Výtvarný akt a analog

Volný seriál o klasickém focení od lidí kolem obchodu Analogue. Tentokrát o aktu v analogové fotografii.
 
 
„Ars una, species mille – umění je jediné, podob je tisíc. A tak jsem se také já díval na fotografii jako na jeden vyjadřovací způsob uměleckého cítění,“ stojí v zápiscích Františka Drtikola. Jeho fotografie jsou tím nejvzácnějším a nejobsáhlejším zdrojem inspirace na poli aktu v podání analogové fotografie kombinované s malbou. 
 
Výstavu Františka Drtikola jste ještě před nedávnem mohli zhlédnout  v
Uměleckoprůmyslovém museu v Praze. Představila sice několik oblastí jeho tvorby, ale k jejich rozboru bychom potřebovali o dost více prostoru a času, vlastně se potkat někde úplně jinde. Tentokrát se ale zaměříme na akt v analogové fotografii. Ten se plně rozvinul v samostatnou a bohatou disciplínu koncem 19. století a s ohledem na analogové pojetí, nejdůležitějším obdobím byla pro něj první polovina 20. století, tedy období avantgardy – především secesní a kubistické tvorby.
 
V předchozích dílech našeho fotografického seriálu jsme vám na dílech konkrétních umělců demonstrovali užité techniky a radili, jak jich užít při vlastní tvorbě. Akt je ale jeden z fotografických podoborů, kde nelze rozdávat mnoho rad. Všichni víme, že jde o zachycení nahého, nebo spoře oděného lidského těla. Důležité je především, aby si byl autor vědom, že u takové fotografie jde o zdroj estetického zážitku. Jde tedy o nápad a výtvarné provedení. Jak si ale najít vlastní cestu, ukotvit své tvoření v liniích, které nám jsou nejbližší? Skrze díla jiných autorů. Inspirujte se, naučte se vnímat, co na vás nepůsobí líbivým dojmem a dotvořte si tak vlastní rukopis.
 
Jak jsme již zmínili, nejvýtvarnějším obdobím analogového aktu bylo období avantgardy. Mezi významné autory řadíme také Alfonse Muchu, který však bral fotografii jako skicu, jako předlohu pro své finální obrazy. Jeho fotografie jsou ale stejně přitažlivé, vzrušující a ornamentální, jako jsou jeho kresby a grafiky.
 
Pro Františka Drtikola ale fotografie měla zcela jinou hodnotu. Konkrétně žena je pro něj utkvělou vizí, nositelkou dobra i zla, světicí i femme fatale. Ještě před tím, než se zcela oddával experimentům na poli moderního zátiší, soustředil se na fotografování piktorialistických aktů. Hojně užíval měkce kreslících objektivů, dále gumotisků nebo olejotisků. Domalovával pozadí fotografovaných figur, umisťoval je do malířského prostředí, aranžoval geometrické tvary. Klíčovou součástí jeho tvorby byla práce se světlem, kterým formoval tvar a dotvářel kompozici.
 
Zahraničním autorem, jenž také stojí za zmínku, je Eadweard Muybridge, který se věnoval především studiím aktu v pohybu. Pracoval se sekvencí a k ohledu na figuru se orientoval na celkové záběry.
 
Čerpejte z knih, čerpejte z internetu. Pokud začínáte, nechte si pomoci od jiných fotografů, najít si vlastní cestu a vlastní způsoby vyjadřování. My vám alespoň můžeme poradit, jaká technika pro vás bude vhodná. Například fotoaparáty, které mají přímo vestavěný objektiv s plastovou čočkou, která zaručuje výrazně měkkou kresbu, nebo fotoaparáty s více objektivy. Tak můžete tvořit podobné studie, jaké dělal Muybridge. Černobílým provedením nikdy nic nezkazíte, ale nebojte se barevných negativů. Hrát si s barvou můžete také u figury a prostředí, ve kterém je snímána. A nezapomeňte, kompozici lze výrazně ovlivnit také světlem!
 
Autor: Karol Koštialová, Analogue.cz