Londýnské Soho je místo, kde si jsme všichni rovni

Soho je částí londýnského West Endu, areálem City of Westminster. Historie vykresluje Soho jako zábavní, lehce nebezpečnou čtvrť, proslulou zejména prostitucí, nočním životem, filmovým průmyslem a dějištěm mnoha kriminálních románů. Od té doby si ale Soho prošlo velkou proměnou.
 
Jaké je tedy teď?
V současnosti je Soho především módním místem, lákadlem pro turisty, s restauracemi a kavárničkami, mediálními kancelářemi a občasným pozůstatkem tak zvaného “sexuálního průmyslu”. Na atraktivnosti mu také přidává přilehlá čínská čtvrť. Ačkoli turisticky zprofanované, atmosféra minulosti tu stale zůstává. A bavit se zde můžete pořád.
 
Já osobně na tohle místo nedám dopustit. Soho mám ráda. Ne proto, že je kontroverzní, ale protože tu člověk nikdy není sám. Soho je nejlepší lék na deprese. V Sohu si je každý roven - prostitutky, gayové, filmaři i cizinci.
 
Bydlela jsem naproti Sohu dva roky. V jednom z místních obchodů jsem natáčela svůj krátký disertační film a když mi na večer bylo smutno, dávala jsem si tu a tam ve zdejších barech za svoje studentské úspory předražený drink, který mě sice mrzel, ale stál za to.
 
Soho je čtvrť mnoha tváří. Od levného a opravdu dobrého jídla po nejdražší kluby s drinky za 17 liber, kluby, kam se dostanete jen přes guest list, po slavné Curzon Soho Cinema a půjčovny videokamer - až k již zmíněné prostituci, gayům a jednomu z jejich nejvyhlášenějších klubů - klubu G.A.Y. Návštívit můžete vlastně vše, pokud na to máte nervy a chuť.
 
Soho není předpojaté. Život zde začíná od deváté večer a končí zhruba v jedenáct, kdy většina klubů kvůli drahé licenci zavírá. Poté se místní přesouvají do zdejších roztomilých kaváren nebo svých bytů na afterparty a turisté do levných, celý večer jedoucích restaurací Whether Spoons. Je opravdu zábava, sledovat Soho v plném proudu.
 
Já obvykle přicházím do srdce Soha z New Oxford St. po Soho St. Tato cesta mě vede rovnou k Soho Square Parku. Cestou míjím trans bar The Edge – známý hlavně tím, že zde mají nejlepší Mojito, hrajou popovou hudbu, kterou mám na rozdíl od některých svých přátel moc ráda - a drinky vám servírují vysportovaní hezouni s bicepsy v černých tílkách. Taky jsou to skoro všechno gayové, bohužel pro nás holky. Na tomto baru je zvláštní, že nábytek – jak stolky, tak židle venku – jsou řetězem přivázané k budově. Když si ale přečtete, jak moc se v zdejších končinách krade, ani se tomu dvakrát nedivíte.
 
Soho Square Park je ale teď v noci zavřený, nejhezčí je přes den. K sezení na trávě narozdíl od jiných parků nic moc, všude se tu povalují vajgly, za to zavlažování, rozeseté tu a tam, vás příjemně osvěží. Navíc je tu na jaře pingpongový stůl a piano, na které skoro pořád někdo hraje.
 
Ale to už se dávám ulicí Carlisle St., míjím hospody, jejichž střechy se prolamují pod tíhou květin a bary s lidmi sedícími venku, ať je zima nebo léto. Pokračuju dál oklikou a po levé straně mám nyní slavné kino Curzon Cinema, kde jsme měli to štěstí, že nám zde coby studentům Kingston University promítali naše studentské filmy.
 
A už jsem ve středu Soha, kde veškerá sranda začíná. Zprava se vynořují první vykřičené domy a růžové sexshopy s takovými 'sextoys' a módními, k sobě ladícími oblečky, že vám z toho jde hlava kolem.
 
