view counter
Share |

Vladimir 518: Preferuji svobodu

foto JK

 
„Moje první a zásadní ne, které ovlivnilo i ta další přišlo, když jsem skončil střední školu. Rodina a okolí na mě tlačilo, abych nastoupil na vejšku nebo do práce, ale já věděl, že s oficiálníma strukturama mám problém. Namísto toho jsem se odstěhoval do squatu na Ladronku. Dva roky jsem žil v místnosti velký tak, že jsou tam z ní dneska udělaný záchody. Psal jsem texty na první desku a žil graffiti,“ vzpomíná na svoje umělecké začátky dnes úspěšný raper, výtvarník i byznysman Vladimir 518 z kapely Peneři Strýčka Homeboye.

 

Když se u nás rodila rapová scéna, byl u toho. „Dneska lidi ohrnujou nos nad tím, že si hrajeme na Ameriku, ale my jsme byli děti ulice. Oriona jsem potkal v nejhnusnějším squatu a feťáckým doupěti na Českomoravský, kam jsem jel kvůli graffiti. A ještě v době vydání první desky jsme se živili tím, že jsme hráli koncerty za tři tisíce a ignorovali rostoucí penále na zdravotním pojištění. Velký nahrávací společnosti přitom už tehdy cítily, že na hip hop je ta správná doba a podle toho se i chovaly,“ vzpomíná Vladimir na přelom tisíciletí.

Na rozdíl od jiných tehdy naoko lákavému pohodlí nahrávacích společností Peneři Strýčka Homeboye odolali. „Nechtěli jsme, aby nám do toho kdokoliv mluvil a nutil nás vystupovat na akcích, kde nechceme. Preferovali jsme svobodu. V minulosti nás zkoušeli nalákat několikrát, ale po čase už přestali volat úplně,“ popisuje Vladimír druhé zásadní „ne“, směřované tentokrát na adresu labelů, kterým tak nezbylo než ždímat a žvýkat Chaozz.

Vladimir 518 a spol si namísto toho začali budovat vlastní impérium. „Na začátku byla komunita lidí kolem graffiti časopisu Terrorist? Řekli jsme si, že začneme dělat desky, ale nevěděli jsme o tom vůbec nic a všechno řešili na poslední chvíli. První vinyl má třeba díky tomu špatný pořadí písniček na obalu a podobně. Ale s každou další nahrávkou se to zlepšovalo. Ještě pořád to byl velký idealismus. Z dnešního pohledu mi přijde neuvěřitelný, že člověkem, který měl na starosti smlouvy a peníze, byl Orion,“ říká Vladimir o svém parťákovi, kterého dodneška předchází pověst party zvířete.

Přes všechny přehmaty a idealismus ale autentičnost hudby PSH na lidi fungovala. Squaterský odpůrce autorit Vladimir se paradoxně začal postupem času a odehraných koncertů stávat přirozenou autoritou tuzemského hip hopu. Našel správný tým a původní myšlenku vlastní značky rozšířili v „organismus“ tuzemského rapu shrnutý pod značkou BiggBoss, která krom desek vydává i knížky a udává scéně výrazný vizuální styl. „Taky jsme začali získávat pověst komerční kapely, ale ve skutečnosti jsme odmítli stovky nabídek. Nešli jsme do žádných estrád, nedělali hudbu s lidma, co si to nezaslouží a nespojovali se s nikým, s kým jsme nechtěli, i když nám za to nabízeli slušné peníze. Za nejzábavnější moment považuji, když mi volal Tomáš Vorel, ať si zahrajeme v jeho filmu Gympl. Z představy, jak se po Snowboarďácích a Rafťácích tuneluje graffiti a Jirka Mádl čmářá sprejem po zdech, mi šel mráz po zádech. Odmítl jsem to a Vorel mi práskl s telefonem, že toho jednou budeme litovat. Do dneška se to nestalo,“ popisuje řadu svých dalších ne Vladimir.

 

Dneska má naopak to, po čem toužil, když šel místo školy nebo práce do squatu a překonal období, kdy „nebylo na nájem“. Je totiž svůj vlastní pán s vlastním nezávislou značkou, která nemá na tuzemské hiphopové scéně konkurenci. I když ví, že bez sponzorů a komerčních partnerů by to nešlo, spojuje se jen s kým chce a nemá problém zahrát třeba pod praporem Antifa na Prvního máje. Protože ví, kdy říkat ne, nikdy nepodlehl mámení a sebeklamu komerce a nesedí třeba jako slovenský raper Rytmus v porotě talentových soutěží. I když říká „kdybych se probudil na jeho místě, tak se zpotím“, má pro někdejšího kolegu z „undergroundu“ i tak pochopení. „Už když jsme se potkali poprvé v době, kdy mě ani jeho nikdo neznal, ukazoval mi nějaký drahý řetízek. Já jsem nerozuměl tomu proč a on nerozuměl tomu, proč tomu nerozumím,“ říká Vladimir. Nenápadně tím ilustruje, jakým způsobem a neústupností si on sám vybudoval svoje renomé. Jde v něm o víc než o hadry a drahé prsteny či hodinky. Krom nadání napsat a předvést bezkonkurenční hiphopový text, stačí umět ve správný okamžik odpovědět: Ne.

 

 
Autor: Honza Vedral, MF DNES
psáno pro projekt Galerie NE, http://galerie-ne.cz


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.