Rozhovor s Petrem Chlumským, majitelem kitesurfingové školy na Kapverdách

Lidí jako Petr Chlumský u nás mnoho není. Kvůli věci, která ho baví, naprosto změnil svůj život. Po několika letech, kdy se dostával ke kitesurfingu, založil na Kapverdských ostrovech kitesurfingovou školu. Přečtěte si, jak se popral se svou první sezónou.

Kdy a kde jste ke kitesurfingu poprvé přičichnul?
Přímo v Evropském hlavním městě větru – na Tarifě. Život v obytném nákladním autě mě v roce 2005 zavedl až sem. Konkrétně na pláž 9 km od samotného města – mezi travellery a windsurfing/kite komunitou zvanou Valdevaqueros, Pigfield či Casas de Porro. Celý rok je tu možné parkovat na louce přímo u oceánu, kde fouká 300 dní v roce. Tarifa má svoje neopakovatelné kouzlo a zastavit se tady na několik měsíců je zážitek sám o sobě. Stačil půlrok těžkých začátků s jedním starým drakem a okukováním, bez instruktora a systémem pokus-omyl jsem si začal i já užívat jízdu. Proto teď závidím lidem, kteří za čtyři dny zvládnou to, co já kdysi za několik měsíců.

Kdy jste se poprvé podíval na Kapverdské ostrovy a jak jste se sem dostal?
Kapverdy byly zpočátku jen jedna ze zastávek při mém cestování za větrem. Časem se totiž z kiteboardingu stala závislost a téměř při každé cestě jsem si s sebou bral kite – samozřejmě i volba destinace tomu podléhala. Cabo Verde a zejména ostrov Sal, na kterém jsou podmínky v porovnání s ostatními ostrovy nejlepší, je známé mezi kite komunitou pro své neopakovatelné spojení pasátů vanoucích na severní polokouli a zimního atlantického swellu. Tato kombinace během zimní sezóny vytváří podmínky, které lze nalézt jen na pár místech planety. Na západní straně ostrova se chyba trestá pračkou v pětimetrových vlnách, na jižní a východní straně je naopak ideální místo díky stálému větru a rovné a klidné hladině pro první začátky jízdy na kiteboardu či pilování freestyle triků. Poprvé jsem se sem podíval na začátku roku 2010.

Kdy vás poprvé napadlo založit si zde školu? Co vás k tomu vedlo?
Ostrov Sal je pro jednoho vyprahlý kus pouště uprostřed Atlantiku, pro druhé je to místo na půl cesty do Afriky. Jakási přestupní stanice. Pro mě osobně je to spojení, řekněme, toho lepšího, co oba světy nabízejí. Výdobytky západní civilizace jsou tu samozřejmostí, ale kapverdská kultura a tradice tu nejsou schovány za hotelovou zdí. Vše vytváří mix, který nepůsobí nijak zoufale ani okázale. Prostě úsloví NO STRESS, které si Kapverdy celkem osvojily. Ve srovnání s Egyptem, Marokem a Tuniskem, kde k něčemu podobnému dochází, jsou Kapverdy jasným vítězem. Založení kite centra potom bylo dílem náhody, aktuální životní situace a setkání s teď už kamarádem Tomášem, který nám tady pronajal polovinu svého již zaběhlého windsurfingového centra za účelem provozování kite centra a beach baru.

Kdy jste tenhle váš projekt odstartoval?
Ihned po prvním návratu do Čech, tedy v květnu 2010. Nicméně přípravy se protáhly. Dohadování smluvních podmínek, vybudování beach baru, nákup matriálu atd. První sezóna pro nás byla zima 2011/2012.

Jak jste začínali a kolik zaměstnanců má kite škola nyní?
Díky naskočení do již rozjetého vlaku odpadaly formality typu zakládání kapverdské firmy a podobně. Nicméně jsme v Africe, a tak je tu pořád něco. Odpojení od elektřiny, materiál na cestě z Evropy přes 3 měsíce. Ale nic, co by se nedalo řešit. Říkám, že to byla taková ta nultá sezóna, kdy se ukáže, zda to vůbec může fungovat po lidské i ekonomické stránce. A funguje to! Na příští sezónu plánujeme rozšíření o jednoho kite instruktora (vloni jsme měli jednoho), a tak naše posádka bude čítat 3 kitery a 2 windsurfery + naše smečka Taylor a JP.

Kolik lidí k vám zavítalo? Odkud většinou hosté jsou?
Klienti našeho centra jsou z poloviny Čechoslováci. Díky řadě našich cestovek, které prodávají zájezdy na Kapverdy, tu v restauracích dokonce najdete české menu. Dále pak Angličané, Francouzi, Němci. Během sezóny, která trvá od prosince do dubna, bylo jen v kurzu přes 50 lidí. Dalším desítkám jsme zprostředkovali služby jako ubytování či kite výlety. A počítání lidí, kteří si u nás dali jen pivko nebo tuna burger, jsme brzo vzdali.

Jak to na Kapverdách vypadá? Jsou hodně turisticky využívané nebo ještě nedotčené?
V první řadě je třeba rozlišovat: ostrov Sal je jakási přestupní stanice Evropa - Afrika. Na ostatních ostrovech je méně turismu, a právě tady se, až na výjimky, setkáme s pravou tváří Kapverd. A vlastně i Afrikou. Nižší životní standard, větší chudoba, relativně levnější potraviny a nemovitosti. Naopak příroda je tu mnohem rozmanitější než u nás na Salu. Zelené kopce, kde se pěstuje tropické ovoce či cukrová třtina u nás na Salu sice nenajdete, ale výlety do palmových hájů, lagun či kráterů sopek na jinak vyprahlém Salu k vyplnění bezvětrných dní bohatě stačí.

Proč by se lidé měli přijet podívat právě k vám?
Dobrá otázka. Psát něco ve smyslu: jsme nejlepší škola s nejzkušenějšími instruktory a nejlepšími cenami, je podle mého kravina. My budeme rádi za každého, kdo si nás najde, a zpříjemníme mu pobyt na Cabo Verde třeba jen tím, že mu ukážeme, že za zdmi hotelu a bez organizovaného výletu se dá zažít víc, než u hotelového all inclusive baru.

Text: Martin Spurný