muzice aspoň trochu rozumíte, tak vám stačí těch 20 minut na to, aby jste zjistili, co tomu interpret dává, jestli je ta muzika dobrá či špatná, zda se vám líbí nebo ne, jestli bude mít nějaký progres nebo bude stále stejná.

A když už jednou na takovém festivalu jste, ať už záměrně nebo vás tam někdo dotáhl, je dobré míti jednu důležitou schopnost. Umět si festival pořádně užít, nejlépe dosyta, a vše ostatní pak přijde samo. Poté si můžete odnést zážitky, na které budete vzpomínat ještě dlouho po skončení festivalu a někdo si odnese zážitky dokonce na celý život.

Přát si, aby se takové festivaly konaly i v Čechách by bylo dost naivní (ať už ze strany pořadatelů nebo prostě díky čecháčkovské nátuře). Mně by bohatě stačilo, aby si BS udržel již tak vysoko zdviženou laťku a pokud by byla výš, vůbec bych se nezlobil.

Text a foto: ALOEMax