Fotíme na dírkovou komoru

Volný seriál o klasickém focení od lidí kolem obchodu Analogue. Tentokrát o práci s dírkovými komorami.
 
Práce s dírkovými komorami v dnešním světě rozhodně nepatří mezi koníčky výhradně profesionálních fotografů. Způsob užití těchto fotoaparátů se dnes snadno a hravě může naučit kdokoliv z nás. Dovolí nám pochopit princip zachycení snímku a vnímat toto médium, jako prostředek komunikace, který lze pojmout výtvarným způsobem. Chcete-li fotografii poznat zblízka, postavte si vlastní foťák! Naučíme vás jak na to.
 
Camera obscura, pinhole, dírková komora, dírkový fotoaparát... Všechny tyto názvy charakterizují kameru, která není opatřena objektivem. Díky jejímu použití lze zachytit snímek na film tím nejprimitivnějším způsobem. Její princip byl popsán v Číně, již v 5. století před naším letopočtem. Později byla hojně využívána v malířství. Až v roce 1826 přišel Joseph Nicéphore Niépce s geniálním vynálezem. Jako první dokázal díky užití chemikálií zaznamenat pomocí camery obscury obraz a ustálit jej. Naneštěstí si tento vynález v roce 1839 patentoval někdo jiný. Louise Jacques Daguerre prodal svou vylepšenou verzi francouzské vládě, která ji jako PR bezplatně darovala světu.
 
Fotografie od té doby zaznamenala mnoho dalších klíčových okamžiků, které znamenaly pro její rozvoj výraznou změnu. Od snímání obrazu na bromostříbrné desky, přes slavný boom s vynálezem filmových pásků, až po dnešní digitální techniku. Princip jakéhokoliv snímání fotografickými přístroji však vždy vychází z principu camery obscury.
 
Chceme-li zachytit obraz na film pomocí dírkové komory, je třeba chápat, jak na sebe vzájemně působí intenzita světla a velikost otvoru, kterým světlo prochází. Vždy ale bereme v potaz také citlivost filmu (čím je číslo vyšší, tím nám film dovolí zachytit kvalitnější snímek ve zhoršených světelných podmínkách). U zakoupených dírkových komor, je vždy obsahem balení instruktáž, která nám vysvětlí jak se fotografuje s konkrétní dírkovou kamerou.
 
Pokud se rozhodneme si fotoaparát vyrobit vlastnoručně, je nejlepší vyhledat si již osvědčený návod na internetu. Jeho tvorba vyžaduje přesnost a dodržení hned několika důležitých kroků. Návod bohužel nelze popsat jen několika slovy. Pro opravdové tvůrce jsme našli ten nejpoctivější zde ( http://idea.uwosh.edu/nick/populist.pdf ). Až si vyrobíte svou vlastní pinhole kameru, doporučujeme vám pro začátek používat program, který vám vypočítá ideální expozici. Ten nalezente zde (http://www.pinhole.cz/cz/pinholedesigner/ ). Je dobré si zapisovat ke každému snímku, jak dlouho jste jej exponovali. Postupem času se tak naučíte odhadnout přibližný čas expozice sami.
 
A jak si vyrobíte pinhole tím nejsnažším způsobem?
 
Pomůcky:
-        starý fotoaparát po dědovi
-        kleště, řezák, nůžky (v případě potřeby i jiná páčidla a řezadla)
-        špendlík
-        pivo v plechovce (předem vypít!)
-        vděčná černá izolepa
 
Návod:
Z fotoaparátu sejmeme objektiv. Manuálně odstraníme závěrku. Vytvoříme tak stále otevřenou díru v místě, kde byl původně objektiv. Vypijeme pivo. Vypláchneme plechovku. Odstraníme celou její vrchní část. Zůstane nám tak úplně otvřená plechovka, s ostrými okraji. Na druhé straně špendlíkem uděláme dirku do středu dna plechovky. Stranou, kde jsme stříhali, přilepíme plechovku k fotoaparátu, do míst, kde byl původně objektiv. V závěru si vyrobíme krytku na dirku od špendlíku. Můžeme opět použít černou lepící pásku.
Nezapomeňte během výroby změřit velikost otvoru od špendlíku a vzdálenost dirky od filmu a další potřebné parametry, které zadáte do výše uvedeného programu.
 
Hodně štěstí!
 
Autor: Karol Koštialová, Analogue.cz