Tip na koncert v Jazz Docku: HAILU MERGIA WITH TONY BUCK & MIKE MAJKOWSKI

Návrat legendy etiojazzu

 
Hailu Mergiu - klávesy
Tony Buck- bicí
Mike Majkowski - basa

Pokud bychom si Afriku představili jako supermarket s hudbou, roli pultu s lahůdkami v něm má Etiopie. Kouzlo etiopské hudby inspirovalo kultovní CD edici Ethiopiques, která během své 25leté existence získala řadu prominentních fanoušků, včetně Roberta Planta z Led Zeppelin anebo nezávislého režiséra Jima Jarmusche, který etiopské nahrávky použil ve svém filmu Zlomené květiny. Tím posledním objevem z Etiopie je Hailu Mergia. I když je aktivní více než 40 let, svět ho objevuje až nyní.

Ještě roku 1976, navzdory tomu že se stal úspěšným autorem první minimalistické opery, si skladatel Phillip Glass udržoval stálý příjem jako taxikář na ulicích New Yorku. Stejnou profesi má ve Washingtonu Hailu Mergia, skladatel a klávesový hráč z Etiopie. Oba hudebníci jsou spříznění i stylově: Mergiovy skladby jsou vystavěny ze stejného pletiva opakujících se figur jako kompozice minimalistů. S jedním rozdílem. Mergia je nehraje z partitury. Jeho hudba je výsledkem spontánní improvizace, čerpající z melodií ze čtyřiceti let prožitých v Addis Abebě.

Příměr mezi Etiopií a newyorským minimalismem není žádnou fantasií. Jeho průkopníci čerpali z repetitivních struktur hudby Afriky či Indonésie, a Etiopie tedy patřila k jejich studijním materiálům. Ani cesta Hailu Mergia z Addis Abeby do Washingtonu není dílem náhody - přesně stejnou anabází prošla největší žijící etiopská zpěvačka Aster Aweke. Na jejím počátku byl stalinistický převrat, jímž skončila zlatá éra v klubech Addis Abeby, a na jejím konci kosmopolitní Washington s početnou komunitou afrických diplomatů a etiopských restaurantů, které byly pro oba umělce tou nejlákavější oazou.

Příběh Hailu Mergia se vymyká i těm nejodvážnějším fikcím. V době, kdy nástroje byly pro afrického muzikanta nedostupné a hudební dění řídili majitelé klubů, kteří najatým hráčům nástroje zapůjčovali, si Mergia s kolegy z Walias Bandu dokázal pořídit vlastní vybavení. Vyjednali si koncerty ve špičkových hotelech etiopského hlavního města, a prošli podobně tvrdou školou, jako Beatles v Hamburku. Hráli pro pestrou směsici turistů, diplomatů i místních, zájem publika držel muzikanty v maximálním soustředění. Pro klientelu, která přišla na večeři, hráli valčíky a bossa novu, a poté taneční skladby na přání až do půlnoci. "Pokud jsme nějakou píseň neznali, hned další den jsme zašli do obchodu, koupili nahrávku a naučili se ji," vzpomíná Mergia. Po osmi letech hraní v Hiltonu v Addis vyjela kapela na turné do Spojených států, z nějž se Mergia nevrátil.

Ještě v Etiopii natočil Mergia s Walias Bandem houpavou instrumentálku s temnou dechovou pasáží Muziqawi Silt. Bylo to několik let po svržení císaře Haile Selassie, kdy se chopila moci stalinistická junta, která tvrdě dusila etiopskou kulturu. Čerstvě vynalezené kazety ale šíření hudby usnadňovaly a nahrávka Muziqawi Silt pronikla na západ mezi sběratele a roku 2003 se jí dostalo toho nejvyššího uznání. Francouzský znalec a propagátor etiopské hudby Francis Falceto ji vydal ve své sérii Ethiopiques, později ji nahrála známá newyorská skupina Antibalas.

Když se Mergia usadil v USA, rozhodl se natočit album, které by propojilo jeho vzpomínky z klubů v Addis Abebě s moderními zvukovými prostředky. Dal dohromady automatické bicí, elektrické piano Rhodes, syntezátor Yamaha DX7 a svůj akordeon, a natočil staré etiopské melodie v moderním aranžmá. Výsledek byl nečekaný a překvapivý. Pokud by experimentální rocková skupina Cluster nevznikla v Německu ale v Etiopii, natočila by možná něco dost podobného. Mergia kombinuje basové linky syntezátoru s akordy piana Rhodes na které vrší melodie, někdy s akordeonem, jindy s Yamahou, a to v typicky etiopském duchu. Album nazvané Classical Instrument vyšlo nejprve v Etiopii na kazetě, a nyní jako kultovní reedici je vydala specializovaná značka Awesome Tapes From Africa.

I když album prokázalo, že Mergia dokáže fungovat jako kapela o jednom muži, do Prahy přijede s triem s muzikanty světové pověsti. Australský bubeník Tony Buck u nás koncertoval už mnohokrát s alternativními kapelami (The Necks, Lee Ranaldo, Kletka Red, Otomo Yoshihide, Peril), stal se pilířem australského jazzu, později se přesunul do Amsterdamu a Berlína. Další Australan, basista Mike Majkowski, hrál se světovými jazzmany (Bob Mintzer, Vince Jones, Dale Barlow), je ikonou australské experimentální scény a mimo jiné založil improvizující ansámbl Splinter Orchestra.

Úterý - 03.12. 2013 / 20:00 / Jazz Dock
FB event
 
Předprodej vstupenek do 2.prosince:
stání 280,- / sezení 330,-
Na místě:
stání 300 Kč/ sezení 350 Kč