Výstava Okázalá abstrakce ukáže lidskou metafyzickou složku

Jan Pfeiffer / Okázalá abstrakce
4. 6. – 31. 8. 2014
Galerie hlavního města Prahy
Colloredo-Mansfeldský palác
Karlova ulice 189/2, Praha 1
Kurátorka výstavy: Sandra Baborovská
 
Projekt Jana Pfeiffera (* 1984) zahájí cyklus intervencí do barokních prostor Colloredo-Mansfeldského paláce, který spravuje Galerie hlavního města Prahy. Vizuální umělec ve své tvorbě uplatňuje analytický přístup architekta. Zajímají jej čisté geometrické formy – znaky, zhuštěný segment příběhu, který posléze rozvíjí ve svých videích. Intervenci_1 propojuje trojice prací. Každá z nich vzniká v paralelních světech, v „reálném“ trojrozměrném scénickém prostoru, kde hrají hlavní roli železné objekty, a ve virtuálním prostoru videozáznamu, v němž je vidíme vznikat, hýbat se a tvarovat. Abstraktní tvary, východisko Pfeifferova uvažování, jsou formované lidskou silou – vůlí anebo působením jednoduchých fyzikálních zákonů.
 
V tanečním sále, ústředním místě paláce, je umístěna Okázalá abstrakce (2014). Jsme svědky situace, během níž se prolíná několik časových rovin najednou: doba objevení fyzikálního jevu Ernstem Chladnim (Objevy v teorii zvuku, 1787), historický kontext tanečního sálu Colloredo-Mansfeldského paláce (1736) a moment záznamu performance (2014). V sále je rozprostřena instalace složená z černých kovových desek na podstavcích. Nápadně připomíná notové pultíky hudebníků. Na deskách jsou vytvořeny pravidelné obrazce představující zviditelněné tóny. Instalace působí jako zpřítomnění zázraku, jehož průběh je zachycen na hraném záznamu. Událost, která se v sále přihodila, má charakter obřadu, během něhož došlo k vytvoření geometrických tvarů rozvibrováním kovové desky pouhými tahy smyčců. Hybatelem vytvoření přírodního jevu zde byla lidská síla – „hráči“ v černém.
 
V protilehlém křídle piana nobile Pfeiffer představuje kovové objekty menšího měřítka. Jedná se o rekvizity tvarované podle znaků symbolizujících vymezení pohraničních území. Na videu V polích (2013) vidíme tři generály hodující z tohoto atypického jídelního servisu. Muži poměřují své síly. Historický kontext konkrétní bitvy (u Slavkova, 1805) se opět prolíná se znejasňujícími a nepatřičnými předměty.
 
Intervenci_1 v Colloredo-Mansfeldském paláci uzavírá a zároveň i chronologicky uvozuje videoinstalace Některé věci unikají (2012). Starý muž ohýbá na tři pokusy přímku, kovový prut, do tvaru oblouku, který zároveň lemuje obrysy architektury paláce. Tento videozáznam otevřel Janu Pfeifferovi leitmotiv vůle jako proměny. Začal od jednotlivce v jeho současnosti (Některé věci unikají), aby se postupně posunul přes dobové historické odkazy (V polích) až ke kolektivní nadčasové vůli (Okázalá abstrakce).
 
Ve všech zmíněných případech se jednalo o „magii“ založenou na podstatě zákonů přírody, jejichž nepatrnou součást nevědomky sdílíme, protože jak už napsal v roce 1836 ve své stati Animální magnetismus a magie filozof Arthur Schopenhauer, „tělo a jeho orgány totiž nejsou ničím jiným než viditelností vůle samé“. Jan Pfeiffer vysledovává toto efemérní dění a poukazuje na něj. Poukazuje na naši metafyzickou složku.
 
Další informace: www.ghmp.cz, www.facebook.com/GHMP.cz
Komentovaná prohlídka s Janem Pfeifferem: st 11. 6. ve 13.00.