Anatomie stylu, díl 36. - Japonskej street style

KDY: od 60. let – dodnes, vrchol 90. léta 
KDE: Tokio, Ósaka
HLAVNÍ VIZUÁLNÍ ZNAKY: od gotiky přes lolitky až po napodobeniny pohádkových postav a komiksů, stylizace na maximum
HUDBA: Visual kei, Ošare kei, J-Pop, J-Rock a angloamerická popkultura a indie
TOP 5 PLAYLIST: X Japan – Kurenai, Dead End – Princess, Buck-Tick – Just One More Kiss, D’erlanger – Darlin, Color – Some Become Stranger 
Neděláme si iluze, že je to úplný historický exkurz do japonského streetstylu – to snad ani nejde. Sestavili jsme aspoň malý přehled těch nejpraštěnějších stylů a scén od šedesátých let až dosud…
Zlé jazyky o Japoncích tvrdí, že leckteré západní fenomény občas přeměňují do svébytné a zpravidla naprosto extrémní podoby. V případě módy to platí zcela určitě… 

Když se v západním světě nosí široké kalhoty, v Japonsku se nosí ještě širší, když je v módě červená, červení se v zemi vycházejícího slunce úplně všechno. Japonský přístup postupně vytváří úplně nové a prudce originální módní scény…

O výstředních módních kreacích pocházejících ze země vycházejícího slunce se mluvípředevším od devadesátých let, a to v souvislosti se scénou utvářenou hranicemi proslulé tokijské městské části Haradžuku. 

Svět japonské ulice v devadesátých letech inicioval i vznik 
pozoruhodného fenoménu – módních časopisů mapujících dění právě v japonských ulicích. Editoři magazínů s názvy jako Fruits, Egg či Smart ignorovali velké módní značky a modelky a vyrazili přímo do japonských ulic (dnes totéž suplují streetstylové blogy).
Silná módní hnutí se v Japonsku rodila již v šedesátých letech.
Západní veřejnost o tehdejší japonské popkultuře neměla žádné informace. 
V zemi vycházejícího slunce přitom vznikaly svébytné teenagerské směry. 
Například gančo byl spolek mladistvých delikventů s jednotným stylem oblékání a jakýsi mládežnický předvoj jakuzy. 

Dívčí pouliční gangy se nazývaly sukeban. Jeho členky se inspirovaly námořnickým oblečením a chodily v pantoflích. Pozornost okolí si udržovaly nejen tím, že šlo výhradně o dívky, ale taky agresivitou vůči okolí, které napadaly žiletkami. 

V sedmdesátých letech se v Japonsku objevil další působivý městský styl zvanýbósózoku. Byly to pouliční gangy vyznačující se tradičním oblečením zkombinovaným s motorkářským oblečením, lékařskými rouškami a upravenými skútry.

Západní způsob oblékání začal do Japonska pronikat ve druhé polovinědevatenáctého století, v období tzv. restaurace Meidži, kdy celá země procházela překotnou transformací v moderní velmoc. Navzdory počáteční nedůvěře a předsudkům se nošení západního oděvu rychle rozšířilo ve společenském i soukromém životě Japonců. 

Od šedesátých let se stejně jako v jiných částech světa i v ulicích japonských velkoměst začaly objevovat výstřední a svérázné módní kreace. Ekvivalentem newyorské Greenwich Village či londýnské Carnaby Street se stala tokijská čtvrťHaradžuku. 
V Haradžuku již od konce války panovala kosmopolitní nálada, tenkrát se nazývala Washington Heights a byla sídlem amerických vojáků i s rodinami. Územíbylo také eldorádem mladých Japonců, kteří dychtili po blízkých setkáních se západním světem. Díky nízkým pronájmům (alespoň v počáteční fázi) se do oblasti stěhovali umělci. 

Zvrat nastal koncem sedmdesátých let, kdy zde své brány otevřel první obchodnídům se zaměřením na mladou módu a jedna z hlavních ulic byla přestavěna na pěšízónu. Ta se v brzké době proměnila v otevřené módní molo největších japonských freaků a stovek jejich obdivovatelů. 

Od té doby vznikly v ulicích Haradžuku stovky rozličných stylů jako ganguro, lolita, decora či cosplay. Většina stylů, často působících souběžně a navzájem se ovlivňujících, postrádala sociální poselství. Až na výjimky šlo výlučně o zábavu – a o módu.

Takenokozoku
První skupinou, která odhalila potenciál pěší zóny v Haradžuku, bylo taneční sdruženíTakenokozoku neboli bambusové výhonky. Takenokozoku udiveným chodcům každou neděli odpoledne předvádělo třaskavý mix moderních tanečních choreografií s tradičními. Jejich oblečení bylo kombinací japonského pohledu na disco kulturu a komina, důležitou roli plnil přenosný kazeťák – ghettoblaster – a celé to připomínalo bláznivé tanečníky z klipu Fatboy Slima k písni Praise You. 
Svůj vrchol tito tanečníci zažili na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy si víkendy v Haradžuku zabrali po tisícovkách. 

Kogal
Takenokozoku postupně vytlačil nový teenagerský kult zvaný Kogal, který vládnul v osmdesátých a devadesátých letech. Styl kogal (někdy i gjaru – z anglického gal, girl) si oblíbily zejména studentky. Příznivkyně stylu se scházely hlavně v zábavní čtvrti Šibuja. Používaly samoopalovací krémy, navštěvovaly pravidelně solária a svým bezstarostným chováním se vysmívaly zavedenému modelu slušné a zodpovědnéjaponské ženy. 

