“Být jen sám, sbalit si batoh, nechat za sebou všechny starosti a vydat se na svojí životní cestu. Najít znovu sebe sama.”
Island pro mě byl magickým, nezkaženým místem, plným užasných lidí, kteří žijí v symbióze s panenskou přírodou, jíž naslouchají a nemají tužby si jí podmanit.
I za pouhých dvanáct dní strávených na této cestě jsem si uvědomil naprostou potřebu člověka být v maximální blízkosti elementárních sil naší planety, prožívat dobrodružství a odpojit svojí mysl od virtuální reality.
Pro zachycení svých zážitků jsem se rozhodl použít pro mě naprosto nevyzkoušený formát - cestovní deník. Zázračně jsem se přes něj dokázal vyjádřit lépe, než kdybych si kazil atmosféru a zážitky displayem kamery. Deník jsem pouze doplnil o několik spontánních fotografií z míst, která by šla jen težko popsat slovy.
Úryvek z deníku:
Hofn — 1.09 / 14 /
Asi nejkrasnejsi a pri tom nejtezsi den.
Rano jsem dal snidani, a sel na stop, strasne prselo, cekal jsem u silnice minimalne hodinu. Po hodine mi zastavilo mini auticko, ktery se vynorilo z mlhy a deste jako zazrak, byly v nem dve holky, francouzska a finka, v mini aute mely vsechny svoje veci a finka na spolujezdci byla jeste ve spacaku a cistila si zuby.
Na ten den byly hlaseny sesuvy pudy a mlha skoro s nulovou viditelnosti a tak jsme s holkama jeli snad 5 hodin 40km/h po nejvyssich castech severovychodnich fjordu.
Poslouchali jsme songy z islandskyho radia a povidali si o nasich zivotech. Holky byly alternativni filmarky a tak jsme se meli neustale o cem bavit. Bylo to naprosto kouzelny, Clio — francouzska, mela obri oci a pozoroval jsem je v zrcatku jak byly naprosto klidny a vedly nas dal tou apokalyptickou krajinou.
Výběr NEJ fotek na facebooku ZDE!
Česká i anglická verze cestovního deníku je k přečtení a prohlédnutí tady:
medium.com/@pavelbrucek/iceland-diary-e1bd98baf06a
text a foto Pavel Brůček