Alice Springs and Blues Band

Nevím proč, ale do všech jazzových klubů se chodí po schodech dolů. I do tohohle.

Vzpínající se jednorožec předznamenává jedinečnost. Sklep z 12. století je z kamene, designově vybaven. Vysoké stropy, podlaha je ze dřeva, v sále se nekouří. Usedám do bílých kožených sedaček.

Interiér je moderna a střídá sklo, dřevo a kov. V dnešní době neohromí. Obří zrcadla naštěstí odrážejí kapelu, jinak z mého místa neviditelnou. Je půl jedenácté a kapela má za sebou druhou třetinu, začíná hrát a cizinci se vlní a tleskají a žerou a atmosféra je nasycena vůní ryb a vína. Dobré místo na schůzku, ani jeden Čech. Tedy kromě mě a kapely, která není nikdo jiný než Alice a její býčci.

Alice za klávesami jemně lechtá ucha má. Jirkovy bicí nekompromisně odklepávají čas do konce další písně. Yarda Halešic je bůh a klasik, jeho tenké dlouhé prsty tancují po strunách jak víly za noci po paloučku.  Za saxofonem Bharata Rajnošek (hraje na flétnu, trumpetu a sax) - bluesová onanie opravdu nenechá nikoho v klidu. Všichni koukají, jak to kapele šlape,  zuby jim září jak křišťálové lustry.

Nejlepší z repertoáru je Alice představení kapely v angličtině s italským akcentem. Kde Alice prozradí na všechny všechno. I to, že basák učil chemii a vyhodili ho, protože měl románek se studentkou. Kdyby nebyl vyloučen, nehrál by v kapele, řve Alice a směje se sama sobě. Jmenuje se Pavel Novák a Alice tak perlí, že neuvěřitelnost situace promění mistrně v eso moment a lidé se smějí a odpovídají ji na otázky, držíce se za ruce a milujíce se.

A to jsou právě ty momenty v životě, že trapnost se rozpadne na teplou vodu a rozlije se vám do žil jako opium. Proto rád chodím na koncerty Alice Springs, protože je tak trapná, až je nejlepší, a má kolem sebe kluky, které musí zákonitě strašně štvát, až ji strašně milujou. Má je prostě omotaný kolem prstu, jako malá holčička tatínka.

Alice dokáže zázraky a rozcupuje každého a nakonec ho zase slepí, že může klidně jít domů s tou teplou vodou v žilách. Na závěr koncertu dává vždycky stejnou písničku, kterou složila, když ji bylo 17, a je tak něžná, že rozněžní i rampouch. A aby slza neukápla, tak píseň přeline v Black or White od Michaela Jacksona.

Pak už jenom potlesk, ovace a děkovačky. Měli jste vidět, jak hluboko se cizinci ukláněli českým muzikantům, jejichž hraním byli nadšení. Nemusím snad říkat, že pokud jste to dočetli až sem, měli byste vidět na vlastní oči. Je to prostě pecka!

PS: více o pondělní noci najdete na http://www.protisedi.cz/article/prave-ted-ivo-charitonov-brumle-v-chapeau-jakub-v-propagande a http://www.protisedi.cz/article/fakes-chapeau-rouge-27-12