Jak se žije na ruském maloměstě

Jedu trolejbusem, peťorkou. Alespoň ta jezdí předvídatelnou trasou – jen tam, kde vedou elektrické dráty, které jí napájejí. Stojím uprostřed, křečovitě se držím tyče. Není kam se pohnout, na sobě dva svetry, bundu, palčáky, šálu, čepici, kozačky. A to je teprve začátek prosince… Mrzne, ale místní tvrdí, že to ještě není zima. Sněží, ale prý to nic není. Tak nevím. Já už zimu mám. Na trhu před třpytkatým nákupním centrem jsem si koupila ručně pletené palčáky z pravé vlny. Za 120 korun od bábušky, co mi říkala "dceruško".
Kreativita a hromadná doprava na bodu mrazu
Kirov je město ve všech ohledech nenápadné. Nese jméno ne zrovna nejznámějšího bolševického vůdce Sergeje Kirova, všichni tu bydlí v panelácích bez pitné vody a nikdy tu nebyl žádný turista. Všechny ulice do pravého úhlu. Po celé své délce se jmenují stejně.Na hlavní ulici Lenina se po řadě příčně napojují ulice Karla Marxe, Krasnoarmenskaja, Proletarskaja, ulice Engelsa. Kubistická síť.
Jezdit tu hromadkou není jen tak. Nejenže nejsou jízdní řády a ani vlastně nevíte, kam autobus nakonec dojede, navíc vám lístek prodá tlustá paní přímo uvnitř autobusu. Má speciální vyvýšené sedátko opatřené rádiem a velkou brašnu se spoustou drobných mincí.
Těžká rána učitelova
Můj první pracovní den jsem se seznámila s Oljou Vladimírovnou. Budeme spolu učit a sdílet „kabinet“-sklad výtvarných potřeb. Má na starosti výtvarku a taky nakupovat kafe, cukr, čaj nebo sušenky pro učitelský sbor. Maličká místnost, kde je všechno vyschlé horkem ze sousedící kotelny, kde vedou rozpálené trubky a ve skříních jsou nacpané zežloutlé komunistické učebnice a na kost tvrdé temperky. Ležela na roztrhaném gauči uprostřed a když jsem ji chtěla podat ruku, utekla na záchod zvracet. Vrátila se s omluvou: "Včera óčeň mnogo vodky papila."
A odpoledne (za tmy) zase domů, ruský disko šlágr ve volném překladu něco jako : „Ó jaký krásný mladík támhle tančí, přijdi za mnou chlapečku, chci od tebe holčičku…“
Upocená babka mi otráveně prodá lístek. Posadí se zpět a odněkud z kapsy vytáhne rozpletenou ponožku…
„…a když nééé tak aspoň kloučka!“