Výstava Kníraté odpoledne studuje (ne)přirozenosti genderu

Lubomír Typlt: KNÍRATÉ ODPOLEDNE
Kurátor: Petr Vaňous
Vernisáž: čtvrtek 5. 3. 2015 v 18 hodin
Termín výstavy: 6. 3. – 12. 4. 2015
Místo konání: Galerie Vyšehrad (nad Libušinou lázní)
www.praha-vysehrad.cz
FB
 
Zrekonstruovaný prostor Galerie Vyšehrad výstavou Lubomíra Typlta (1975) zahajuje nejenom novou výstavní sezónu, ale také nový výstavní program. Od letošního března se tu návštěvníci budou mít možnost pravidelně setkávat s umělci střední a mladé generace, kteří se zaměřují především na malbu, kresbu a příbuzné disciplíny. Během roku se tak představí např. Zbyněk Sedlecký (1976), Miroslav Polách (1980) nebo Jan Poupě (1988). První letošní výstavní projekt je zaměřen na nejnovější malby Lubomíra Typlta (1975) a podle jedné z nich byl i nazván. Kníraté odpoledne (2014) se na první pohled zdá být dadaistickou obrazovou hříčkou, ale při pozor - nějším pohledu se paradox kníratých dívek mění ve znak širšího a závažnějšího významového experimentu. Autor tu vychází ze dvou aktuálních inspiračních zdrojů. Prvním je genderový přístup k figuře a k jejímu zobrazení ve vizuální kultuře, který v sobě zahrnuje mimo jiné inflaci nahoty, imitaci pohlaví, převlékání a travestii právě tak jako devalvaci pohlavní orientace, splývání pohlaví či hermafroditismus. Druhou inspirací je obdobný proces přemazávání hranic, tentokrát mezi figurací a abstraktním výrazem v malbě.
 
Obraz Kníraté odpoledne zkoumá momenty přirozenosti v nepřirozenosti a naopak. Ukazuje anatomii a rub proměn, které zasahují nejen umění a jeho výrazové složky (obnaženímalířského gesta v pozadí obrazu), ale obecně i lidské myšlení a vnímání. Jako bychom malbou pronikali dovnitř nějakého organismu, který nás přesahuje a ve kterém probíhá nám neznámá hybridní látková proměna. Vše náhle získává jiné tvarové a obsahové kontury, odlišné od těch, na které jsme byli zvyklí. To, co vidíme, už neodpovídá tomu, co známe, ale mnohem spíše tomu, na co musíme reagovat a co jsme pod tlakem informačních toků nuceni promýšlet, vědomě zpracovávat nebo sebezáchovně vytěsňovat. Za vším se skrývají další převleky a imitace. Znaky, předměty i slova, to vše je vysvlékáno ze svých významů. Zbývají pouze jejich prázdné jevové složky – jakési schránky, kterými je libovolně manipulováno. Není divu, že se v posledních Typltových malbách objevují reinterpretace motivů zpřítomňujících aktivitu podvědomí, zde především motiv prázdných obličejů, které známe z malířského díla Toyen.
 
Současný obraz tak, jak ho vnímá Lubomír Typlt, je chimérickou situací, ke které autor dospívá přirozenou cestou – opakovanými pokusy o syntetický výraz. Objem dat, se kterými pracuje lidský mozek, už dávno vylučuje možnost jejich důsledného kritického zpracování. Proto také obraz zůstává sice konstruovanou, ale otevřenou situací. Tyto otevřené obrazové konstelace Typlt rozvíjí především na základě inverzního vztahu mezi námětem (figurou) a pozadím (rámcem). Figura či námět se stávají „obětí“ pokusů a experimentů, které se je snaží ponížit a ovládnout. Figura je barevně rozkládána, rentgenována, deformována pohybem či vnějšími tlaky, je na ní pácháno fyzické i psychické násilí. Rámec je proměňován střídavě v otevřený a uzavřený horizont, do něhož jsou zasazovány nepatřičné, cizorodé elementy – např. krychle. Vše odkazuje na jakousi krutou hru. Inverzní skutečnost obrazu rozptyluje divákův zrak a v jeho vědomí rozehrává chaos. Ten autor místy odlehčuje, místy stupňuje temným humorem a ironií. Pomocí malířských prostředků vytváří dokonalý model informačního a vizuálního přesycení. Zviditelňuje únavný informační smog a upozorňuje na jeho neblahé důsledky pro lidskou orientaci ve světě. (text: Petr Vaňous, kurátor výstavy)