17letý tanečník Jech: Zatnout zuby a vzhůru za sny!

Sedmnáctiletý Karel Jech se i přes počáteční negativní reakce a kritiku vypracoval na kvalitního tvůrce tanečních videí. Jeho videoklipy, kterým nechybí silné příběhy ani zajímavé taneční kreace, nyní na serveru youtube spousta lidí přijímá s nadšením!

Ahoj Karle! Jsi tanečník, choreograf, tvůrce tanečních videí a grafik. Sedí to přesně nebo jsem ještě na něco zapomněl? Představ se prosím v pár větách našim čtenářům.

Myslím, že to sedí úplně dostatečně. Snažím se dělat víc věcí, ale samozřejmě tak, aby na to moje síly a schopnosti stačily, a abych byl schopný podat takový výsledek, za který bych se nemusel stydět. Cítím se být hlavně tanečníkem a tak to asi i zůstane. Tanec mám spojený i s tvorbou videí, takže si vytvořím choreografii, k ní natočím video a už to nahrávám na net pro ostatní ke shlédnutí. Neskutečně mě to naplňuje a za nic bych to nevyměnil.

Od kolika let se tanci věnuješ a kdy tě napadlo, že bys mohl svůj tanec "sdílet" a ukazovat své videoklipy lidem na internetu?

Tanci se věnuju už asi takové tři roky, ale každý z těch tří roků je dost specifickej. První rok to byl jen pokus o "tanec". Druhý rok jsem se snažil okoukávat choreografie z youtube. Během třetího roku jsem si pak začal dělat vlastní choreografie. A napadlo mě to vlastně od začátku a jsem rád, že svůj tanec sdílím už takovou dobu, protože mi názory ostatních daly opravdu hodně. Myslím si, že jsem se za ty roky i dost zlepšil, ale pořád mám před sebou dlouhatánskou cestu a nejsem zdaleka tak dobrej, jak bych chtěl. Musím na sobě hrozně moc dřít a makat.

Internet je zároveň i nejvhodnější místo pro různé "notorické kritiky" a zakomplexované osoby, které se snaží potopit lidi, kteří vytvářejí určité hodnoty a pracují na sobě ... Setkal ses i ty s nějakou nepřiměřeně tvrdou a neopodstatněnou kritikou? Naučil ses na ní třeba časem i reagovat klidněji než dříve?

   S tím jsem se setkával a setkávám i doteď. Začátky vnímání těchhle lidí byly těžký, ale jsem za to i rád. Jednak mě to udělalo silnějším a jednak i vím, co čekat od závistivých a nepřejícných lidí. Takhle: Já jsem za kritiku hrozně rád a vyžaduju jí. Ale jenom tu, co mi něco dá, po který vím, co zlepšit. Ale když mi někdo napíše "ty teplej, za.ranej ču.áku" tak co si z toho mám vzít? Že Česko je plný zakomplexovaných lidí, co umí jenom nadávat? Mám se potom cítit špatně za to, že dělám, co mě baví a radím ostatním, aby se nebáli a stáli si za svými sny? To jsem se prostě naučil už přehlížet a nezlomí mě to. Tenhle typ lidí je hrozně jednoduchej, mají problém hlavně sami se sebou a proto mají tu potřebu se navážet a nadávat ostatním za sebemenší věci. Je to smutný, ale je to tak.

Tvá videa jsou vesměs přijímána pozitivně a můžeme si u nich přečíst spoustu chvály a obdivu od lidí. Myslíš si, že tě úspěch nezměnil? Vnímáš nějaký posun v tvém myšlení? Máš například větší sebevědomí než před rokem, apod.? A co přátelé? Zůstali ti stejní nebo se často setkáváš s tím, že tě např. kamarádi z dřívějška začali brát jinak? Našel sis díky tomu, co děláš, nějaký nový okruh přátel?

