Zdeněk Ziegler vychoval za dobu pedagogického působení na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové řadu profesionálů oboru, kterému sám věnoval přes padesát let profesního života. Většina z nich se prosadila v mnoha oblastech výtvarné a grafické práce, mimo jiné i díky tomu, že přijali vytříbené vidění a typografický cit svého profesora jako normu a nutný požadavek pro kvalitativní hodnocení vlastní práce. Výstava ZZ + 57 představí všechny, kteří jeho ateliérem prošli.
Typografie hraje v tvorbě Zdeňka Zieglera velmi podstatnou roli. I když není tvůrcem písma, využívá jako designér jeho předností s maximální mírou soustředění a smyslem pro detail. Ziegler se nebojí tvarosloví a estetiku typografických písem nahlédnout po svém a se svěží, téměř odzbrojující invencí – od neobvyklého prolnutí liter, jejichž tvary spojí v originální grafickou značku, přes rozmanité varianty koláží obrazu a písma. Tyto výrazové prostředky uplatňuje od počátků své profesní dráhy v míře, která přináší nečekané výsledky a formuje tak jeho nezaměnitelný a svébytný autorský rukopis.
Ziegler si je vědom skutečnosti, že grafická identita není ani tak jednostranným uměleckým výkonem, jako spíše individuálně viděnou a originálně prezentovanou informací. Díky technickému rozvoji školního ateliéru, novým poznatkům, které přinášeli jeho mladší pedagogičtí kolegové a sami studenti, se Ziegleovy grafické návrhy stále více stávaly součástí “volné hry” s vektorovými prvky na obrazovce počítače než „mechanickými skládačkami“ na ploše jeho pracovního stolu. Zieglera tato hra evidentně lákala k novým experimentům, cenné však bylo, že – jak už bylo řečeno – se touto hrou nenechal strhnout k bezbřehé dekonstrukci formální jednoty písmen. Objevuje naproti tomu třeba jemné rozdíly mezi sílou jejich tahu, rozřezává je v určitých úrovních a doplňuje jemnými prvky a základními geometrickými tvary – tenkou linií, tečkou, kruhem, čtvercem.
Na přelomu 20. a 21. století se stává rektorem VŠUP a v jeho práci je patrný příklon k využití možností digitálního zpracování písma a obrazu na počítači a jeho snaha objevovat při této práci s novými technologiemi nové formy a tvary. Hojně při této činnosti využívá kreativní potenciál a schopností nových spolupracovníků z řad svých absolventů, kteří souzněli s jeho typografickým názorem a vytříbeným pohledem na grafický design – Tomáš Machek (student ateliéru, jenž se posléze stal i jeho asistentem, spolupracovníkem a přítelem), Filip Heyduk, Zuzana Lednická, David Fírek, Klára Horová nebo Johana Vojnárová a řada dalších, kteří s ním už v době svých studentských let spolupracovali, mohou potvrdit jak je osobnost pedagoga pro podobu ateliéru i další profesní kariéru určující. Nejmladší studenti ateliéru pak měli po roce 2005 (kdy Zdeněk Ziegler své působení na škole ukončil) velké štěstí, a to proto, že mohli dokončit své studium v ateliéru pod vedením další a neméně významné osobnosti školy a oboru grafický design – prof. Rostislava Vaňka, který v mnoha ohledech činnost ateliéru ještě dále rozvinul směrem k novým výzvám 21. století.
Už jako student architektury na pražské ČVUT se Zdeněk Ziegler koncem padesátých let více zabýval úkoly ryze grafické povahy než domýšlením a kreslením architektonických projektů. Od roku 1951 do roku 1955 pracoval v kresleném filmu ve studiu Bratři v triku a následně spolupracoval s Českou televizí, kde vytvářel titulky pro právě vznikající sportovní relaci Branky body vteřiny. V šedesátých letech, hned po ukončení studií, se zúčastňuje soutěží na vytvoření firemních značek, logotypů a různých komerčních symbolů. Tyto první realizace ho postupně etablovaly ve sféře propagační tvorby užitého umění a nasměrovaly jeho další profesní vývoj od architektury do oblasti grafického designu. Znamenité výtvarné úrovně záhy dosahovala i Zieglerova typografická úprava filmových plakátů, která se stala v období šedesátých až osmdesátých let minulého století – vedle grafického designu knižních titulů a edic – dominantní oblastí jeho tvorby.
