27. týden hudebních tipů Martina Synka

V prosinci minulého roku to bylo pět let od založení britské alternativní formace BΔSTILLE, jež svým odměřeným vizuálním stylem nikdy nezestárne, trojúhelník v názvu je prostě a jednoduše cool. Ti kluci, v jejichž čele je Dan Smith, ve mně evokují takové ty vystajlované nerdy, které určitě zajímá dystopická literatura, historie (název kapely je odvozený od dobytí francouzské Bastily – ve stejný den má frontman Smith narozeniny) a podobné záležitosti. Na druhou stranu ale nejsou tlustí a umaštění, umí se oblíct, upravit a holkám se líbí. BΔSTILLE jsou záruka solidní alternativní hudby s hitovým potenciálem, nebojí se experimentovat, a to je jejich velikou výhodou. BΔSTILLE a singl Flaws. https://youtu.be/1E36WU9Wzf4

Už letos nás do pražské O2 arény přijedou přesvědčit fenomenální Britové z The Cure, kterým vládne poetický vlasáč Robert Smith, o tom, že kluci nepláčou. O údajné sebestřednosti jedné z vůdčích osobností někdejší osmdesátkové nové vlny, kterou bezesporu rtěnkovej Robert Smith je, si můžeme myslet všechno možný – ono asi stačí, když vezmeme v potaz, že je jediným původním členem současných The Cure. Ale prvotřídní hitovky, co nestárnou, prostě psát umí a vždycky uměl. Sakra, vždyť každej jeden jeho známější song má chytlavou a ikonickou část textu, která je jak vytržená z nějakýho příspěvku fakt depresivního Twitter básníka: I don't care if Monday's blue / Tuesday's grey and Wednesday too / Thursday I don't care about you / It's Friday I'm in love. Robert Smith byl svého času skutečnej sadboy – sorry smutní kluci od Yung Leana. The Cure a Pictures Of You. https://youtu.be/X8UR2TFUp8w

Znáte We Are The Ocean? Nemyslím ty současné pop-rockové štramáky, co chtějí být zřejmě jako Arctic Monkeys. Ale nechci jim to zazlívat, jejich nový sound je dobrý. Jen, něco tomu prostě chybí. A je to rozhodně Dan Brown, tenhle svéráznej screamer, kterej od nich odešel v roce 2012, dodával kapele šťávu a energii, o kterou na post-hardcorovém koncertě stojíte. Navíc Brown měl svůj specifický hlas, nenahraditelný, žádný nacvičený a vyumělkovaný scream. On spíše zněl jako starý, vychlastaný a až do morku kosti tabákem prokouřený válečný veterán. Jo, tak tihle We Are The Ocean byli skvělí! Užijte si The Waiting Room z alba Go Now And Live. https://youtu.be/3XA1fLr3YKA