Myslím si, že jsem zůstal stejný tak z padesáti procent. Pořád je ve mně ten kluk, který vyrůstal na klipech z MTV a snil o tom, že bude dělat něco takovýho, co dělám teď. Ale změnil jsem se třeba v tom sebevědomí. Dřív to bylo jen tajné snění, ale navenek mlčení, protože jsem byl stydlivej kluk.To, co ve mně dřímalo, se teď dostává ven. Stal se ze mě sebevědomej člověk, samozřejmě ale v určitých mezích. Nemyslím si o sobě, jak jsem skvělej. Na druhou stranu si musím věřit v tom, co dělám, abych si za tím dokázal stát a vytrvat. Díky tomu všemu jsem právě v Praze poznal ty nejlepší lidi, jaké jsem poznat mohl. Vesměs jsou to hlavně lidé, kteří se tanci věnují a dělají přesně to, co chci dělat i já. Takže mě i dost motivují a obdivuju je. Hlavně jsou ale tito lidé mojí obrovskou podporou a já jsem opravdu moc vděčný za to štěstí, že jsem je mohl potkat. Podpora je totiž pro člověka neskutečně důležitá a mně ta podpora od nich dodává spoustu sil.

Píšeš o tom, jak je pro tebe důležitá podpora, které se ti nyní od lidí dostává. Bylo to tak vždycky? Kdo tě podporoval v tvých začátcích a od koho naopak ta podpora dříve nebyla taková, jakou jsi ji potřeboval?

V začátcích se mi dostávalo podpory jenom od nejbližších kamarádů. Setkával jsem se hlavně s výsměchem a nedůvěrou v to, co dělám. Podpora se začala dostavovat až časem, když jsem si za tím vším pořád stál. Dalo by se říct, že je to vlastně taková odměna za tu trpělivost a sílu překonávat zpočátku to špatný. Myslím si ale, že teď je ta podpora naprosto krásná a já jsem za ní neskutečně vděčnej!

Jak tě berou rodiče? Podporují tě v tom, co děláš a bylo to tak vždycky? Sledují například pravidelně tvá videa na youtube?

   Pravidelně ne, ale občas se jim pochlubím s nějakým novým videem. Někdy se zase naopak oni pochlubí mě, že třeba viděli video na internetu, nebo si o mně něco přečetli a podobně. Vždy mě to hrozně potěší. Podporu od nich mám a nemalou! Jsou pro mě to nejzákladnější v mým životě a jsem rád, že tu podporu od nich mám, protože ne vždy je podpora od rodičů samozřejmostí.

Už máš za sebou opravdu dlouhou řadu povedených videoklipů. Mohl bys vypíchnout nějaké, kterých si ceníš nejvíc? Na které se třeba nejčastěji koukáš, baví tě a říkáš si: "Jo, tohle se mi fakt povedlo!"?

Ok, pokusím se popsat mé tři nejoblíbenější videa. První - Alejandro - To miluju, protože jsem se v něm opravdu uvolnil a povolil uzdu fantazii. Vytvořil jsem něco, co považuju podle mého názoru za umění. Druhé - Moment 4 Life - Miluju tu písničku, tvrdě jsem dřel na choreografii a odvážil se s ní vyjít do ulic hlavního města Prahy… Třetí - Save Me - Hodně osobní klip spojený s množstvím vzpomínek. Pokaždé si ho rád pouštím znovu a znovu a vzpomínám…

Vím o tobě, že netvoříš videa jen pro sebe. Mohl by jsi čtenářům prozradit, komu si již natočil a vytvořil videoklip?

Moje práce zaujala Matěje Kubce (Matt Pardus – pozn.redakce), tanečníka a zpěváka, kterého můžete znát například z právě vysílané soutěže Česko Slovenská Superstar. A tak vznikla naše společná spolupráce na jeho videoklipu „Odcházíš“, který se točil týden po Vánocích v centru Prahu na krásných, romantických místech. Byla to moje první zkušenost s točením pro někoho jiného. Myslím si ale, že výsledek je povedený a za tuto zkušenost jsem rád.

Kromě tance a natáčení videí se věnuješ i grafice a úpravě fotek. Jak dlouho už se této činnosti věnuješ? Baví tě to a dokážeš si představit, že by ses mohl v budoucnu život i tímto?