B-gjaru
Konvencím se bránily také B-gjaru s copánky a dredy inspirované stylem R&B či himegjaru připomínající princezny. Anebo navazující teenagerský fenomén „L. A. Style“ (či Amekaji), jehož příznivci a příznivkyně v polovině devadesátých let zaplavily ulice japonských velkoměst v představách, že žijí svůj „kalifornský sen“. 

Ganguro 
V devadesátých let opanoval tokijské ulice taky dívčí styl Ganguro („černá tvář“). Třebaže Japonky si odjakživa zakládají na bělostné pleti, dívky ganguro toužily být co nejopálenější. Výslednicí byl look, který v kombinaci s přísně odbarvenými vlasy a světlým nalíčením očí a úst vypadá až hrůzostrašně. Vrchol zažil styl ganguro kolem roku 2000.

Jestliže dřívější „kogalky“ toužily po „kalifornsky“ opálené pleti, ganguro vše vyhnaly až do krajnosti. Svému stylu propadly. Přes den se promenádovaly po ulicích Šibuji a Haradžuku, přes noc frčely na amfetaminech v nočních klubech. 

Jamanba
Kolem roku 2004 se ganguro styl přetransformoval do možná ještě o něco brutálnějšího stylu zvaného jamanba. Svým názvem odkazuje na tradiční japonskéstrašidlo. Jeho vyznavačky se kromě výrazného opálení vyznačovaly barevnými kontaktními čočkami, dlouhými umělými nehty a záplavou plastových korálků. 

Jamanba boys
Příznivkyně stylu Jamanba, podobně jako ganguro, žily svou scénou čtyřiadvacet hodin denně a sedm dní v týdnu. Na ulicích Haradžuku doslova nocovaly. Na rozdíl od ganguro však pro ně bylo zcela mimo realitu sehnat si například přítele. K mání byli nanejvýš jejich mužští protějškové, kteří pod vrstvou silného make-upu a v kraťoučkých minisukních vypadali taky působivě.

Lolita
Další japonskou výstřední scénou, která ochotně pózuje v ulicích Haradžuku (ale kterási své příznivce nalezla i daleko za hranicemi Japonska), je roríta fašon (lolita fashion). Lolitky se v ulicích Tokia poprvé zjevily v polovině devadesátých let a s koncem desetiletí jejich popularita vyvrcholila. 

Tyto extravagantní dívky vypadají jako panenky. S erotickým nábojem nezletilé hrdinky mají však společného jen pramálo. Důraz kladou především na prvoplánovou roztomilost a nevinnost. Prezentují se sice jako pubescentky, ale ve skutečnosti jsou to zpravidla dvacátnice, které odmítají dospět (tváří tvář drsné realitě dospělého pracujícího Japonce se možná není co divit). 

Lolitky se svými širokými krajkovými sukničkami a klobouky opatřené mašlí pod bradou inspirovaly viktoriánským obdobím. Ovšem existuje i řada jiných estetických variant, jako je kupříkladu lolita šmrnclá punkem či v Japonsku dlouhodobě populárnígotická lolita. Takzvaná wa lolita zase neváhá přebírat prvky z tradiční japonské módy (kabátky haori či sandály geta). A nesmíme zapomenout ani na typické doplňky nejčastěji v růžové, bílé či černé barvě – krajkové deštníky, kabelky anebo stužky do vlasů upravených do rokokových ruliček. 

Ódži
Vzácností v japonských ulicích není ani mužská obdoba lolitek. Ódži neboli „princové“ nosí košilky s fiží, nízko střižené námořnické blůzy, krátké kalhoty a podkolenky. 

Decora
A pokud jsme v souvislosti s japonskými lolitkami zmiňovali hrůzu z reality, pak totéžnepochybně platí i pro příznivce a příznivkyně stylu decora, které na sebe vrstvídoplňky z oblíbených pohádek, seriálů a komiksů. 

Cosplay
V obdobném inspirativním duchu (sci-fi a fantasy filmy a seriály) se oblékají fanoušci scény Cosplay, která je vyjma Japonska značně oblíbená i v Americe. 

Salon Boys
Ulice velkoměst brázdí též kreativní saron bói (salon boys), kteří razí své vlastní módnístyly, často založené na kombinaci designérských značek, hip hopu a vintage módy.  

Visual kei
Visual kei patří již od konce osmdesátých let na japonské hudební scéně k obrovsky populární formě uměleckého vyjádření. Slovo kei znamená skupinu či náležitost, v tomto případě k vizuálnímu projevu. Stylově i hudebně čerpá z androgynního glamu, gotiky, punku či metalu, v běhu let se však z visual kei stala naprosto svébytná.

X-Japan
Kolem visual kei v Japonsku existuje celá subkultura fanoušků. K nejoblíbenějším kapelám v tomto žánru patří průkopničtí X-Japan…

Ošare kei
Pestrobarevná hudební a vizuální scéna, která vznikla zkraje minulého desetiletí jako protipól temného Visual kei a pořád neomrzela…
 
Třebaže japonská společnost v posledních desetiletích prošla neskutečnými změnami, i nadále zůstává značně konzervativní. V tomto světle je nad originalitou, hravostí a kreativitou všech japonských módních šílenců nezbytné hluboce smeknout.