V brněnských ulicích bude výstava k výročí pochodu smrti

V pátek 31. května, uplyne 68 let od takzvaného Brněnského pochodu smrti, při kterém podle odhadů zemřelo 1700 především německých starců, žen a dětí. U té příležitosti bude v Kounicově ulici před sokolským stadionem v nadživotní velikosti vystavena šestice snímků ze série Umění zabíjet fotografa Lukáše Houdka, která je sugestivní rekonstrukcí zločinů, kterých se po válce dopustili Češi na německém obyvatelstvu.
 
Na konci května 1945 došlo v Brně k události, která dodnes vzbuzuje diskuze mezi historiky i vášnivé polemiky široké veřejnosti. Dne 29. května 1945 vydal Zemský národní výbor výnos o „vyvedení Němců z města Brna“, který o den později podepsal i předseda Národního výboru města Brna. Byla to reakce na protiněmeckou náladu v prvních poválečných týdnech, ale také na neutěšenou zásobovací a bytovou situaci ve městě. 30. května 1945 ve večerních hodinách pak bylo na několika místech shromážděno kolem dvaceti tisíc brněnských Němců, z nichž většinu představovaly ženy, děti a starci, kteří se v ranních hodinách následujícího dne vydali za asistence ozbrojeného doprovodu z města směrem na Pohořelice. Pro staré, nemocné a další cesty neschopné osoby byl pak v Pohořelicích narychlo vybudován provizorní tábor, ostatní museli směřovat dál až na rakouské hranice. Během pochodu mnoho lidí nevydrželo namáhavou cestu a zemřelo vysílením a hladem. Lépe se ovšem nevedlo ani internovaným v pohořelickém táboře, kde vypukla epidemie úplavice, jejímž následkem zemřelo několik stovek osob. Kolik lidí celkem během brněnského pochodu zemřelo, se už asi nikdy spolehlivě nedozvíme. Seriózní výzkumy odhadují počet obětí brněnského pochodu na 1700, přičemž většina těchto úmrtí byla způsobena následky úplavice, další zemřeli vyčerpáním a hladem na rakouském území. Vyloučit ovšem nelze ani případy násilných úmrtí páchaných českým doprovodem během cesty.
 
Výstavu Lukáše Houdka s názvem Umění zabíjet u této příležitosti pořádá Sokol Brno I ve spolupráci se sdružením Conditio Humana a Muzeem romské kultury, kde je od minulého týdne k vidění celá série 25 fotografií. Ty jsou rekonstrukcí vybraných masakrů německého civilního obyvatelstva v Česku v roce 1945. Autor při rekonstrukcích vycházel z archivních dokumentů a historických analýz, dobových materiálů nebo výpovědí pamětníků, přičemž jsem je dále rozvíjel a vizuálně upravoval. Všechny z případů se však zakládají na skutečných událostech, mohou se lišit v detailech zpracování. Pro své rekonstrukce užil panenky zasazené do dobového prostředí a kostýmů. „Mým cílem není hodnotit jednotlivé zločiny, ale ukázat fakt, že k nim docházelo, široké veřejnosti. Já sám jsem o těchto zločinech ještě před rokem nevěděl, stejné tak moji rodiče a přátelé. To je špatně, protože i tato temná část do naší historie patří a je na nás, abychom si na ni udělali vlastní názor. Základem pro takovou diskusi je ale o těchto událostech vědět, ne je systematicky zamlčovat a odmítat jejich existenci,“ uvádí Houdek.  
 
"Zásadním posláním této výstavy je upozornit na nelidské jednání prováděné na německém obyvatelstvu ihned po skončení války, tedy v době míru. To, co se v květnových dnech roku 1945 stalo, je nejhorší prohřešek proti lidskosti, kterého se někteří členové českého národa ve 20. století dopustil. Ačkoliv se sokolská organizace vždy vymezovala vůči německým spolkům a vlivům a takřka 20.000 sokolů bylo během války popraveno nebo vězněno, vycházel vždy z humanistických tradic a ideálů odmítající jakékoliv neoprávněné násilí. Musíme proto o nešťastných kapitolách našich dějin nejen mluvit, ale umět je i reflektovat tak, abychom se podobných chyb již nikdy nedopouštěli,“ uvádí místostarosta Sokola Brno I Michal Doležel.
 
„Umělecké zpracování této nelehké látky považuji za zcela legitimní, je-li si umělec vědom komplexnosti a vzájemné podmíněnosti historických událostí,“ dodává Adrian Portmann – von Arburg, historik a předseda občanského sdružení Conditio humana. „Rozumí se samo sebou, že v rámci umění nemůže jít o podrobné vylíčení konkrétních událostí, se všemi detaily, které je historik povinen ve svých pracích zmínit. Umělecká reflexe historických témat nás však mohou inspirovat k hlubšímu přemýšlení, a to v daném případě zejména nad otázkou, jak to bylo možné. Proč se rozhodla řada lidí po skončení války, že mrtvý Němec bude lepším Němcem? Rozumět tomu Proč, je ta největší výzva, chceme-li zajistit, že se něco takového už nikdy neopakuje“, vysvětluje předseda Conditio humana důvody, proč se jeho organizace na brněnské výstavě Umění zabíjet podílí.
Conditio humana se zabývá nejnovější minulostí formou vydávání knih a pořádání vzdělávacích akcí. K tématu expozice vyšla v roce 2010 v řadě „Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí“ svazek, který je věnován aktům hromadného násilí v roce 1945 a dokumentuje toto citlivé téma na více než 300 stranách prostřednictvím pramenů z českých archivů.
 
Série bude u sokolského stadionu k vidění do 30. června, v Muzeu romské kultury pak budou moct výstavu celé kolekce až do 22. září.
 
V rámci výstavy se 15. června od 17 hodin uskuteční v Sokole Brno I autorské čtení Kateřiny Tučkové z knihy Vyhnání Gerty Schnirch a beseda s evangelickým farářem Janem Šimsou.