Novináři Luděk Staněk a Miloš Čermák se poslední dobou věnují i stand-up comedy.
Nyní jsme zaznamenali jistou pravidelnost jejich vystoupení a na jednom, které jsme viděli, jsme se bavili fakt královsky. Čas se trošku vyptávat...
Vaše stand up akce nabírají drajv a jsou už i pravidelné, jak to bude dál?
MČ: Vystupujeme jednou měsíčně, kdy máme vlastní představení. Zveme na něj hosty. Domluvili jsme se, že na těchhle představeních budeme dělat jen nové věci. Část publika už chodí pravidelně, z čehož máme radost. A když se vyskytne příležitost, vystupujeme i jinde, třeba s Underground Comedy.
Z čeho vaše akce vykrystalizovaly? Kdysi jste měli na fb společné foto, že budete komici, pak se to dementovalo - jaká byla geneze?
MČ: Jak o tom přemýšlím, tak je fakt, že jednu takovou fotku - přerostlej a tlustej - jsme si udělali už někdy v roce 2010 nebo 2011 v Reflexu. A byl to jen fór. Že budeme dělat standupy, jsme se rozhodli celkem spontánně loni na podzim. Byli jsme na standupech Underground Comedy, ve frontě na pivo nám tam kluk od nich nabídl, jestli příště nechceme vystoupit, a my na to řekli nějakej arogantní nesmysl jako: "Hele, tak jako vy to zvládneme taky, takže klidně."
LS: Tu fotku si pamatuju taky. Tam jsme se o tom poprvé bavili. Byť fakt z legrace. Já jsem pak jednou vzal Miloše na představení Underground Comedy, které bylo zrovna nějaké dost bez energie. A Miloš, který nemá zábrany vlastně v ničem, prohlásil "hele, tak příště půjdem, ne?" A já zezelenal, ale důstojnost a ego mi nedovolily z toho úplně vycouvat. Začali jsme nepravidelně vystupovat s UC, což je asi nejagilnější komediální skupina dneska. Ale jejich skupina je dost velká a lidé se tam tak nějak točí, takže logicky došlo na to, že zkusíme udělat vlastní večer, když se naskytla příležitost. A ta se naskytla, když Miloš vyrazil na nějaké představení do divadla Troniček a zjistil, že je to hezký a dobře vedený sál v centru, který má pro nás přesně správnou velikost a má pár volných termínů.
Jak vám je na pódiu?
MČ: To samozřejmě záleží na tom, jak se daří. Někdy, sem tam a v podstatě výjimečně se povede, že publikum "dostanete", můžete si s ním dělat, co chcete, a pak je to naprostá jízda. A to jsou asi ty momenty, kvůli kterejm to člověk dělá a na pódium se vrací. Většinou je to "tak tak". Žádnej velkej průser, lidi se smějou, nějak to odřídíte. Poslední kategorií je "velkej průser". Žádnej komik se tomu čas od času nevyhne. Já byl jednou nebo dvakrát blízko, ale opravdovej "velkej průser" mě ještě čeká.
LS: Já velký průser zažil hned asi druhé nebo třetí vystopení s Underground Comedy v Rock Café. MYslel jsem si, že mám fakt dobrý materiál, ale normálně jsem mluvil a dodneška si pamatuju, jak na mě ty lidi koukali s kamennými výrazy ve tváři. Když rozpumpováváte řekněme nespolupracující publikum, nebo máte materiál, který úplně nezabírá, říkám tomu "rozdýchávání mrtvoly". Tak tenkrát jsem tu mrtvolu nerozdýchal. A to sem jí foukal všude, kam to šlo... Na druhou stranu, souhlasím s Milošem. Když se mi vystoupení povede, je to taková paráda, že z toho žiju klidně týden.
Na Edinburgh Fringe mají v zákulisí psychologa léčíčího komiky, kteří se hroutí trémou, nechcete ho taky?
MČ: Jsem v podstatě klidnej. Ono je to jako spojený nádoby, Luděk se hroutí, je na prášky a omdlévá, což mně samozřejmě hrozně pomáhá. Ale minule byl výjimečně klidnej, v pohodě, a to mi bylo těžko.
LS: Já jsem strašně nervozní. Což se projevuje například tak, že tak hodinu před vystoupením mluvím strašně sprostě. Dostávám bez legrace nějakou přechodnou formu Tourettova syndromu. A hrozně špatně se to ovládá. Už jsem kvůli tomu od jedné kolegyně zažil dokonce i takovou srandovně pohoršenou reakci, ale já si fakt neumím pomoct. A nervózní jsem tak, že je to skoro nesnesitelné. Teď jsem ale zjistil, že nefunguje přímá úměra v tom, že čím nervóznější jsem, tím je vystoupení lepší. Není to tak. Tak jsem si řekl, že se zkusím míň stresovat, když to zjevně nemá vliv na kvalitu vystoupení.
Vaši oblíbenci, na které se rádi koukáte, případně za kterými byste cestovali i dál než tramvají pár stanic-?
MČ: Louis CK, Bill Burr, Aziz Ansari, Jim Gaffigan, Marc Maron, Garry Gulman, Iliza Shlesinger, Anthony Jeselnik.
LS: Vtipné je, že Miloš sleduje prakticky pouze americkou stand-upovou scénu a já prakticky pouze britskou. Takže si všechny tyhle lidi teď půjdu vygooglovat. Dokonce i Louise CK jsem v životě viděl dohromady tak deset minut. Každopádně za mě to budou hlavně Britové. Rozhodně Dylan Moran, Jimmy Carr, Starší věci od Jacka Dee jsou skvělé. Jinak Frankie Boyle, Jo Brandová. Z mladých klasicky Jack Whitehall, nebo Dan Sloss. A pak Stephen Grant a Scott Capurro. No a nedávno jsem objevil Stewarta Lee. Z českých komiků určitě Tigran Hovakimyan, Tomáš Plhoň. A Tomáš Reitz je skvělý, pokud zrovna není úplně na káry.
Kdo jsou vaši kolegové a je tým už nějak stabilní?
MČ: Celkem stabilní: Katka Hašková, Veronika Jirků, Jiří Jakima, Michal Rada. Ale je to takový víceméně náhodný ansámbl, který chceme obměňovat a doplňovat.
LS: Máme poměrně otevřený systém hostovaček, plus open mic po každém představení. Takže slovo "tým" je možná dost nadnesené. Pokud jste dobří a opakovaně, nemáme problém s vaším hostováním u nás. I opakovaně.
Jste připraveni na slávu?
MČ: My ještě nejsme slavní??
LS: Miloš tvrdí, že je mikrocelebrita. Já nevím, co to je.
Bonus pro MČ: Další kniha na obzoru, hm?
Ve čtvrtek končím s kampaní na Hithit, pak půjde knížka do tiskárny, standup 26/11 bude záfroveň křest. Je to třetí knížka povídek z fleku, s názvem Valčík na přivítanou.
Bonus pro LS: Co když ti dají Křišťálovou lupu?
Křišťálovou lupu nedostanu. Ale už ta nominace je fajn. Já na nic nikdy nominovaný nebyl.
nightynight.cz
www.facebook.com/pages/Nighty-Night-Comedy/943966332334093
Kam na ně?
ego! NIGHT
Divadlo Troníček, Vladislavova 22? Praha 1, čtvrtek 29. října 20.00
Další termíny
čtvrtek 26. listopadu 20.00
čtvrtek 17. prosince 20.00
Lístky tady