Veni, vidi... a nechat si to ukázat

Cestovat s někým je vždy lepší než sám. Cestovat s přítelem je skvělé, ale cestovat s lidmi, kteří vás mají rádi jako vlastní… To lze popsat jen stěží.
 
Pravdivé předsudky
Předsudků o Rusku je nespočet a zná je asi každý. Vodka, zima, houževnatá láska k válce a úcta k vojákům. Svalnatí akrobati a nadaní muzikanti, širokolící krásky, časem se měnící v tlusté bábušky křižující se před zlatou ikonou. Všudypřítomné paneláky bez pitné vody, jako běžný bytový standard. Drtivá většina stereotypů je pravdou, jak se o tom už několik měsíců přesvědčuji na vlastní kůži. Vážně je tu tuhá zima, i když místní tomu říkají podzim, opravdu si mnoho lidí do nákupního košíku přidává k chlebu a mléku půllitr vodky. Ale je tu i několik ruských vlastností, o kterých se tak notoricky neví. Třeba pohostinnost. Přestože se o ní dočtete ve většině průvodců, můžete ji doopravdy prožít jen na místě. Poté co jí zakusíte, bude se vám dosavadní život zdát jako několik let nudného hladovění.
 
Nejdřív důl potom dům
Vlastně jsme k celému výletu přišli jako slepí k houslím. Cizinci, innostranci, se základní znalostí ruštiny, rozhození drobnostmi jako je nefunkční záchod a mínus dvaceti stupňů, se vydali na výlet do Jekatěrinburgu. Rozlohou čtvrté největší ruské město, pojmenované podle manželky Petra Velikého - Kateřiny I., bylo založeno v roce 1723 jako centrum průmyslové oblasti. I okolní vesnice jsou těžce industriální. Historie každé z nich se začíná soukromým velkým třeskem. Vyhloubením těžebního ložiska, kterého postupně obklopují dřevěné domky horníků a jejich rodin. Čím větší vesnice, tím výnosnější důl. Kdysi se tu těžilo zlato a drahokamy a také velice kvalitní železo, ze kterého je částečně postavena Eiffelovka či Socha Svobody.
 
Innostranyj blat
V ruštině existuje slovo блат /blat/, které se těžko překládá jen jedním výrazem. Vyjadřuje společenské vztahy, známosti s těmi správných lidmi, jež vám dopomohou k získání toho, co zrovna potřebujete. Moje babička používá v tomhle smyslu větu: Dostat se někam přes tlačenku…(ať už tu vepřovou, nebo vztahovou). Jestliže se blat spojí se slovem innostranec vznikne magická formule, jež vám otevře každé dveře v celé širé Rusi. Místní se k vám chovají podobně jako k přátelským mimozemšťanům. Bezdůvodně vás milují, obdivují a chtějí vám ukázat nejlepší z nejlepšího, byť několik stovek kilometrů daleko. Například roubenku místního osobitého umělce a jednu zapomenutou stíhačku uprostřed vesnice. A taky, že jsme to nejlepší viděli. Byli jsme na místě, kde v roce 1918 byla Bolševiky vyvražděna celá carská rodina. Byli jsme i v lese, kde archeologové po téměř sto letech nalezlijejich ostatky. Pravoslavná církev nedlouho poté všechny zavražděné svatořečila. Nyní tu stojí roubený klášter – poutní místo.
 
Je to kousek, jen tři hodinky cesty…
Po celé dva dny jsme se spolu s našimi náhodnými hostiteli, které jsme pravděpodobně viděli poprvé a naposledy, a jejich plnými kufry jídla a sladkého čaje, pohybovali „jen“ kousek od Jekatěrinburgu. Asi tak daleko jako má k sobě Praha a Brno. Pro Rusy běžná dojížďka za prací. Vše jen tak. Náhodou. Měli jsme prostě jen štěstí na lidi. Naše kamarády, jejichž kamarádi kamarádů…. blat
 
text: Jindřiška Jílková
foto: Alexander Selishev