Anatomie stylu, díl 43.: PANINARI

Itálie je bezpochyby zemí módy, ale co se týká streetstyle, moc proslulá není. Výjimkou je jeden mládežnický kult, který se zrodil v 80. letech v nablýskaných ulicích centrálního Milána.
 
Zatímco v Americe, ale i Británii si teenageři dokázali něco uspořit už v 60. letech, Itálie byla v tomto ohledu o desetiletí pozadu. A právě příležitost užívat si z tučného kapesného dala začátkem 80. let vzniknout subkultuře zvaný Paninaro, která je jedinečně italská, proslavená celosvětově a jejíž estetický vliv rezonuje dodnes.
 

V první polovině 80. let se teenageři z bohatších milánských rodin – milano bene – scházejí ve středu města kolem Via Agnelli. Projíždějí se na svých hranatých eighties vespách, v zimních bundách Moncler, ke kotníkům vyhrnutým džínám a botech Timberland. Potkávají se v sendvičárnach, konkrétně v té s názvem Il Panino (panini = sendvič, žejo), později v italským ekvivalentu mcdonalda zvaným Burghy. Média je posměšně nazvou Paninari…
 
 
 
 

Paninari poslouchají new wave a new romantics, nejraději stylový britský kapely typu Spandau Ballet a Duran Duran (ty jsou pro ně úplným božstvem). 
Pet Shop Boys, kteří se oblíkají podobně, o nich nazpívají hit Paninaro (1986) a klip natáčejí v Milánu. (Neil Tennant to později glosoval: „Líbilo se nám, jak jsou mainstream, ne jako undergroundoví gotici. Nosili kalhoty ke kotníkům, lodní mokasíny nebo timberlandky a Armani. Být slavnými v glamour Itálii byla pro nás fantazie… “)
 
Zimní péřovka Moncler byla sice zaručenou stylovkou, ale na vespě poněkud nepraktická. Když v ní Paninaro promokl, bunda rázem ztěžkla o několik kil…
Brzy jich je tolik, že média vřou. Paninari se nejdřív stávají terčem vtipů v zábavních italských TV show (napsat o úrovni těchhle pořadů by vydalo na pořádnou esej). Během pár měsíců se jako Paninari oblíkaj všichni. Vznikají i tímhle směrem zaměřený barevný teenage magazíny Paninaro či Wild Boys (název dostává podle hymny od Duran Duran). 
Zatímco ještě začátkem 80. let se starší generace na vymoženosti americký popkultury jako hamburger, cocacola či hranolky koukaly přinejmenším s despektem, Paninari dospěli k pravýmu opaku. Na bohatou reaganovskou Ameriku 80. let hleděli s úžasem. A blahobytný 80. léta  dodaly Paninari ty nejlepší živiny. Ve svým barevným oblečení a zanícením pro materialismus byli (spíš nevědomky) v ostrým kontrapunktu s Itálií 70. let, která se zmítala v bojích mezi fašizujícíma skupinkama a levicovýma extremistama. 
 
Afinita k americký popkultuře se projevila zalíbením v tradičních zámořských značkách jako Timberland či americkýmu preppy stylu. Na druhý straně ale Paninari vyjadřovali i silný patriotismus podporou sepraným džínám Armani či El Charro, stylovým svetříkům Valentino, Bad Company a Fiorucci a dalším a dalším.
Paninari měli ohromný estetický vliv na celou západní Evropu. V Británii se jimi prudce inspirovali nejdřív causals (více na www.stylesurfin.cz/post/78836379462/casuals-stylovi-bitkari-ze-stadionu), později i celý mainstream, který se vrhl na vše s visačkou Made In Italy. 
S trochou nadsázky lze nepřímý vliv Paninari vystopovat i u československých „veksláků“ 80. let – k těm se třeba někdy dostaneme…
Navzdory ústupu v 90. letech je estetický vliv Paninari patrný dodneška. Prošívaná bunda a džíny či chinos ohrnutý ke kotníkům jsou právě jejich odrazem… Ať už si o italských Paninari lze myslet cokoli, na vizuálno popkultury posledních třiceti let měli nemalý vliv. Proto by se na milánský sendvičáře nemělo zapomenout…