V době normalizace, po emigraci bratra do západního Německa a díky Zieglerovým osobním a profesním kontaktům v kapitalistické cizině, které dráždily oficiální, československá místa, byla jeho tvůrčí činnost pod důslednější kontrolou. Byl ale do jisté míry oficiálními místy tolerován. Díky svému výjimečnému talentu a nadprůměrně kvalitní práci, jejíž ohlas v zahraničí měl pro komunistickou propagandu – zvláště v době postupného uvolňování v druhé polovině osmdesátých let – jistou cenu, mohl realizovat některé výtvarné zakázky.
Rozvoj počítačů a postmoderní vlivy v typografii, které od konce osmdesátých let minulého století odstartovaly v grafickém designu nové trendy a určitě osvobodily pracovní metodiku výtvarníka od nutnosti respektovat technologická omezení, jakým byla například mechanická sazba písma, nebo ruční výroba výtvarných předloh. Možnosti rychlých experimentů s písmem na počítači byly velmi lákavé a výsledky vznikaly jakoby samy! Typografická kompozice se díky počítačům liberalizovala a prošla v poslední dekádě 20. století celou řadou módních „turbulencí“, jako by grafičtí designéři chtěli rekapitulovat celý svůj historický vývoj ve 20. století ve zkratce pouhých deseti, patnácti let.
Zieglerovo autorské vidění však tento „postmoderní kolotoč“, který počítače umožnily a v dalším svém rozvoji ještě umocnily, nijak nezměnil. Nový vývoj sice respektoval, zkoumal a využíval, nicméně ve vlastní práci se jím nenechal nijak zvlášť ovlivnit.
Pád komunistického režimu znamenal otevření prostoru a svobodu pro všechny tvůrčí a umělecké činnosti. Zdeněk Ziegler nastoupil na místo pedagoga pražské VŠUP, kde spolu s Milanem Jarošem a Clarou Istlerovou převzal vedení ateliéru plakátu a grafického designu, a jeho tvorba reflektovala nové impulzy. S prvními lety svobody se naplno začíná rozvíjet jeho práce v oblasti korporátního designu.
„Od roku 1999 do roku 2005 jsem měl i já možnost se Zdeňkem Zieglerem spolupracovat na mnoha jeho projektech. Jeho přístup k práci, otevřené, svobodné myšlenky a pracovní postupy mě zásadně ovlivnily v pohledu na formu a funkci písma v typografické úpravě. Letošní rok se profesor Zdeněk Ziegler dožívá významného jubilea – 80 let života. Spolu s Tomášem Machkem, který se ujal výtvarného a grafického řešení této expozice a všemi jeho bývalými studenty, kteří nám celý záměr pomohli zrealizovat, chceme touto výstavou připomenout význam jeho práce pro český design i pro 57 absolventů jeho ateliéru, které za 15 let jeho působení na pražské VŠUP vychoval a připravil na profesní dráhu. Někteří z nich se v oboru již výrazně prosadili a ty jsme chtěli v rozmanité mozaice jejich prací představit na stěnách této galerie. Nebylo však naší snahou vyzdvihovat práci jednoho na úkor druhého. Prostory galerie jsou skromnější, než by si takový úkol – představit práci všech adekvátní formou – vyžadoval. Jsme tedy rádi, že jsme nakonec našli formu prezentace všech, kteří ateliérem za 15 let prošli. Jsme rádi, že můžeme našemu panu profesorovi složit hold a popřát mu ještě mnoho tvůrčích let v jeho dalším životě. Jsme rádi, že se díky jeho jubileu můžeme všichni, alespoň takto symbolicky, na tři týdny spojit v jeden celek.“
Alan Záruba (kurátor výstavy)
Vernisáž ZZ + 57 ZDENĚK ZIEGLER A JEHO ŽÁCI 1990 – 2001
Vernisáž 27.9.2012 v 18hodin
Výstava potrvá 28.9.2012 – 20.10.2012
GALERIE VŠUP