Určitě už to bude nějakých pět let, kdy jsem poprvé zapnul Photoshop a snažil se v něm něco vytvořit. Začalo mě to bavit tak moc, že to dělám doteď. Myslím si, že kdyby mi ze začátku nevycházel plán živit se tancem a vystupováním, tak bych se určitě přiklonil k tomuto způsobu vydělávání si. Takže má odpověď je - proč ne.

Kolik času týdně ti přibližně tancování, tvorba a stříhání videí, případně dělání grafiky, dohromady zaberou?

Přes týden se přiznám, že moc ne, jelikož chodím na výtvarnou školu a domů se denně dostávám až k páté odpoledne. Takže jsem rád, že se najím, udělám něco do školy, odpočinu si a jdu spát. To spíš o víkendu se vždy vyřádím! To je takový moje kreativní období, kdy mám čas na všechno - vymýšlet nové choreo, točit, stříhat…

Máš ještě nějaké další koníčky a zájmy kromě těch již jmenovaných? Nebo ti už na nic nezbývá čas, jak jsi psal výše?

No, ještě pár koníčků mám. Jedním z nich je kreslení a malování. Nikdy jsem tomu nijak neholdoval, ale když jsem se dostal nějakým zázrakem na výtvarnou školu, tak jsem prostě musel začít kreslit a chytlo mě to. Teď už na to sice tolik času nemám, ale je to stále skvělé odreagování.

K tancování neodmyslitelně patří také hudba. Jaké hudební žánry posloucháš a kteří intepreti nejčastěji rotují v tvých přehrávačích? Podle čeho vlastně vybíráš písničky do klipů? Jedná se o tvé nejoblíbenější songy nebo spíše tančíš na to, na co se ti dobře tancuje a vymýšlí choreografie?

V poslední době si pouštím převážně songy z alba Pink Friday od Nicki Minaj a míchám to s albem Loud od Rihanny. Taky teď dost ujíždím na nové Lady GaGa. Ale nijak neškatulkuju to, co poslouchám, do nějakých stylů. Myslím si, že poslouchám dost odlišných věcí z různých žánrů a záleží spíše na tom, jak mě ten song osloví. Ať už hudebně nebo textově. Při vymýšlení choreografie svojí roli určitě hraje i to, jak dobře se na song vymýšlí choreografie, ale když ten song mám třeba spojený s nějakou vzpomínkou nebo je můj oblíbený, tak se na něj vymýšlí ještě o to líp. Jinak ale poslouchám hlavně hudbu z americké produkce, z českých interpretů mám rád jen dva umělce - Ewu Farnou a Bena Cristovao. Ewa má neuvěřitelný talent a na to, jak je mladá, umí se svým talentem skvěle naložit. Bena mám rád jednak proto, že jsem měl tu čest ho trochu poznat naživo a je to vážně skvělej, nenamyšlenej člověk. A navíc je jeho hudba něco, co v ČR není.

Mohl by jsi nám ještě prozradit, co plánuješ v roce 2011 a kde by jsi chtěl profesně být na konci letošního roku? Můžeš na závěr něco vzkázat našim čtenářům?

V roce 2011 plánuji ještě plno nových a originálních tanečních klipů a hlavně se chci tanečně posunout zase o něco výš. Určitě se chci odstěhovat do Prahy, kde se budu moci více jako umělec rozvíjet a pracovat na sobě a kde budu mít i více nabídek a možností, které by mi mohly pomoci v plnění mého snu. Takže doufám, že se už v tomhle roce dočkám nějakého toho vystoupení v naplněném klubu. A čtěnářům bych chtěl vzkázat, aby si rozhodně stáli za svými sny a dělali vše pro to, aby si je splnili. Vždy okolo vás bude plno lidí, kteří se vás budou snažit srazit a potopit, ale bez nich by to všechno bylo až přiliš lehké. Tak zatněte zuby a vzhůru ke splněným snům!

videa:

http://www.youtube.com/watch?v=oVjtC5h2D0k 

http://www.youtube.com/watch?v=CGVE40esDfU    

text: Lukáš Bilinec