Sochař Štěpán Beránek: Ochutnávka z mojí hlavy

Skleněné vlky, oltáře s kalhotkami, hodující kolibříky a trávu rostoucí z temene bratrance, to vše najdete na výstavě sochaře Štěpána Beránka v galerii Vernon Depot. Autor, který se nedávno představil v kostele Sv. Antonína v Sokolově a v Galerii Trafačka, tentokrát své sochy z nevšedních materiálů doslova „vměstnal“ do nové holešovické galerie a výstavu rozdělil na dva pomyslné celky. Kladný pól obývají autorovi blízcí, ať už lidského či zvířecího původu a jeho hranici tvoří plyšový Oltář Největší lásky a Kolibřík II. Dvojici světských rozkoší doplňuje skleněné Držení bolesti, obzvlášť vyvedená plastika vlka připoutaného ke sloupu, který ve snaze osvobodit se, zraňuje sám sebe. Poněkud ukrytý je hříšný Oltář I. a výstava končí na záporném pólu plastikou s názvem Nakažení snu. 
 
Ochutnávka z mojí hlavy je příslibem, že se v budoucnu dočkáme „většího sousta“ ze sochařova vnitřního ateliéru. Sklenění vlci, kteří týrají sami sebe, aniž by byli s to se zbavit své bolesti, erotické Oltáře, které spojují to, co „církev“ rozdělila, napadení snílci a lačně sající Kolibříci, jsou součástí stále bohatšího repertoáru Beránkovy tvorby. Ač se možná zdá být příliš rozmanitý, jednotícím prvkem je právě veskrze symbolický charakter každého vystaveného díla.
 

Proč tě inspirují křesťanské motivy?
Já vlastně přímo křesťanské motivy nepoužívám, používám pouze některé výrazové prostředky, které znám například z katolických a zejména barokních kostelů. Je fakt, že mě tohle prostředí velmi inspiruje, pro svojí hraničnost. Pro to, jakou okázalostí a expresivitou pojednává o těch nejzásadnějších momentech. Z podobných důvodů mě baví umění i jiných náboženství a kultur, ale asi tím, že pocházím ze staré Prahy, je mi právě to baroko velmi blízké.
 
Proč vlci?
To zvíře mám už od dětství rád. Baví mě, jak je záhadný, jakou nahání lidem hrůzu a přitom je vlastně velmi zranitelný a plachý, jaké jsou okolo něj legendy. Většinou pro dosažení své oběti musí jít až na kraj sil, takže jeho úděl mu je často hrozbou. To vše je velmi inspirativní a pro život člověka myslím i symbolické.

Proč kolibříci?
Líbí se mi ten moment, jak kolibřík saje z květiny, jak se nad ní vznáší a přitom stojí ve vzduchu. Celé mi to připomíná sexuální spojení, baví mě jak ten ptáček přilétne z nebes a spojí se s květinou, která pochází ze země. To je přeci nádherná situace!

Volíš materiály a jejich kombinace s ohledem na "poselství" vznikající sochy/objektu? (Zejména u Oltářů a vlků)
Rozhodně. To je vlastně ten důvod, proč si těmi zvláštními materiály občas komplikuji život. Když máte například Oltář kde jsou hlavním motivem kalhotky, a celý ten oltář zakomponuji do velké plyšové peřiny, a nebo, když má vlk srst ze
střepů. Je tu velká naděje, že to s divákem něco udělá, a že mu to pomůže celou věc pochopit spíše prožitkem než intelektuálně. A o to mi taky dost jde, "odinteliktualizovat" umění, aby bylo prostě k dívání a ne ke čtení.

Co aktuálně vzniká/na čem pracuješ?
Začátkem května bude fotografka Natálie Nová vystavovat v klubu 2. patro a vyzvala mě k jakési fúzi mezi sochou a fotkou. Další vlastní výstavu budu mít v průběhu léta v galerii Gambit v Řetězové ulici. Budou tam převážně intimnější a jemnější věci, které v komorním prostoru galerie budou perfektně fungovat. No a nebo to bude úplně jinak, uvidíme ... 
Text vznikl s přispěním Kláry Voskovcové