Umělecké práce Jana Kotíka najdete také v Galerii Jiří Švestka

Jan Kotík
Bez názvu
5. února – 22. března 2014
 
Paralelně k velké retrospektivě Jana Kotíka, která běží do 23. března ve Veletržním paláci, představuje Galerie Jiří Švestka práce na papíře, grafiku a kresby z let 1942 – 2002. Převážná většina prací pochází z pozůstalosti umělce, kterou spravuje Jiří Švestka.
 
Jan Kotík (nar. 1916 v Turnově, zemřel 2002 v Berlíně) patří k těm nemnoha českým umělcům, jejichž dílo má svébytné místo v mezinárodním kontextu. Zařadit ho do souvislostí domácích, však není nijak snadné. Kotík se vždy výtvarně vyjadřoval velmi individuálně, zdá se, že ho po celý život provázel odpor k dogmatům všeho druhu.
Jako dvacetiletý student vystavoval Jan Kotík již před válkou, v rámci známých výstav na chodbě E. F. Burianova „Déčka“. Díky tomu, že vyrůstal v ateliéru svého otce Pravoslava Kotíka, významného malíře sociální věcnosti, byl již od dětství svědkem debat a diskusí o umění. Za války byl Kotík členem legendární Skupiny 42, seskupení malířů, fotografů, básníků a teoretiků, jejímž programem bylo vrátit „svět, ve kterém žijeme“ zpět do uměleckého díla. Antisurrealismu této myšlenky zůstal Kotík věrný v celé své tvorbě. Za podmínek okupace a nacismu to však znamenalo především postavit se proti ideologii „zvrhlého umění“ na stranu modernismu a avantgardy. Kotíkův zájem o civilizaci se týkal více její formy než atmosféry. Témata všedního dne jako „pasáž“, nebo „v tramvaji“ používal spíše jako záminku k tomu, najít individuální výtvarný jazyk, stojící na pevné racionální základně, vzdálené od freudovsko‐snové ideologie surrealismu. Tato perioda v Kotíkově díle nebyla určující jen z formálního hlediska. Zkušenost tvrdosti konfliktu mezi politikou a uměním, kterou získal za války, se v jeho životě měla potvrdit ještě několikrát. Na zákaz vystavování za války následoval stejný zákaz v době stalinismu a znovu po roce 1968.
 
Ve svém celém díle se Jan Kotík nekompromisně orientoval na modernu v umění, na intelektuální flexibilitu a to právě v dobách, kdy moderní umění bylo vypuzeno ze společenského procesu. I když jeho obrazy zůstaly dlouho ukryty v ateliéru, našly si jeho teorie a myšlení přece jen cestu na veřejnost. Díky mnoha aktivitám, spoluprací se skláři, jako vedoucí ateliéru průmyslového designu a jako redaktor časopisu Tvar, mohl Jan Kotík postavit proti doktríně socialistického realismu otevřeně svůj vlastní moderní pojem o umění. Kotíkovo dílo z druhé poloviny padesátých let je srovnatelné s předními světovými umělci té doby jako Dánem Asgerem Jornem, Španělem Carlosem Saurou, Italem Achillem Perillim nebo Američanem Arschilem Gorkym. Nejen pokud jde o podobnost formy, ale hlavně chápáním sebe sama jako umělce se společenským posláním. V tehdejším kontextu představovala Kotíkova radikálnost, razance a přímočarost jeho vystupování v českém prostředí spíše výjimku. Výstava jeho díla v galerii Československý spisovatel v roce 1957 zahájila kritickou, dokonce i na stránkách denního tisku vedenou diskusi s oficiálními kulturně politickými místy o postavení umění ve společnosti a jeho práva na svobodu.
 
Práce ze 60. let a ještě více ze 70. let ukazují zřetelně Kotíkovu konceptuální orientaci, kdy mu nešlo o to, co nebo jak bude malovat, ale o zásadnější otázky na obraz samotný. Obraz se stává součástí myšlenkového pochodu a vystupuje takříkajíc z jeho materiality. Poté, co byl Jan Kotík v roce 1970 během pracovního pobytu na pozvání nadace DAAD zbaven československého občanství, zůstal v Berlíně, kde žil až do své smrti. Jeho tehdejší výtvarné experimenty jsou umístěny v kontextu konceptuálního a minimalistického umění a to často ve velmi originální podobě. Několik sérií kreseb ze 70. let ukazuje Kotíkovu snahu na jedné straně osvobodit obraz od metaforiky v něm skrytých významů směrem k minimalistické abstrakci, v opačném myšlenkovém pohybu však trvá na materiální zkušenosti díla a znejišťuje ‐ zapojením plochy zdi do obrazu ‐ jeho výlučnost. Tím zůstává umělcem evropským, prezentujícím své myšlení včetně určité skepse. Rozšíření malby do nové, ne již pravoúhlé prostorové dimenze, je srovnatelné se soudobými pokusy italského malíře Emilio Vedovy, i když je založeno na jiné tradici.
 
Práce Jana Kotíka se nacházejí v mnoha zahraničních a domácích soukromých a veřejných sbírkách. V roce 1997 byl Jan Kotík oceněn v Berlíně významnou německou cenou Freda Thielera za malbu.
 
GALERIE JIŘÍ ŠVESTKA
Biskupský dvůr 6
110 00 Praha 1
tel 222 311 092 // fax 222 311 099
gallery@jirisvestka.com
www.jirisvestka.com
Otevírací doba Út – So 11‐18 hod