25. týden hudebních tipů Martina Synka

Představte si, že děláte v běžné továrně. Kvůli penězům si berete noční směny a totálně vás to prostředí deprimuje. Každý výrobek na lisu musí být úplně stejný, připadáte si tak bezvýznamně, jak kdybyste nikdy nic nedokázali. Cítíte se zlomení a nemáte sílu jít dál, ani vlastně nevíte kudy, a tak se spokojíte s maloměstskou fabrikou, jež je plná Ukrajinců a další levný pacovní síly z východu. Nikoho tam neznáte, jste sami, tak jako nikdy. A ve sluchátkách vám svým intimním, a přesto tak strašně výrazným, hlasem zpívá kouzelná Američanka Lissie skladbu When I'm Alone, a to vám dodává sebevědomí přežít. https://youtu.be/7G0_eN36QVc

,,Někdy je prostě lepší zapomenout na všechno, co se stalo a jít prostě dál," klišé věta stará jako civilizace sama. Ale neberte mi, že je, i přes všechen svůj kyč, pravdivá. Někteří lidé prostě o zájem nestojí, a když jim ho projevíte a ukážete, že společně dokážete změnit svět, opvrhnou tím. A k tomuhle vymezení někoho ze svýho života, bohužel, nepatří hudba, jež tady vždycky bude. Píseň, kterou máte s někým spjatou, už nebude jako dřív – bude oposlouchaná, nudná, třeba ji budete i nenávidět. Ale při jejím poslechu si vždycky vzpomenete na to, co bylo. Je to myslím účinnější i než fotky a videa, protože v jedný zpropadaný skladbě může být skrytej celej příběh, klidně i několik let dokrášlených, nebo zhnusených, svou vlastní myslí. No nic, jednou takovou písní je pro mě Say Yes od Elliotta Smithe. https://youtu.be/NcalJSO6jDY

A když nebudeme mluvit o konkrétních lidech, tak písně dokonale vystihují i dané životní období; chvíle, ke kterým nepotřebujeme žádné lidi. Když pominu, že je pro mě With Or Without You od U2 srdcová záležitost, a to i přes to, že U2 a Bona jako frontmana prostě nemusím – přijde mi, že bublina okolo téhle kapely je až zbytečně přeidealizovaná, tak si při poslechu With Or Without You vybavím květen minulýho roku. Pořád pršelo, všechno bylo tak strašně ponurý, ale já byl šťastnej, protože jsem téměř nemusel chodit do školy a mohl se věnovat psaní. Psal jsem do lokálních novin, taky jsem byl členem tiskovýho týmu Kocianovy houslové soutěže, a to mě fakt naplňovalo. Ale teď, není to ani rok, už se vážně necítím jako ten klučina se sakem a novinářskou brašnou, ty ambice už mě tuším přešly. Chtěl bych jen zase poznat pocit spokojenosti, kterej je podobnej tomu, co jsem cítil tenkrát. Jo, je zvláštní, že zrovna s tímhle obdobím mám spojenej song ve stylu With Or Without You... https://youtu.be/XmSdTa9kaiQ