Anketa o módě a stylu: Jiří Salač, zakladatel značky CLASP’PIN

Jiří Salač vystudoval SPŠG v Praze, obor Užitá fotografie, a strávil několik let prací v reklamních a mediálních agenturách jako grafik. V současné chvíli se věnuje vývoji a výrobě vlastních stylových batohů CLASP’PIN a provozuje e-shop www.clasppingoods.com.
Mimo silniční a horskou cyklistiku patří k jeho koníčkům také toulky (nejen) českou krajinou. Je milovníkem mechanických aparátů, historie a dějin. Díky založení značky CLASP’PIN, kterou je nyní mimo jiné možné podpořit na crowdfundingovém portálu Hithit, se staly jeho velkou vášní i starší funkční průmyslové šicí stroje, které repasuje a používá ve své dílně.
 
 
Jaká je vaše definice módy a stylu?
Styl je v mém pojetí vnímání důležitější než móda samotná. Pokud styl někdo přirozenou cestou má, nepotřebuje znát žádné módní trendy, nesnaží se zařadit do nějaké škatulky. Jde to z něj přirozeně. K nějaké škatulce to asi bude mít nejblíže, ale mě velmi baví lidé, kteří nedbají na módní trendy a jedou si svoji lajnu a stojí mimo mainstream. Pokud někdo má skutečně svůj osobní styl, poznáte to, i když se oblékne v sekáči. Obecně mám rád, když se věci kombinují a prolíná se staré s novým, v mém případě to platí obzvlášť. Kdysi jsem si přivezl z Walesu “česky řečeno” vlněnou bekovku, kterou mám dodnes a je to velká klasika. O pár let později se z toho stala opět móda. Vyhovuje mi  „nabořit” současnou módu nějakou klasikou – jsem tedy spíše oldschooler. 
Co máte nejraději na své práci?
Jednoznačně to, čemu se říká vývoj. Testování nových věcí, materiálů, postupů – hledání nových cest. Moje práce momentálně rozhodně není monotónní. Mohu pracovat s kůží, plátnem, věnovat se čistě textilními šití nebo šití o opracování kůže. Pokud je přespříliš jednoho, můžete přehodit výhybku a věnovat se jinému úkonu. Na batohu jich je více než dost. Na papíře a v hlavě mám spoustu nápadů na další produkty a těším se, že v průběhu června snad zbyde čas na nové modely batohů a doplňků z kůže.
Jak si dobíjíte baterky?
Momentálně bohužel nezbývá moc času. Pokud ano, věnuji se silniční i MTB cyklistice. Obojí mě nabíjí odlišným způsobem. Na konec léta plánujeme s přítelkyní alespoň dvoutýdenní pobyt v Toskánsku v Itálii. Tamní krajina nemůže snad nikoho omrzet. Je to ráj dobrého jídla a surovin obecně. Pokud v současné chvíli zbývá čas, relaxuji nejvíce u webu dohledáváním starého brašnářského vybavení, je neuvěřitelné, jaké je poptávka. Přiznávám, že se z toho pro mě stává trochu vášeň. Mám rád také historii a toulky krajinou, ve které naleznete stopy dřívější lidské činnosti. To mě vždy přivádí zpět do klukovských let, staré lomy, keltská opida a zarostlé úvozové cesty, to co si příroda bere pomalu zpět.
Co vás zaručeně potěší?
Naprosto spolehlivě právě tyto návraty v krajině. Fantazie se nastartuje na plné obrátky, čistá radost. Spolehlivě fungují také malé i velké drobnosti a radosti, ta poslední byla za odvoz. Je to starý šlapací šicí stroj z roku 1930, který by vám dodnes prošil prst takřka hřebíkem a provázkem. Ne nadarmo se těmto strojům říká „špagátovka”. Už od dětství mám rád staré mechanické aparáty a přijít jim na kloub je velké potěšení.
Co děláte proti šedi?
Já s šedí někdy naopak rád splynu. Nemám v sobě potřebu na sebe vázat pozornost, takže mi vyhovuje dění kolem sebe spíše pozorovat. Dříve jsem hodně fotil a tohle byla moje nejlepší cesta ke slušné fotce. Dalo by se tedy říci, že proti šedi bojuji tím, že se ji snažím přetavit v něco pozitivnějšího. Je pak celkem jedno, zda z toho vznikne koukatelná fotka nebo batoh, na který sedí výraz “stylový a nadčasový”. Takový boj pro mě může vypadat třeba i tak, že víkendová cyklistická vyjížďka na Karlštejn nevede po cyklostezce podél Berounky, ale po starých lesních cestách skrz zrušené lomy, kde vás krajina doslova pohltí.
www.clasppingoods.com
Hithit kampaň