Allnighters v pátek na Rychtě byla tak trochu jiná párty

Malostranskou ulicí Tržiště stoupají hloučky postav. Policejní hlídka před americkou ambasádou dál spí v autě a ničeho si nevšímá. Projdu okolo, namířím si to rovnou nahoru krásným tichým místem jako ze Schikanederova obrazu a jsem tu. Baráčnická rychta, postavy popíjející pivo a pár místních postaviček v hospodě.
 
Po pár schodech dolů a jsem ve velkém sále, kde je plný parket. Žádná šílená světla a lasery, ale klasická tančírna. Pod DJ’s, kteří roztáčejí své vinyly ve stylu northern soul, jsou ty největší profíci.
 
Holohlaví „rude boys“ v černých tílkách a šálami si posypávají parket pudrem a rozjíždějí perfektní tanec.  Brilantní a rychlý pohyb nohou, otočky a někdy až prvky break dance. Slečny s typickou nášivkou na šatech ukazující členství v místním soulovém clubu nebo v halenkách se sukněmi a bílými ponožkami či v krásných šatech tančí se svými  protějšky v klasických polo tričkách, košilích s úzkými kšandami, kratších kalhotách, ze kterých do krásných bot zaplouvají červené ponožky. 
 
Nad mixpulty a hlavami tanečníků je několik velkých znaků pražských allnighters s typickou zaťatou pěstí a siluetou pražské katedrály sv. Víta ve stylizovaných plamenech.  To vše v Baráčnické rychtě, nad kterou se opodál tyčí  ta samá katedrála, ale v nočním světle. Odcházím a na kočičích hlavách zkouším pár okoukaných kroků. Marně. Je to výzva, přijít příště a stát se allnighterem a nebo si jen prostě užít jedinečnou atmosféru a skvělou hudbu.