V Akademické farnosti u Nejsvětějšího Salvátora byl představen šest století starý gotický reliéf zobrazující Ježíše Krista v Getsemanech. Tento loni náhodně objevený fragment se v kostele Nejsvětějšího Salvátora stane průvodcem postní dobou. Bude v kostele Nejsvětějšího Salvátora k vidění do 14. dubna, tedy do Velkého pátku.
Patrně jediný dochovaný sochařský fragment z někdejšího dominikánského kláštera zničeného během husitských válek považuje prof. Halík za naléhavý vzkaz z dávné minulosti. „Nemohu se ubránit myšlence, že tento nález má charakter znamení,“ říká Halík s odkazem na souvislost mezi naší dobou, na niž, jak říká, padá temný stín násilí, a mezi fragmentem zobrazujícím Krista zápasícího s úzkostí v předvečer smrti.
Pro kunsthistorika prof. Jana Royta je reliéf nalezený v sakráriu kostela Nejsv. Salvátora „bezpochyby jedním z nejvýznamnějších objevů doposud neznámé památky středověkého sochařství v posledních deseti letech“. Reliéfní deska mohla být součástí výzdoby tympanonu portálu či oltářního retáblu. Fragment zachycuje postavu klečícího muže „oblečeného do širokého jemně zřaseného hrubého šatu, který zcela potlačuje tělesné jádro postavy“. Podle Royta hlava zobrazená z profilu s tváří obrácenou vzhůru prozrazuje duchovní usebrání. Nejbližší výtvarné analogie lze nalézt na tzv. Týnském tympanonu. Prof. Royt datuje památku do let 1370 až 1380, tedy na samý počátek “krásného stylu”.
Klášter dominikánů byl ve 14. století jedním z intelektuálních center Prahy. V letech 1311–1342 zde bylo sídlo inkvizičního úřadu a také řádové teologické učiliště, přivtělené po roce 1348 ke Karlově univerzitě. Řádoví teologové ostře polemizovali s reformátory Konrádem Waldhauserem, Matějem z Janova či s Mistrem Janem Husem. To byl zřejmě hlavní důvod, proč byl klášter 8. srpna 1420 poničen pražskou lůzou.
Getsemanská zahrada v Jeruzalémě se nachází na úpatí Olivetské hory. Podle Bible zde Ježíš bděl a modlil se tu noc, kdy byl zatčen a později ukřižován. Podle Lukášova evangelia Ježíšova muka v zahradě Getsemanské byla tak strašná, že „jeho potem byly velké krůpěje krve padající na zem“.
“Setkání se ve studentském kostele Nejsvětějšího Salvátora poprvé uskutečnilo v roce 1995. Navazuje na západoevropskou tradici vzniklou před devadesáti lety v Paříži při bohoslužbách za umělce padlé během 1. světové války. Také u nás je Popelec umělců příležitostí k setkání umělců různých oborů, směrů a generací, k meditativnímu zastavení a k dialogu mezi světem umění a světem víry.”dodává Aleš Pištora.