Tady totiž začíná má nejoblíbenější ulice – Old Compton St., známý G.A.Y. bar a slavné Prince Edward Theatre, před kterým jsme jednou viděli postávat Russela Crowa. Zato hned naproti je mírně dražší, za to výborná francouzská kavárna Boheme, kde si v zimě můžete sedět venku a stejně tak, jako dychtiví turisté pozorovat ten rej před vámi. A začíná další zábava - konkrétně u baru G.A.Y. se mezi desátou a jedenáctou večerní začínají promenovat vystajlovaní transsexuálové v leopardích kožiších, na vysokých jehlách, dvojice šťastných gayů, kteří zde nemusejí skrývat své nadšení, bordeloví nahaněči a mezitím vším pubertální děti, kteří si prostě jdou jen ven zatancovat.
 
Popíjím své deci bílého a čekám na kamarády – Veroniku a Joa, se kterými mám dnes sraz – plánujeme jít do malého, ale zato útulného klubu, kde hrají dobrou muziku.
 
Lehce po půl desáté se setkáváme. Vyrážíme do místního výborného laciného pubu, kde se nám podaří sehnat i stůl, což je skvělý. U dlouhého švédského stolu si můžeme vzít chody od teplého jídla až po studené a završit to místním koláčem (cake) podle libosti. Povídáme si, večeře utíká a my za chvíli odcházíme do menšího klubu, který se zvenčí zdá ideální.
 
Jsem nadšená, konečně uvidím pěkný chlapy! Vzápětí ale střízlivím, to když se hlas v rádiu opraví: tedy: ne - chlapi, ale ženský s koulema. Takže jde o trans show. Obvykle na tohle moc nejsem, ale posilněná alkoholem scházím s kamarády dolů, do podzemí.
 
Bar je zařízen velmi moderně, od kuličkového stropu po taneční tyče, všude jsou křesílka, je to útulné a atmosférou to tu spíš připomíná kavárnu než zábavní klub.
 
Na podium náhle přichází vysoká, vystajlovaná dívka v minišatech a uvnitř se to rychle uklidní. Lidé si vesměs posedají na křesílka, svalovec za barem svlečený do půl těla strne a atmosféra se lehce přiblíží pořadu Uvolněte se prosím s panem Krausem.
 
Ale jenom na chvilku. Dívka, která je vlastně muž, začíná za zvuků výborného mixu songů tancovat a show se rozjíždí. Rozhlédnu se kolem. Jsou tu všichni. Kluci a holky. Kluci s holkama a kluci s klukama.
 
A když se na mě jeden docela pěknej typ z druhého křesílka usměje, vím přesně, že tenhle homo určitě není.
Na parket zatím vchází druhá trans -  žena a jde mezi lidi. Po ukázce něčeho, co by se dalo nazvat striptýzem – i když dost nedokončeným - přihodí pár vtipů a nálada se uvolní. Nakonec začne zvedat lidi ze židlí a pak už všichni tancují. Moc se mi do toho nechce, ale když vedle sebe spatřím zmíněného muže z druhé části místnosti, váhavě souhlasím. Veronika i Joe zatím přicházejí s dalšími drinky a já se dozvídám, že je Němec a je tady na dovolené. A stejně jako my hledal jen normální klub, pak ale neodolal a šel dolů. Veronika s Joem se kamsi vytratí a možná už by bylo načase v nejlepším odejít. Když tu mě najednou chytne pěstěná ruka s náramky a ukazujíc k mému novému známému říká – “Snad mu dáš telefonní číslo, ne?” S údivem vzhlédnu do očí transsexuála a můj hetero německý kamarád se usměje. A já poprvé pochopím, proč heterosexuálové chodí na trans show.
 
Je to tady totiž tak krásně uvolněný – místo, kde bariéry u všech padají.
 
V Sohu jsou si vážně všichni rovni.