Andrea Nondková, vedoucí linky EDA: "V krizi máme pocit, že situace je nad naše síly."

Tereza Vísnerová, poradkyně rané péče z centra EDA, se ptá své kolegyně, jak se celá věc semlela - a také jak na sobě člověk pozná, že by měl vyhledat odbornou pomoc.
 
 
Jak ses mezi námi v Edovi ocitla?
Náhodou. Před koncem rodičovské dovolené jsem začala hledat práci, protože v Dětském krizovém centru, kde jsem předtím pracovala, jsem měla smlouvu na dobu určitou (záskok za rodičovskou dovolenou). Po 5 letech s dětmi doma jsem chtěla pracovat v týmu lidí a najít si práci, při které bych měla příležitost se učit něco nového. A Raná péče EDA mi v podstatě sama spadla do cesty. Přišla jsem, viděla jsem a už jsem zůstala, protože s tak fajn týmem je radost pracovat.
Náhodná byla i cesta k oboru jako takovému. Při studiích na VOŠ sociálně právní jsem pracovala s rizikovou mládeží, pak jsem v rámci studentské praxe na VŠ nastoupila do Bílého kruhu bezpečí a další rok na Linku bezpečí. Na obou místech jsem zůstala dlouhou dobu i po skončení stáže, měla příležitost se učit a profesně růst. Krizové intervence mě bavila v jakékoli podobě, na telefonu i tváří v tvář. Dalším logickým a hodně užitečným krokem bylo absolvování dlouhodobého psychoterapeutického výcviku v Institutu pro výcvik v gestalt terapii.
 
V čem spočívá tvá role?
Zaprvé je to zřízení linky důvěry, která ve středu 4. března 2015 zahájí svoji činnost, dále metodické vedení konzultantů linky a konečně přímá práce na telefonu i chatu, na kterou se moc těším. A pak je to poskytování krizové intervence tváří v tvář rodičům, na které dolehla náročná situace, ve které žijí. Jsem ráda,  že od března budeme na pomoc klientům v nouzi dvě.
 
Jak pozná klient, že se dostal do krizového stavu?
Projevy krize mohou být velmi různé. Od biologických – například klienti nemohou spát, špatně se soustředí - k emočním. Prožívají například obrovskou bezmoc, úzkost či je trápí pocit selhání a výčitky svědomí. Dále je důležité, že v krizi máme pocit, že situace je nad naše síly a nejsme schopni sami nalézt řešení. U klientů v krizi se často objevuje zúžené vnímání, které se často přirovnává k dívání se do trychtýře – tzn. klienti vidí jen velmi malý okruh možností, jak svou situaci zvládnout. A cílem krizové intervence je pomoci jim hledat všechny možnosti řešení.
 
Lze poradit, co může klient Rané péče EDA (nebo vlastně kdokoli) udělat, když je v krizi?
Z naší strany může využít služeb linky či chatu nebo se mohou ozvat přímo mně a domluvit si osobní setkání. Obecně pomáhá mluvit o tom, co je tíží. Už tím, že s někým mohou mluvit, dostává jejich situace strukturu, uspořádává se – přestává je zavalovat. Paradoxně bývá často výhodou, když posluchač není příliš vtažen do problému. Klienti se mohou také sami zkusit zastavit a popřemýšlet, co jim fungovalo v náročných situacích v minulosti, či zda jsou nějaké dobré zdroje pomoci v jejich okolí. Často stačí relativně málo k alespoň drobné úlevě – hlídání rodiči, popovídání s kamarádkou, víkend v přírodě. Zvlášť v případě rodičů pečujících o dítě s postižením bývá spouštěčem i poslední kapkou blížící se katastrofy fyzické vyčerpání.
 
Jakým způsobem může daný klient kontaktovat odbornou pomoc – kde ji má hledat, na co se má připravit a co si má připravit?
Na stránkách Rané péče EDA jsou přehledně uvedeny kontakty telefonní, emailové či odkaz na chat. Případně se může domluvit či optat poradců Rané péče EDA při osobní návštěvě. Připravovat si nemusí nic, nemáme na klienty žádné speciální nároky. Od nás mohou klienti čekat především zájem, pochopení a podporu. Zdá se to jako málo, ale často jsou tyto faktory klíčové pro stabilizaci. Dále může klient dostat kvalifikovanou informaci o službách, možnostech systémové podpory státu či odkazy na další služby.
 
Co jiného je pro tebe kromě profesního života důležité?
V tuto chvíli rodina; mám dvě malé děti, které mě plně zaměstnávají a prakticky veškerou mou pozornost strhávají na sebe.
 
Jak nabíjíš své vlastní baterky, když se vybijí?
V tuto chvíli mám pocit, že vybité baterky z práce nabíjím doma a vybité baterky z domova nabíjím v práci, zatím to krásně funguje, protože mám zkrácený úvazek. Velký zdroj energie mi dodává sport – jen bych na něj potřebovala víc času - a pobyt v přírodě vůbec. Mám ráda dobré knížky, a když chci fakt vypnout, není nad fantasy nebo sci-fi.